Reklama
Alcheringa (čili Snění) byl zlatý věk, kdy byli stvořeni první předkové.
Alcheringa 1: Baiame
Před mnoha tisíci věky žil v duchovním světě, který někteří nazývají Manidjirangamad - který je v páté dimenzi - klan duchů, který upadl do příjemné stagnace.
Jednoho dne Baiame, vůdce tohoto klanu, svolal svůj lid a řekl jim: „Rozpoutal se ve mně neklid a já začínám mít pocit, že bychom měli cestovat skrz dimenze vesmíru a hledat větší zkušenosti a znalosti, protože naše síly slábnou a naše duchovní děti nemají žádný účel a důvod.
„To je pravda,“ odpověděl Nepelle, duch velké moudrosti. „Naše inteligence musí bojovat proti nepřízni osudu, aby se umírnila a posílila. Naše síla a náš svět musí být obnoveny.“
Baiame řekl: „Abychom toho dosáhli, musíme být schopni cestovat za hranice našeho světa tak, jak to dokázali ostatní duchové. Všechny formy života našeho světa musí být schopné projevit se na jiných světech. Mám pocit, že toto je jediné řešení záležitosti, která nám dělá starosti. “
Pak promluvil Puckowie, duch babičky. „Jsem jedna z těch prastarých, ale během mých nekonečných let jsem nemluvila s nikým, kdo byl mimo tento svět, ani neznám cestu. Inapatuové nemají jiné působiště než tento svět a tvoří se zde jako duchovní děti, zcela postrádající zkušenosti a znalosti kromě těch, které jim předáváme do jejich myslí. Nepřišli jsme sem všichni takhle?“
„Co říká Puckowie, je pravda,“ odpověděl velký otcovský duch, Karora. „Známe také odpověď na to, co se děje s našimi starověkými? Najednou jsou s námi, a pak jsou pryč a my je už nevidíme. Prostě zmizí a my nevíme, o co jde.“
„Přiznejme si to,“ řekl Baiame, „je toho mnoho, o čem nevíme. Ale proč v této chvíli v sobě cítíme neklid a potřebu znát tyto odpovědi? Co se s námi stalo, že po tak dlouhé době nyní cítíme potřebu se na ty věci ptát? Ale toto vím - tento nevysvětlitelný neklid v nás nás nutí hledat znalosti a zažívat nové věci. Zjistili jsme, že nám chybí síla znalostí a tak musíme hledat tyto věci ve vnějším zdroji.“
Zrovna v tu chvíli se mezi nimi objevilo zářivé světlo a objevil se podivný duch. Byla to Yahi, bohyně Slunce. V pravé ruce nesla chrastítko a když s ním zatřásla, narušilo to klid a vyrovnanost.
Baiame vyskočil a řekl: „Kdo jsi, podivný duchu? Jsem si jistý, že právě tvoje přítomnost mezi námi je zdrojem našeho neklidu.“
Bohyně se usmála a odpověděla: „Když vládne pouze mír a vyrovnanost sama, mysl není rušená a stagnuje, nepracuje, nestará se sama sebe, a tak přestává být sběračem moudrosti a nakonec se dostane do nevědomosti. Toto chrastítko narušilo klid vašich myslí, vytvářejíc vlnky, jak je tomu v případě vody, která byla rozčeřena oblázkem. Nyní se vaše mysl probouzí - začnete se dívat na věci a ptát se. Začnete si dávat pozor; začnete si věci všímat a přemýšlet nad nimi. Po všech těch eonech poklidu se ve vás vytvořila zvědavost a úsilí a vy jste připraveni se vybudit a sbírat sílu z vesmíru. Kdo ví, do kterých vzdálených částí vesmíru vás tento nový prvek zavede a jakou sílu a znalosti nashromáždíte? "
Bohyně znovu zatřásla chrastítkem a přestože z něj nevyšel žádný slyšitelný zvuk, klanem procházely rušivé vlny.
Baiame řekl: „Odejmeme ti ten nástroj a pak se ním mír vrátí.“ Bohyně odpověděla: „Pokud mě dokážeš chytit a vzít mi chrastítko, ukážu ti cestu velkými víry času.“
Klan se společně radil. „Pojďme ji chytit, abychom se mohli vrátit k našemu poklidu a odpočinku,“ řekli někteří, ale jiní řekli: „Zkusme ji chytit, abychom mohli poznat cestu skrz tyto velké víry času.“
Klan se hádal, dokud Baiame konečně neřekl: „Počkejte, co se to s námi stalo? Jsme rozděleni ve svých názorech, naše mysli již nejsou sjednocené, míříme své mysli proti sobě. Každý vytvořil svoji vlastní individuální vůli."
„To je pravda,“ zvolala bohyně. „Každý z vás vytvořil individuální vůli a vaše přirozenosti se nyní oddělí.“
Pak promluvil Nepelle. „Pojďme nejdříve chytit bohyni, a pak se rozhodneme, co chceme, protože k čemu je dohadování se o něčem, čeho jsme dosud nedosáhli?“ A klan souhlasil, že Nepelle má pravdu.
„To je dobré,“ zvolala bohyně. „Vyvinuli jste logiku a to vám pomůže ve vašem snažení.“
A tak to bylo, že klan lovil a snažil se chytit bohyni, ale ta byla nepolapitelná a plná strategií.
Klan si začal uvědomovat, že je nemožné chytit bohyni, pokud by nevypracovali nějakou strategii nebo nevymysleli nějaké způsoby, jak ji chytit. Začali tedy hledat nápady a vymýšlet různé druhy pastí a jejich mysl začala být plodnější.
Čas šel dál, ale ať už klan vymyslel cokoli, bohyně je vždycky přelstila a unikla zajetí. Až jednoho dne, kdy se jejich mysl značně navýšila, měl Nepelle nápad a svolal klan dohromady.
Takto promluvil Nepelle: „Nezjistili jsme snad, že nutnost je silou, která nás motivuje k nápadům? Nestala se tedy tvorba věcí jednou z našich aktivit? Naše mysl vymyslela mnoho nápadů a všechny jsou dobré a poslouží nám v mnoha ohledech, pokud bychom cestovali po dimenzích vesmíru. Ale přesto se při chytání bohyně tyto věci ukázaly jako málo užitečné. Musíme se pokusit dovtípit, jak funguje její mysl a chytit ji, vycházejíc z prvků její vlastní mysli."
„Nechápu, co tím myslíš,“ řekl Baiame
„Mohl bys nám prosím vysvětlit své úvahy?“
Nepelle odpověděl: „Bohyně má velkou moudrost, ale tato velká moudrost se nasbírala pouze díky její velké zvědavosti, je to tak? Takže ji polapíme pomocí její zvědavosti.“ A Nepelle nastínil klanu svůj plán a klan se shodl na tom, že Nepelle učinil velký objev.
A následující den, když se bohyně objevila a třásla chrastítkem, klan si ji nevšímal a díval se jiným směrem, Karora a jeho synové na něco ukázali a křičeli: „Tady to je, pojďme to chytit.“
Klan se rozběhl jiným směrem, ale Nepelle stál na místě volal na ně: „Podívejte, tam stojí ta bohyně.“
Ale klan volal zpátky: "Nevšímej si ji a pojď nám pomoci chytit tu věc." Nepelle vyběhl za ostatními.
Bohyně Yahi byla velmi udivena a na dálku vše sledovala, aby zjistila, co vlastně klan pronásleduje, ale nic neviděla a to ji velmi zmátlo.
Klan najednou s vítězoslavným výkřikem na něco skočil a zdálo se, že s něčím na zemi bojuje. Bohyně se přiblížila a třásla silně chrastítkem, ale členové klanu na ni sotva pohlédli a pokračovali ve svém boji s tím, co bylo pod nimi. To bylo na bohyni příliš. Co bylo důležitějšího než ji chytit? Tak přišla a snažila se nahlédnout pod hromadu těl, aby zjistila, co to chytili.
Ale bohyně nic neviděla a zvědavost ji začala opravdu svírat. A tak šla přímo k příslušníkům klanu a snažila se je odstrčit a řekla: „Co jste to chytili?“
Najednou na ni skočili, chytili ji a Baiame vítězoslavně zakřičel: „Tebe jsme chytili, Yahi.“
Yahi se zasmála a řekla: „Vidím, že jste se naučili strategii mysli; vaše mysli hodně pokročily. Je čas, abyste zaujali své místo ve vesmíru a já vám ukážu cestu.“
Ale jeden z mladších duchů jménem Yowie byl natolik schvácen dlouhým úsilím chytit bohyni, že se velmi rozhněval a začal bohyni bít a kousat.
Yahi kolem sebe rozhodila ochranný světelný štít a Baiame a zbytek klanu popadli Yowieho a svázali ho.
Baiame se rozzlobil a řekl Yowiemu: „To, co jsi právě udělal, by způsobilo hanbu celému našemu klanu, kdybych tě nepotrestal. Už nebudeš členem tohoto klanu. Vezmeme tě s sebou a vykážeme tě mezi třetí a čtvrtou dimenzí. Už nebudeš součástí duchovního světa ani nevstoupíš do země smrtelníků. Budeš obývat zvířecí tělo a budeš se moci objevit jen na krátkou chvíli. Budeš sloužit jako varování všem, kdo by sklouzli do zvířecích způsobů.“
V celém klanu se nyní plně rozvinul prvek snažení a všichni se rozhodli cestovat s bohyní, takže bohyně Yahi je vedla velkými víry času do třetí dimenze, kde se mohli vtělit do hmoty a zažít plný dopad bolesti a potěšení a učit se podle zákonů příčiny a následku.
Ve čtvrté dimenzi se s nimi setkali samotní velcí vládci vesmíru, kteří je přijali do hlavního proudu života a řekli jim: „Dostali jste velký kontinent na úrovni Tery, můžete si s ním dělat, co chcete. “
„Ne všichni z vás budou vtěleni do hmoty, protože je zapotřebí velkých duchů vašeho klanu, abyste udrželi a starali se o ty, co budou v tělech, ale tito velcí duchové také získají zkušenosti prostřednictvím vaší kolektivní mysli“.
Tento kontinent dostal jméno „Pamanyungan“ a Baiame ho rozdělil mezi největší duchy svého klanu, a tito se stali velkými otcovskými duchy domorodých národů Aboriginců.
Díky moci bohyně Yahi byli velcí otcovští duchové schopni podporovat svůj lid a podle své síly rozvíjeli svou část Tery.
Alcheringa 2
duchové předků domorodých národů Aboriginců pocházeli z duchovního světa Manidjirangamad.
Tito duchové předků byli všichni ze stejné úžasné nebeské rodiny, která je odnoží rodokmenu bohů.
Právě tato konkrétní větev rodiny bohů byla zodpovědná za zemskou masu zvanou Pamanyungan a za lidi, kteří tuto zemi obývali.
Hlava této velké nebeské rodiny se jmenovala Baiame a jeho manželka se jmenovala Birrahgnooloo a díky jejich synovi Daramulungayandimu vznikl národ Yaitmathang a další národy jihovýchodní oblasti. Byl to Baiame, který jako hlava rodiny dal všem národům Pamanyunganu své zákony a umožnil svým podřízeným, aby je mírně upravili tak, aby vyhovovaly prostředí, které jejich lidé obývali. Pamanyungan byla nepřátelským prostředím a další z velkých duchů předků, Nooralie (který prostřednictvím svého syna Gnawdenoorte osídlil oblast řeky Murray) vytvořil z chaosu pořádek.
Někteří z dalších velkých otcovských duchů byli Mungan Ngour, který prostřednictvím svého syna Tundina vytvořil kurnaijský národ a další národy východní oblasti. Dalším byl Bunjil, známý také jako Punjel, a díky jeho synovi Bimbeal-Gargomitchovi vznikl národ Kulin a další národy na jihu. Prostřednictvím Wirtina Wirtina Jaawana, syna Pern-mehialu, vznikl národ Mara a národy západní pouště (Pern-mehial byl dalším synem Punjela).
Dalším velkým duchem předků byl Karora, který prostřednictvím svého syna Nurunderiho a jeho synů Goina, Birala a dalších synů utvořil mnoho národů. Byl to jeden ze synů Karory, jménem Nurunderi, kterého si vybral Nepelle, bůh moudrosti, za svého posla a ten vzal na sebe lidskou podobu a učit pamanyunganské národy moudrosti a laskavosti. Když byl ve fyzickém těle, dohlížela na něj Puckowie, duch babičky.
Odpuštění přišlo pouze díky Nurunderiho velké lásce a porozumění. Po opuštění této úrovně existence se Nurunderi stal bohem posmrtného života a přitahuje duchy zemřelých (kteří jsou toho hodni) k jejich blízkým v příštím světě.
Nurunderiho duchovní svět je odepřen těm, kteří si zachovávají tělesné touhy a touhy, které vytvářejí utrpení; do jeho nebeského sídla, které je střeženo modrým jeřábem Garagahem (symbolem „Khe“), se připouští pouze čistá mysl.
Právě prostřednictvím těchto velkých tvůrčích duchů se Inapatua (embryonální forma života neboli „Ba“) vtělili do hmoty a staly se živými bytostmi.
Všechen nový život pocházel od těchto duchovních předků, jejichž osobnosti a nadpřirozené schopnosti se manifestovaly na jejich vlastních přidělených územích. Aboriginec sdílel svůj život s nadpřirozenými silami, kterým vděčil za svůj život; každý národ uznává svůj vlastní osobní duchovní původ a to, do které větve této duchovní rodiny patří.
Životní podmínky v Pamanyungan se lišily od jedné části kontinentu k druhé, což naznačuje rozdíly v povaze duchů v každé oblasti.
Člověk musel přizpůsobit svou povahu duchu země; každý duch měl své specifické vlastnosti, každý národ měl svého duchovního předka, který jako neviditelný vládce putoval svým vlastním přiděleným územím.
Aktivity duchovních předků se také týkaly původu živých věcí a krajiny v regionu, kterému vládli.
K některým mateřským bohyním patřila Yurlunggul, bohyně deště (duhový had), která tvoří duchovní děti; Nungeena, mateřský duch nad duchovními vůdci, bohyně řek a vodopádů; a Yahi, bohyně Slunce, která pomáhala při tvorbě života.
Alcheringa 3
Velcí duchovní otcové kmenů formovali zvířata i člověka, přičemž každý velký duch hrál svou roli při formování určitých druhů zvířat a každé zvíře neslo zvláštní vlastnosti velkého ducha, který je pomáhal tvořit.
Bylo to tak, že určité kmeny si vytvořily duchovní vztah s určitými zvířaty, přičemž si vybraly konkrétní zvíře jako reprezentaci síly svých duchovních předků.
Toto zvíře se stalo znakem kmene a připomínkou, že člověk musí pracovat v souladu s ostatními tvory.
Zvíře, které bylo vybráno jako totem, bylo považováno pro kmen za posvátné a z úcty k velkému duchovnímu otci kmene nebylo toto zvíře nikdy loveno a zabíjeno kvůli jídlu.
Velcí duchovní otcové kmenů byli zastřešující silou a tvůrci života, kteří měli osobnost a byli přístupní vůči prosbám člověka a člověku pomáhali - za předpokladu, že s nimi bylo zacházeno s náležitým respektem.
Příroda ve všech jejích formách byla manifestací síly těchto velkých zakladatelských duchů aboriginských národů.
Slunce bylo manifestací větší síly velkého neznáma, jehož jedinou známou představitelkou byla bohyně Yahi. Yahi byla tedy zprostředkující bohyní mezi člověkem, velkými duchy otců a velkými neznámými bohy vesmíru.
Alcheringa nemá začátek ani konec, protože život je řada cyklů. Alcheringa znamená věčnost. Tudíž, pokud žijeme věčně a věčnost nemá konec, nemůže mít ani začátek, takže je to kruh; proto pokud je něco z toho pravda, totiž že žijeme věčně, pak musí platit i to druhé, že žijeme odjakživa.
Když se neaktivní duchové z Manidjirangamadu vyburcovali a prošli Vesmírem, procházeli úrovněmi existence, aby se vtělili do hmoty a přijali na sebe lidskou podobu, nebyl to začátek, ale pouze začátek jejich pozemské existence.
Pozemská existence je jen malý okamžik v čase, ale tím vše nekončí, protože za touto existencí procházejí všechny bytosti úrovněmi existence. Všichni jsme cestovatelé po úrovních věčnosti.
Parabang (Úsvit)
Toto je začátek země Pamanyungan, jak ji známe.
Staré zemřelo a země se měla zrodit do nového období.
Země spala pod ledem a sněhem. Nebylo slyšet žádné hlasy, které by prolomily ticho, pouze zvuk studených větrů foukajících přes bezútěšné vrcholy a občasný zvuk bouřňáků a rybáků.
Kdo je to, kdo řídí podnebí a pohyb života, když ne velká věčná inteligence vesmíru a tato věčná inteligence přišla v podobě bohyně Yahi. A duchů čekajících na zrození.
Bohyně Yahi se pohybovala po tváři Slunce a temné mraky se odvalily a na Zemi dopadaly hřejivé paprsky Slunce.
Když se mlhy zvedly do vzduchu, země se začala šeptem probouzet. Země byla plná hluku, když led začal sténat a lámat se pod hřejivými paprsky slunce.
Baiame a duchové otců se pohybovali mezi ledem a vodou, která formovala krajinu a koryta potoků a řek. Zdálo se, že led křičí, jako zlí duchové, protestující, že jejich spánek byl narušen.
Duch Yahi se pohyboval po zledovatělých svazích do jeskyní a slují a po zamrzlých jezerech a začaly se valit velké vodopády a plnit potoky a řeky, tekoucí do moře.
Na povrchu vod se vznášely bloky ledu, které se zmenšovaly, dokud neztratily svoji podobu a nestaly se součástí vod. Led a sníh už nebyly, země se probudila a třpytila se a leskla pod sluncem.
Objevila se země nová, svěží a čistá. Časem semena, která ležela ve zmrzlém spánku v zemi, začala cítit hřejivé paprsky slunce, vystrčila hlavu a začala růst. Země se zahalila do zelené. Na všechny druhy hmyzu začal foukat čerstvý vítr a ze severu začala migrovat stvoření, která přežila zimu.
„Země je krásná a živá,“ řekl Baiame a bohyně Yahi ho vzala za ruku a řekla: „Toto je země Baiama. Po celou dobu budeš nad ní jako velký otcovský duch. Budeš střežit tuto zemi a starat se o duchy dětí této země. “
Práce Yahi teď skončila; její teplo a láska přinesly zemi nový život a nastal čas, aby odešla. Než se s Baiamem rozloučila, řekla: „Oblékneš se do masa, abys mohl chodit po zemi mezi svými dětmi. Potom skutečně poznají, že jsi jejich otec.“ Bohyně Yahi poté tento svět opustila.
To byl začátek lidí národa Koori. Někteří říkají, že Baiame a duchovní lidé z Manidjirangamadu se zhmotnili na zemi. Jiní říkají, že se narodili na tuto Zemi jako děti velmi malého počtu přeživších těch starých, kterým se podařilo přežít na severu země. Jedna věc však byla jistá, Baiame byl otcovský duch nad všemi.
Baiame dlouho zůstal na Zemi jako muž. Mluvil k lidem, učil je a vyprávěl jim mnoho věcí. Usídlil se u hory a země byla nyní velmi krásná a kolem jeho domu rozkvetly květiny v záři barev, malý horský potok stékal dolů k řece a jeho svěží voda jiskřila na slunci, a kolem plavaly všechny druhy ryb. Na stromech seděli a drkotali barevní ptáci. Život byl všude kolem.
Jednoho dne Baiame svolal své lidi a řekl jim, že nastal čas, aby opustil tento svět.
Řekl jim: „Když byla země mladá, potřebovali jste mě, ale teď jste se naučili mnoho věcí. Můžete se postavit na vlastní nohy, ale nebojte se. Protože i když se vracím do svého duchovního domova v Mléčné dráze, stále jsem váš duchovní otec, a když mě budete opravdu potřebovat, zavolejte mne a já budu s vámi.
Jednoho dne se znovu vrátím na Zemi a stanu se mužem a vaše budoucí děti mě poznají.“
S těmito slovy Baiamův duch odešel.
Moudrost
Nurunderi byl vybrán Nepellem, bohem moudrosti a velkými bohy vesmíru, aby byl jejich poslem a lidem Pamanyunganu přinesl čtyřicet dva moudrých rad.
Slib velkých bohů spočívá v tom, že všichni ti, kteří se budou snažit dodržovat tyto rady a odhánět všechny škodlivé touhy a svody, budou při opuštění tohoto života hodni vstoupit do země ducha, kterou hlídá modrý jeřáb Garagah.
Nurunderi se během svého života na Zemi řídil radami velkých bohů a díky své velké lásce a pochopení se stal v posmrtném životě bohem, který v příštím životě přitahuje duchy zemřelých, kteří jsou toho hodni, k jejich milovaným předkům do příštího světa.
Čtyřicet dva moudrých rad
Toto je čtyřicet dva moudrých rad od velkých bohů:
1. Neberte si to, co není vaše.
2. Nebuďte příliš pyšní na svoji inteligenci, neboť se vaše moudrost zakalí.
3. Nescházejte ze správné cesty, když je ohrožena nebezpečím.
4. Nebuďte povýšení nebo marniví.
5. Sexuálně se neznevažujte žádným zvířetem.
6. Vždy si važte ostatních a pomáhejte jim tam, kde je potřeba pomoci.
7. Provádějte svou práci ochotně, nevyhýbejte se svým povinnostem.
8. Nechť vaše moudrost uhasí žízeň těch, kdo prahnou po pravdě.
9. Nechť je váš hněv spravedlivý.
10. Projevte vděčnost všem, kdo se s vámi spřátelili.
11. Lehávejte pouze s tím, koho miluje váš duch.
12. Pamatujte na rostliny, které vás krmí a pečujte o ně, aby mohly vzkvétat.
13. Dávejte jídlo chudým a pití unaveným.
14. Buďte při obchodování spravedliví a čestní.
15. S nikým se nespojujte z důvodů nenávisti.
16. Nepátrejte po věcech, které nejsou pro tvé oči a uši.
17. Držte se stranou od špíny a korupce.
18. Ctěte všechny pravé Wirinuny (kněží).
19. Zacházejte se svým tělem moudře, vyvarujte se škodlivých věcí.
20. Nezapojujte se příliš do života, abyste nezanedbávali svého ducha.
21. Poznejte své vlastní srdce a buďte pravdivý ve všem, co říkáte a děláte.
22. Ať je vaše přátelství věrné a silné.
23. Neprovádějte zlé umění.
24. Zacházejte se všemi zvířaty moudře a soucitně, pojídejte z nich jen tolik, co je potřeba k přežití, respektujte zvíře, které je pro váš kmen posvátné.
25. Nejezte, když je vaše břicho rozbouřeno, ani si nedávejte silný nápoj, pokud se vaše vůle stala jeho otrokem.
26. Nebuďte chamtiví po pozemských věcech.
27. Nemluvte zle, s výjimkou, když mluvíte o zlu samotném.
28. Buďte vždy na straně spravedlnosti a pravdy.
29. Nepoužívejte žádného muže způsobem, jakým byste používali ženu.
30. Respektujte sebe, ostatní a své prostředí; to vše představuje úctu k bohům.
31. Vězte, že duchovní síla je klíčem k věčnému životu, nebojte se smrti.
32. Nezáviďte druhým jejich schopnosti.
33. Nezavírejte uši před spravedlností a pravdou.
34. Vymezte se vůči všem lžím.
35. Jednejte vždy se ctí.
36. Uctívejte své předky dobrými a spravedlivými skutky.
37. Přijměte špatné věci života, které se vám stávají, jako zkoušky od bohů; nezkoušejte si vzít život. 38. Vaše srdce nesmí být rozerváno drápy žárlivosti.
39. Neveď ostatní do potíží.
40. Nezabíjejte v nenávisti a násilí.
41. Nelíhejte s těmi, kdo jsou vaši blízcí příbuzní.
42. Používejte svou sílu pouze k dobru.
Alcheringa 1: Baiame
Před mnoha tisíci věky žil v duchovním světě, který někteří nazývají Manidjirangamad - který je v páté dimenzi - klan duchů, který upadl do příjemné stagnace.
Jednoho dne Baiame, vůdce tohoto klanu, svolal svůj lid a řekl jim: „Rozpoutal se ve mně neklid a já začínám mít pocit, že bychom měli cestovat skrz dimenze vesmíru a hledat větší zkušenosti a znalosti, protože naše síly slábnou a naše duchovní děti nemají žádný účel a důvod.
„To je pravda,“ odpověděl Nepelle, duch velké moudrosti. „Naše inteligence musí bojovat proti nepřízni osudu, aby se umírnila a posílila. Naše síla a náš svět musí být obnoveny.“
Baiame řekl: „Abychom toho dosáhli, musíme být schopni cestovat za hranice našeho světa tak, jak to dokázali ostatní duchové. Všechny formy života našeho světa musí být schopné projevit se na jiných světech. Mám pocit, že toto je jediné řešení záležitosti, která nám dělá starosti. “
Pak promluvil Puckowie, duch babičky. „Jsem jedna z těch prastarých, ale během mých nekonečných let jsem nemluvila s nikým, kdo byl mimo tento svět, ani neznám cestu. Inapatuové nemají jiné působiště než tento svět a tvoří se zde jako duchovní děti, zcela postrádající zkušenosti a znalosti kromě těch, které jim předáváme do jejich myslí. Nepřišli jsme sem všichni takhle?“
„Co říká Puckowie, je pravda,“ odpověděl velký otcovský duch, Karora. „Známe také odpověď na to, co se děje s našimi starověkými? Najednou jsou s námi, a pak jsou pryč a my je už nevidíme. Prostě zmizí a my nevíme, o co jde.“
„Přiznejme si to,“ řekl Baiame, „je toho mnoho, o čem nevíme. Ale proč v této chvíli v sobě cítíme neklid a potřebu znát tyto odpovědi? Co se s námi stalo, že po tak dlouhé době nyní cítíme potřebu se na ty věci ptát? Ale toto vím - tento nevysvětlitelný neklid v nás nás nutí hledat znalosti a zažívat nové věci. Zjistili jsme, že nám chybí síla znalostí a tak musíme hledat tyto věci ve vnějším zdroji.“
Zrovna v tu chvíli se mezi nimi objevilo zářivé světlo a objevil se podivný duch. Byla to Yahi, bohyně Slunce. V pravé ruce nesla chrastítko a když s ním zatřásla, narušilo to klid a vyrovnanost.
Baiame vyskočil a řekl: „Kdo jsi, podivný duchu? Jsem si jistý, že právě tvoje přítomnost mezi námi je zdrojem našeho neklidu.“
Bohyně se usmála a odpověděla: „Když vládne pouze mír a vyrovnanost sama, mysl není rušená a stagnuje, nepracuje, nestará se sama sebe, a tak přestává být sběračem moudrosti a nakonec se dostane do nevědomosti. Toto chrastítko narušilo klid vašich myslí, vytvářejíc vlnky, jak je tomu v případě vody, která byla rozčeřena oblázkem. Nyní se vaše mysl probouzí - začnete se dívat na věci a ptát se. Začnete si dávat pozor; začnete si věci všímat a přemýšlet nad nimi. Po všech těch eonech poklidu se ve vás vytvořila zvědavost a úsilí a vy jste připraveni se vybudit a sbírat sílu z vesmíru. Kdo ví, do kterých vzdálených částí vesmíru vás tento nový prvek zavede a jakou sílu a znalosti nashromáždíte? "
Bohyně znovu zatřásla chrastítkem a přestože z něj nevyšel žádný slyšitelný zvuk, klanem procházely rušivé vlny.
Baiame řekl: „Odejmeme ti ten nástroj a pak se ním mír vrátí.“ Bohyně odpověděla: „Pokud mě dokážeš chytit a vzít mi chrastítko, ukážu ti cestu velkými víry času.“
Klan se společně radil. „Pojďme ji chytit, abychom se mohli vrátit k našemu poklidu a odpočinku,“ řekli někteří, ale jiní řekli: „Zkusme ji chytit, abychom mohli poznat cestu skrz tyto velké víry času.“
Klan se hádal, dokud Baiame konečně neřekl: „Počkejte, co se to s námi stalo? Jsme rozděleni ve svých názorech, naše mysli již nejsou sjednocené, míříme své mysli proti sobě. Každý vytvořil svoji vlastní individuální vůli."
„To je pravda,“ zvolala bohyně. „Každý z vás vytvořil individuální vůli a vaše přirozenosti se nyní oddělí.“
Pak promluvil Nepelle. „Pojďme nejdříve chytit bohyni, a pak se rozhodneme, co chceme, protože k čemu je dohadování se o něčem, čeho jsme dosud nedosáhli?“ A klan souhlasil, že Nepelle má pravdu.
„To je dobré,“ zvolala bohyně. „Vyvinuli jste logiku a to vám pomůže ve vašem snažení.“
A tak to bylo, že klan lovil a snažil se chytit bohyni, ale ta byla nepolapitelná a plná strategií.
Klan si začal uvědomovat, že je nemožné chytit bohyni, pokud by nevypracovali nějakou strategii nebo nevymysleli nějaké způsoby, jak ji chytit. Začali tedy hledat nápady a vymýšlet různé druhy pastí a jejich mysl začala být plodnější.
Čas šel dál, ale ať už klan vymyslel cokoli, bohyně je vždycky přelstila a unikla zajetí. Až jednoho dne, kdy se jejich mysl značně navýšila, měl Nepelle nápad a svolal klan dohromady.
Takto promluvil Nepelle: „Nezjistili jsme snad, že nutnost je silou, která nás motivuje k nápadům? Nestala se tedy tvorba věcí jednou z našich aktivit? Naše mysl vymyslela mnoho nápadů a všechny jsou dobré a poslouží nám v mnoha ohledech, pokud bychom cestovali po dimenzích vesmíru. Ale přesto se při chytání bohyně tyto věci ukázaly jako málo užitečné. Musíme se pokusit dovtípit, jak funguje její mysl a chytit ji, vycházejíc z prvků její vlastní mysli."
„Nechápu, co tím myslíš,“ řekl Baiame
„Mohl bys nám prosím vysvětlit své úvahy?“
Nepelle odpověděl: „Bohyně má velkou moudrost, ale tato velká moudrost se nasbírala pouze díky její velké zvědavosti, je to tak? Takže ji polapíme pomocí její zvědavosti.“ A Nepelle nastínil klanu svůj plán a klan se shodl na tom, že Nepelle učinil velký objev.
A následující den, když se bohyně objevila a třásla chrastítkem, klan si ji nevšímal a díval se jiným směrem, Karora a jeho synové na něco ukázali a křičeli: „Tady to je, pojďme to chytit.“
Klan se rozběhl jiným směrem, ale Nepelle stál na místě volal na ně: „Podívejte, tam stojí ta bohyně.“
Ale klan volal zpátky: "Nevšímej si ji a pojď nám pomoci chytit tu věc." Nepelle vyběhl za ostatními.
Bohyně Yahi byla velmi udivena a na dálku vše sledovala, aby zjistila, co vlastně klan pronásleduje, ale nic neviděla a to ji velmi zmátlo.
Klan najednou s vítězoslavným výkřikem na něco skočil a zdálo se, že s něčím na zemi bojuje. Bohyně se přiblížila a třásla silně chrastítkem, ale členové klanu na ni sotva pohlédli a pokračovali ve svém boji s tím, co bylo pod nimi. To bylo na bohyni příliš. Co bylo důležitějšího než ji chytit? Tak přišla a snažila se nahlédnout pod hromadu těl, aby zjistila, co to chytili.
Ale bohyně nic neviděla a zvědavost ji začala opravdu svírat. A tak šla přímo k příslušníkům klanu a snažila se je odstrčit a řekla: „Co jste to chytili?“
Najednou na ni skočili, chytili ji a Baiame vítězoslavně zakřičel: „Tebe jsme chytili, Yahi.“
Yahi se zasmála a řekla: „Vidím, že jste se naučili strategii mysli; vaše mysli hodně pokročily. Je čas, abyste zaujali své místo ve vesmíru a já vám ukážu cestu.“
Ale jeden z mladších duchů jménem Yowie byl natolik schvácen dlouhým úsilím chytit bohyni, že se velmi rozhněval a začal bohyni bít a kousat.
Yahi kolem sebe rozhodila ochranný světelný štít a Baiame a zbytek klanu popadli Yowieho a svázali ho.
Baiame se rozzlobil a řekl Yowiemu: „To, co jsi právě udělal, by způsobilo hanbu celému našemu klanu, kdybych tě nepotrestal. Už nebudeš členem tohoto klanu. Vezmeme tě s sebou a vykážeme tě mezi třetí a čtvrtou dimenzí. Už nebudeš součástí duchovního světa ani nevstoupíš do země smrtelníků. Budeš obývat zvířecí tělo a budeš se moci objevit jen na krátkou chvíli. Budeš sloužit jako varování všem, kdo by sklouzli do zvířecích způsobů.“
V celém klanu se nyní plně rozvinul prvek snažení a všichni se rozhodli cestovat s bohyní, takže bohyně Yahi je vedla velkými víry času do třetí dimenze, kde se mohli vtělit do hmoty a zažít plný dopad bolesti a potěšení a učit se podle zákonů příčiny a následku.
Ve čtvrté dimenzi se s nimi setkali samotní velcí vládci vesmíru, kteří je přijali do hlavního proudu života a řekli jim: „Dostali jste velký kontinent na úrovni Tery, můžete si s ním dělat, co chcete. “
„Ne všichni z vás budou vtěleni do hmoty, protože je zapotřebí velkých duchů vašeho klanu, abyste udrželi a starali se o ty, co budou v tělech, ale tito velcí duchové také získají zkušenosti prostřednictvím vaší kolektivní mysli“.
Tento kontinent dostal jméno „Pamanyungan“ a Baiame ho rozdělil mezi největší duchy svého klanu, a tito se stali velkými otcovskými duchy domorodých národů Aboriginců.
Díky moci bohyně Yahi byli velcí otcovští duchové schopni podporovat svůj lid a podle své síly rozvíjeli svou část Tery.
Alcheringa 2
duchové předků domorodých národů Aboriginců pocházeli z duchovního světa Manidjirangamad.
Tito duchové předků byli všichni ze stejné úžasné nebeské rodiny, která je odnoží rodokmenu bohů.
Právě tato konkrétní větev rodiny bohů byla zodpovědná za zemskou masu zvanou Pamanyungan a za lidi, kteří tuto zemi obývali.
Hlava této velké nebeské rodiny se jmenovala Baiame a jeho manželka se jmenovala Birrahgnooloo a díky jejich synovi Daramulungayandimu vznikl národ Yaitmathang a další národy jihovýchodní oblasti. Byl to Baiame, který jako hlava rodiny dal všem národům Pamanyunganu své zákony a umožnil svým podřízeným, aby je mírně upravili tak, aby vyhovovaly prostředí, které jejich lidé obývali. Pamanyungan byla nepřátelským prostředím a další z velkých duchů předků, Nooralie (který prostřednictvím svého syna Gnawdenoorte osídlil oblast řeky Murray) vytvořil z chaosu pořádek.
Někteří z dalších velkých otcovských duchů byli Mungan Ngour, který prostřednictvím svého syna Tundina vytvořil kurnaijský národ a další národy východní oblasti. Dalším byl Bunjil, známý také jako Punjel, a díky jeho synovi Bimbeal-Gargomitchovi vznikl národ Kulin a další národy na jihu. Prostřednictvím Wirtina Wirtina Jaawana, syna Pern-mehialu, vznikl národ Mara a národy západní pouště (Pern-mehial byl dalším synem Punjela).
Dalším velkým duchem předků byl Karora, který prostřednictvím svého syna Nurunderiho a jeho synů Goina, Birala a dalších synů utvořil mnoho národů. Byl to jeden ze synů Karory, jménem Nurunderi, kterého si vybral Nepelle, bůh moudrosti, za svého posla a ten vzal na sebe lidskou podobu a učit pamanyunganské národy moudrosti a laskavosti. Když byl ve fyzickém těle, dohlížela na něj Puckowie, duch babičky.
Odpuštění přišlo pouze díky Nurunderiho velké lásce a porozumění. Po opuštění této úrovně existence se Nurunderi stal bohem posmrtného života a přitahuje duchy zemřelých (kteří jsou toho hodni) k jejich blízkým v příštím světě.
Nurunderiho duchovní svět je odepřen těm, kteří si zachovávají tělesné touhy a touhy, které vytvářejí utrpení; do jeho nebeského sídla, které je střeženo modrým jeřábem Garagahem (symbolem „Khe“), se připouští pouze čistá mysl.
Právě prostřednictvím těchto velkých tvůrčích duchů se Inapatua (embryonální forma života neboli „Ba“) vtělili do hmoty a staly se živými bytostmi.
Všechen nový život pocházel od těchto duchovních předků, jejichž osobnosti a nadpřirozené schopnosti se manifestovaly na jejich vlastních přidělených územích. Aboriginec sdílel svůj život s nadpřirozenými silami, kterým vděčil za svůj život; každý národ uznává svůj vlastní osobní duchovní původ a to, do které větve této duchovní rodiny patří.
Životní podmínky v Pamanyungan se lišily od jedné části kontinentu k druhé, což naznačuje rozdíly v povaze duchů v každé oblasti.
Člověk musel přizpůsobit svou povahu duchu země; každý duch měl své specifické vlastnosti, každý národ měl svého duchovního předka, který jako neviditelný vládce putoval svým vlastním přiděleným územím.
Aktivity duchovních předků se také týkaly původu živých věcí a krajiny v regionu, kterému vládli.
K některým mateřským bohyním patřila Yurlunggul, bohyně deště (duhový had), která tvoří duchovní děti; Nungeena, mateřský duch nad duchovními vůdci, bohyně řek a vodopádů; a Yahi, bohyně Slunce, která pomáhala při tvorbě života.
Alcheringa 3
Velcí duchovní otcové kmenů formovali zvířata i člověka, přičemž každý velký duch hrál svou roli při formování určitých druhů zvířat a každé zvíře neslo zvláštní vlastnosti velkého ducha, který je pomáhal tvořit.
Bylo to tak, že určité kmeny si vytvořily duchovní vztah s určitými zvířaty, přičemž si vybraly konkrétní zvíře jako reprezentaci síly svých duchovních předků.
Toto zvíře se stalo znakem kmene a připomínkou, že člověk musí pracovat v souladu s ostatními tvory.
Zvíře, které bylo vybráno jako totem, bylo považováno pro kmen za posvátné a z úcty k velkému duchovnímu otci kmene nebylo toto zvíře nikdy loveno a zabíjeno kvůli jídlu.
Velcí duchovní otcové kmenů byli zastřešující silou a tvůrci života, kteří měli osobnost a byli přístupní vůči prosbám člověka a člověku pomáhali - za předpokladu, že s nimi bylo zacházeno s náležitým respektem.
Příroda ve všech jejích formách byla manifestací síly těchto velkých zakladatelských duchů aboriginských národů.
Slunce bylo manifestací větší síly velkého neznáma, jehož jedinou známou představitelkou byla bohyně Yahi. Yahi byla tedy zprostředkující bohyní mezi člověkem, velkými duchy otců a velkými neznámými bohy vesmíru.
Alcheringa nemá začátek ani konec, protože život je řada cyklů. Alcheringa znamená věčnost. Tudíž, pokud žijeme věčně a věčnost nemá konec, nemůže mít ani začátek, takže je to kruh; proto pokud je něco z toho pravda, totiž že žijeme věčně, pak musí platit i to druhé, že žijeme odjakživa.
Když se neaktivní duchové z Manidjirangamadu vyburcovali a prošli Vesmírem, procházeli úrovněmi existence, aby se vtělili do hmoty a přijali na sebe lidskou podobu, nebyl to začátek, ale pouze začátek jejich pozemské existence.
Pozemská existence je jen malý okamžik v čase, ale tím vše nekončí, protože za touto existencí procházejí všechny bytosti úrovněmi existence. Všichni jsme cestovatelé po úrovních věčnosti.
Parabang (Úsvit)
Toto je začátek země Pamanyungan, jak ji známe.
Staré zemřelo a země se měla zrodit do nového období.
Země spala pod ledem a sněhem. Nebylo slyšet žádné hlasy, které by prolomily ticho, pouze zvuk studených větrů foukajících přes bezútěšné vrcholy a občasný zvuk bouřňáků a rybáků.
Kdo je to, kdo řídí podnebí a pohyb života, když ne velká věčná inteligence vesmíru a tato věčná inteligence přišla v podobě bohyně Yahi. A duchů čekajících na zrození.
Bohyně Yahi se pohybovala po tváři Slunce a temné mraky se odvalily a na Zemi dopadaly hřejivé paprsky Slunce.
Když se mlhy zvedly do vzduchu, země se začala šeptem probouzet. Země byla plná hluku, když led začal sténat a lámat se pod hřejivými paprsky slunce.
Baiame a duchové otců se pohybovali mezi ledem a vodou, která formovala krajinu a koryta potoků a řek. Zdálo se, že led křičí, jako zlí duchové, protestující, že jejich spánek byl narušen.
Duch Yahi se pohyboval po zledovatělých svazích do jeskyní a slují a po zamrzlých jezerech a začaly se valit velké vodopády a plnit potoky a řeky, tekoucí do moře.
Na povrchu vod se vznášely bloky ledu, které se zmenšovaly, dokud neztratily svoji podobu a nestaly se součástí vod. Led a sníh už nebyly, země se probudila a třpytila se a leskla pod sluncem.
Objevila se země nová, svěží a čistá. Časem semena, která ležela ve zmrzlém spánku v zemi, začala cítit hřejivé paprsky slunce, vystrčila hlavu a začala růst. Země se zahalila do zelené. Na všechny druhy hmyzu začal foukat čerstvý vítr a ze severu začala migrovat stvoření, která přežila zimu.
„Země je krásná a živá,“ řekl Baiame a bohyně Yahi ho vzala za ruku a řekla: „Toto je země Baiama. Po celou dobu budeš nad ní jako velký otcovský duch. Budeš střežit tuto zemi a starat se o duchy dětí této země. “
Práce Yahi teď skončila; její teplo a láska přinesly zemi nový život a nastal čas, aby odešla. Než se s Baiamem rozloučila, řekla: „Oblékneš se do masa, abys mohl chodit po zemi mezi svými dětmi. Potom skutečně poznají, že jsi jejich otec.“ Bohyně Yahi poté tento svět opustila.
To byl začátek lidí národa Koori. Někteří říkají, že Baiame a duchovní lidé z Manidjirangamadu se zhmotnili na zemi. Jiní říkají, že se narodili na tuto Zemi jako děti velmi malého počtu přeživších těch starých, kterým se podařilo přežít na severu země. Jedna věc však byla jistá, Baiame byl otcovský duch nad všemi.
Baiame dlouho zůstal na Zemi jako muž. Mluvil k lidem, učil je a vyprávěl jim mnoho věcí. Usídlil se u hory a země byla nyní velmi krásná a kolem jeho domu rozkvetly květiny v záři barev, malý horský potok stékal dolů k řece a jeho svěží voda jiskřila na slunci, a kolem plavaly všechny druhy ryb. Na stromech seděli a drkotali barevní ptáci. Život byl všude kolem.
Jednoho dne Baiame svolal své lidi a řekl jim, že nastal čas, aby opustil tento svět.
Řekl jim: „Když byla země mladá, potřebovali jste mě, ale teď jste se naučili mnoho věcí. Můžete se postavit na vlastní nohy, ale nebojte se. Protože i když se vracím do svého duchovního domova v Mléčné dráze, stále jsem váš duchovní otec, a když mě budete opravdu potřebovat, zavolejte mne a já budu s vámi.
Jednoho dne se znovu vrátím na Zemi a stanu se mužem a vaše budoucí děti mě poznají.“
S těmito slovy Baiamův duch odešel.
Moudrost
Nurunderi byl vybrán Nepellem, bohem moudrosti a velkými bohy vesmíru, aby byl jejich poslem a lidem Pamanyunganu přinesl čtyřicet dva moudrých rad.
Slib velkých bohů spočívá v tom, že všichni ti, kteří se budou snažit dodržovat tyto rady a odhánět všechny škodlivé touhy a svody, budou při opuštění tohoto života hodni vstoupit do země ducha, kterou hlídá modrý jeřáb Garagah.
Nurunderi se během svého života na Zemi řídil radami velkých bohů a díky své velké lásce a pochopení se stal v posmrtném životě bohem, který v příštím životě přitahuje duchy zemřelých, kteří jsou toho hodni, k jejich milovaným předkům do příštího světa.
Čtyřicet dva moudrých rad
Toto je čtyřicet dva moudrých rad od velkých bohů:
1. Neberte si to, co není vaše.
2. Nebuďte příliš pyšní na svoji inteligenci, neboť se vaše moudrost zakalí.
3. Nescházejte ze správné cesty, když je ohrožena nebezpečím.
4. Nebuďte povýšení nebo marniví.
5. Sexuálně se neznevažujte žádným zvířetem.
6. Vždy si važte ostatních a pomáhejte jim tam, kde je potřeba pomoci.
7. Provádějte svou práci ochotně, nevyhýbejte se svým povinnostem.
8. Nechť vaše moudrost uhasí žízeň těch, kdo prahnou po pravdě.
9. Nechť je váš hněv spravedlivý.
10. Projevte vděčnost všem, kdo se s vámi spřátelili.
11. Lehávejte pouze s tím, koho miluje váš duch.
12. Pamatujte na rostliny, které vás krmí a pečujte o ně, aby mohly vzkvétat.
13. Dávejte jídlo chudým a pití unaveným.
14. Buďte při obchodování spravedliví a čestní.
15. S nikým se nespojujte z důvodů nenávisti.
16. Nepátrejte po věcech, které nejsou pro tvé oči a uši.
17. Držte se stranou od špíny a korupce.
18. Ctěte všechny pravé Wirinuny (kněží).
19. Zacházejte se svým tělem moudře, vyvarujte se škodlivých věcí.
20. Nezapojujte se příliš do života, abyste nezanedbávali svého ducha.
21. Poznejte své vlastní srdce a buďte pravdivý ve všem, co říkáte a děláte.
22. Ať je vaše přátelství věrné a silné.
23. Neprovádějte zlé umění.
24. Zacházejte se všemi zvířaty moudře a soucitně, pojídejte z nich jen tolik, co je potřeba k přežití, respektujte zvíře, které je pro váš kmen posvátné.
25. Nejezte, když je vaše břicho rozbouřeno, ani si nedávejte silný nápoj, pokud se vaše vůle stala jeho otrokem.
26. Nebuďte chamtiví po pozemských věcech.
27. Nemluvte zle, s výjimkou, když mluvíte o zlu samotném.
28. Buďte vždy na straně spravedlnosti a pravdy.
29. Nepoužívejte žádného muže způsobem, jakým byste používali ženu.
30. Respektujte sebe, ostatní a své prostředí; to vše představuje úctu k bohům.
31. Vězte, že duchovní síla je klíčem k věčnému životu, nebojte se smrti.
32. Nezáviďte druhým jejich schopnosti.
33. Nezavírejte uši před spravedlností a pravdou.
34. Vymezte se vůči všem lžím.
35. Jednejte vždy se ctí.
36. Uctívejte své předky dobrými a spravedlivými skutky.
37. Přijměte špatné věci života, které se vám stávají, jako zkoušky od bohů; nezkoušejte si vzít život. 38. Vaše srdce nesmí být rozerváno drápy žárlivosti.
39. Neveď ostatní do potíží.
40. Nezabíjejte v nenávisti a násilí.
41. Nelíhejte s těmi, kdo jsou vaši blízcí příbuzní.
42. Používejte svou sílu pouze k dobru.
Reklama
partner Matrix 2001
0 komentářů
Připojte se mezi předplatitele a začněte diskutovat s ostatními
