Kromě Pardubic si Ladislav Lubina hokejem vydělával ve Švýcarsku nebo Německu. Podíval se i do Finska. Vlastnil i medaili z olympiády a mistrovství světa. Ještě z dob Československa, kdy byl v útoku národního týmu řádný přetlak.
Později se neztratil ani v trenérské branži, kde naposledy vedl Prostějov. Kvůli zákeřné nemoci loni na jaře opustil prvoligovou střídačku. A v noci na úterý boj s rakovinou mozku prohrál.
Lubina zemřel v 54 letech a pietní obyčej u něj úplně nelze uplatnit.
Jeho góly a úspěchy začerňují průšvihy a neblahé události. V hokejovém prostředí platil za jednu z nejkontroverznějších postav, ke které zřejmě nejvíc přiléhá jediné slovo – nekontrolovatelný.
Už jako extraligový hráč se choval jako nezvladatelný hrubián. Dostal půlroční distanc, když pěstí praštil soupeřova maséra. Nejednou až buransky zaútočil na novináře nebo fanouška. Na zimák chodil podnapilý, což zdůvodňoval soukromými problémy. „Člověk ale věkem opravdu zmoudří. Jsem teď bez výstřelku a naopak ostatní uklidňuju,“ dušoval se Lubina v roce 2002.
 |
Mizernou životosprávou si škodil celou kariéru. Tragičtější bylo, když před 13 lety ovlivnil i cizí životy. Způsobil dopravní havárii, při níž zahynul otec fotbalisty Vratislava Lokvence.
Už předtím spáchal dvě bouračky a při jedné z nich mu zkouška potvrdila 2,39 promile alkoholu v krvi.
Od smrtelné nehody Lubina utekl a policii se ve Dvoře Králové přihlásil až po šesti hodinách. Od soudu odešel s dvouletou podmínkou a půlmilionovou pokutou.
Někdejší fotbalový útočník Lokvenc později několikrát zmínil, že se viník pozůstalým nikdy neomluvil. Naopak jen rok a půl po neštěstí nastoupil Lubina na trenérské angažmá v Brně, kde na první představení s žurnalisty dorazil v tričku s provokativním nápisem: „No Speed Limit Anymore. Go As Fast As You Want Like In Germany“ Přeloženo: Už žádné rychlostní limity. Jezdi si rychle, jak chceš, stejně jako v Německu.
Láďa Lubina byl vždy srdcař a lídr, vzpomíná Janecký na parťáka z útoku |
Na Lubinu se později provalilo, že má milionové dluhy. A nesplácel je. Vždyť první závazek pocházel ještě z roku 2004. Mezitím trénoval na Slovensku nebo v Kazachstánu, předloni jako hlavní kouč zachránil v extralize Pardubice. Zanedlouho si ale i tam proti sobě poštval fanoušky, když přispěl k vyhazovu srdcaře Rolinka, který se divil: „Dozvěděl jsem se, že prý proti němu brojím, chci ho odstřelit a schválně prohráváme.“
Teď se v Pardubicích smutní. Hlavně tam Lubina dokázal pobavit náramnou akcí, našel si přátele. A mnozí ho tam ani po jeho hříších nezatratili. Před duelem se Spartou hřmotného pána až symbolicky místo minuty ticha vyprovodil bouřlivý potlesk.
Další mač ho čeká v hokejovém nebi. Jestli ho tam pustí.
