Autokaleidoskop

Kdysi tady žádný přechod do Rakouska nebyl a není tady vlastně ani dneska. Šotolinová cesta mezi oběma státy byla uvolněna teprve pádem železné opony. Od vstupu České republiky do Schengenského systému byla odstraněna závora na hraničním přechodu Pohoří na Šumavě - Stadlberg a cestu mohou využívat automobily do 10 tun.


Před třemi roky tady vítali účastníky „pohraničníci“ a kontrolovali doklady. Letos jsme se museli obejít bez této atrakce, ale jako by pořadatel tušil. Už od oběda se začala nad Šumavou stahovat temná mračna, pomalu ale jistě přicházel déšť a bouřka.


Ještě za sucha projelo asi patnáct automobilů, a pak to začalo. Liják, bouře, kroupy, prostě boží dopuštění, kamenitá cesta se měnila v bahenní lázeň. Nešlo ale o žádnou přeháňku, ale snad o hodinové peklo. Posádky s historickými automobil, některé nestačily ani nasadit střechu, se statečně probíjely do Pohoří, kde je čekala chvilka oddechu a teplá káva. Poprvé udělali pořadatelé zastávku přímo před zbytky kostely, jindy bývala o pár kilometrů dál u Baronova mostu. Jak by se tentokrát hodila káva ve vyhřáté místnosti.


Naštěstí v Pohoří čekala na posádky stále usměvavá Marcelka Kacerovská se svými kolegy, a tak i když stále pršelo, skoro každý se zastavil na malé občerstvení. Minule jsme měli v pohoří sluníčko, ale i v dešti mají Novohradské hory a jejich překrásná příroda svoje kouzlo.



Pohoří na Šumavě - historie


Pohoří na Šumavě (německy Buchers, Bucherwald, Buchers bei Kaplitz, Buchers im Böhmerwald, česky Buchoř, Puchéř (1869–1910) či Půchoří) je bývalá obec, od konce sedmdesátých let 20. století téměř zaniklé, v současnosti postupně obnovovaná, spadající pod obec Pohorská Ves. Název Pohoří na Šumavě obec dostala v roce 1923.

Prvním osídlením v blízkosti Pohoří byla skelná huť v Šancích, kterou dal roku 1695 vybudovat hrabě Filip Emanuel Buquoy. U sklárny stála také dřevěná kaple.V letech 1783–1791 se hrabě Jan Buquoy zasloužil o výstavbu poutního kostela Panny Marie Dobré rady. Jeho věž se bohužel definitivně zřítila v květnu 1999.

Opravu kostela z větší části financuje rakouský spolek Bucherser-Heimat-Verein a dary dobrovolných dárců.

Podle sčítání lidu z roku 1890 mělo 186 domů se 1323 obyvateli (1077 Němců a 246 Čechů). Obyvatelstvo se převážně živilo zemědělstvím a ručními domácími pracemi. Nejznámější činností byla podmalba svatých obrázků pod sklo, které se vyváželo do celé Evropy.
Úctyhodný byl seznam živností pořízený roku 1923: obchod chlebem, cukrář, dva obchodníci dobytkem, doprava osob, dva obchody galanterním zbožím, hodinář, dva hokynáři, osm hostinců, obchod s hračkami, kolář, kovář, dva krejčí pro pány, výčep lihovin, mlynář, dva obuvníci, pekař, porodní bába, dva řezníci, čtyři obchody smíšeným zbožím, dvě trafiky, dva truhláři, zedník, úvěrní společenstvo pro Pohoří a okolí.


Po druhé světové válce byli občané německé národnosti, tvořící většinu místní populace, odsunuti. Noví dosídlenci většinou pocházeli z Rumunska a Maďarska. Mimo práce v lese se zabývali chovem ovcí a výrobou ovčích sýrů. Po roce 1951, kdy zde žilo asi 70 obyvatel, se obec stala součástí hraničního pásma. Ještě na konci šedesátých let zde žilo asi 35 obyvatel. Roku 1978 už osada neměla žádné trvalé obyvatele a většina zbylých domů byla zbořena armádou. Nedaleko kostela P. Marie Dobré rady je zčásti dochovaný a zčásti obnovený hřbitov. U hlavní cesty poblíž kostela stojí pomník obětem první světové války s nápisem „Nie wieder Krieg!“ (Už nikdy válku!).


V roce 2009 tady stály tři novostavby a dva starší domy, z původní zástavby zbývalo pouze torzo kostela a hřbitov.


Přijeďte se do Pohoří na Šumavě podívat. My jsme tady byli díky South Bohemia Classic už dvakrát a určitě zase přijedeme. Stejně jako třeba do Holašovic.



JL 15.9.2021