7°C
Premiér otrávil kolaborantské novináře jedovatými chlebíčky: Jeden zemřel, předsedu zastřelili
Otrávené chlebíčky, protektorský ministerský předseda Alois Eliáš a sedm aktivistických novinářů sympatizujících s Němci za války. Všechny spojuje chlebíčková aféra z roku 1941. Tehdy se chtěl Eliáš zbavit novinářů, kteří proti němu zahájili ofenzivní politiku, protože je odmítl podpořit. Uplynulo už 80 let od případu, na jehož konci byl mrtvý novinář i předseda Eliáš.
Vznikem protektorátu zanikly politické strany, organizace, hnutí, Poslanecká sněmovna a byl rozpuštěn Senát Národního shromáždění. Místo toho nastoupila vláda úřednická, zůstala jen nově vzniklá politická strana Národní souručenství.
Součástí celé této mašinérie byl i protektorátní tisk i se svými aktivistickými novináři, kteří s režimem úzce spolupracovali, převzali jeho ideologii nebo udržovali „vřelé kontakty“ s nacistickými úředníky. Bylo jich celkem sedm, šlo o Vladimíra Krychtálka, Karla Lažnovského, Jaroslava Křemena, Vladimíra Rybu, Václava Crhu, Emanuela Vajtauera a Karla Wernera.
Jejich úsilí bylo následovné – vytvoření pronacistického proudu české žurnalistiky, přijetí nacistické ideologie či úplně začlenění zemí českých do říše. Vzešla ale i kritika, zejména k tomu, že vláda ignorovala světové události a nebyla nakloněna spolupráci s nacisty. Sedm novinářů se proto ocitlo v rozporu s politikou tehdejšího prezidenta Emila Háchy a protektorátního ministerského předsedy Aloise Eliáše.
Novináři proti Eliášovi zahájili ofenzivní politiku a na tiskovém odboru svolaném Wolfangem Wolframem von Walmarem si stěžovali na nedostatečný proněmecký postoj vlády. Londýnský rozhlas vyzval Čechy k bojkotu protektorátního tisku.
K tomu skutečně došlo 14. září, novináři po něm požadovali Eliášovu podporu. Ten se ale odmítl ve věci angažovat a odmítl se s nimi i sejít. Svůj názor změnil ve chvíli, když se obrátili na prezidenta Háchu. Myslel si totiž, že jejich tlaku podlehne.
Otrávené chlebíčky
Tady se začal rodit onen čin, tzv. chlebíčková (nebo taky travičská) aféra. S žurnalisty se nakonec byl schopen sejít, před schůzkou se spojit se svým urologem Milošem Klikou, se kterým v minulosti plánovali odstranění K. H. Franka. Urolog je dodnes spojován i s myšlenkou odstranění vlivných nacistických představitelů. Posloužit k tomu měla bakteriologická zbraň.
Jed prý zprostředkoval ředitel bakteriologického ústavu při Karlově univerzitě František Patočka, paradoxně k němu ale neměl přístup a o pomoc požádal své kolegy, aby vyšlechtili bakterie typu tyfu a tuberkulózy.
Schůzka proběhla 18. září 1941, Eliáš do ordinace přinesl celkem pět obložených chlebíčků s pomazánkou a sardinkami. O původu se spekuluje, mohla je udělat jeho žena nebo je taky mohl nakoupit v lahůdkářství u Lipperta. Klika následně do chlebíčků opatrně za pomocí injekční stříkačky vpravil onen jed. Jeden z nich dokonce obsahoval i botulotoxin.
Plán nevyšel
Eliáš ve své úřadovně přijal všech sedm novinářů, schůzky se účastnil i šéfredaktor Ctibor Melč a doktor Jaroslav Vorel. Předseda pečlivě sestavil zasedací pořádek a každému z novinářů na stůl připravil talířek s obloženými, jedem napuštěnými, chlebíčky.
Jednání žádný výsledek nepřineslo, novináři své stanovisko nehodlali změnit a podpory ze stran Eliáše se stejně nedočkali.
25. září měla proběhnout schůzka i se samotným Háchou. Nekonala se, Vajtauer oznámil, že Lažnovský, Křemen a Krychtálek onemocněli, všichni leželi v nemocnici na Vinohradech, později v sanatoriu SS v Praze - Podolí. Vyšetření odhalilo onemocnění tuberkulózou, případ jako možný atentát začalo šetřit gestapo.
V úřadu říšského protektorátu nastala změna a vedoucím se stal Reinhard Heydrich, po svém příjezdu vyhlásil výjimečný stav a o den později nastolil stanné právo. Chtěl se vypořádat s nepohodlnými důstojníky první republiky. Mezi nimi byl zatčen i Eliáš a následně obviněn ze spolupráce s odbojem Obrana národa.
10. října vlivem následku onemocnění zemřel novinář Karel Lažnovský, pitva prokázala tyfus. Eliáš se podrobil výslechu, k činu se ale nepřiznal a vinu popřel. Zvláštní komise jeho zapojení do aféry ale odmítla. Všeobecně se ale předpokládá, že vše bylo na jeho popud nebo že se na ní i sám podílel.
Lažnovský měl státní pohřeb, bylo po něm pojmenováno dnešní Rašínovo nábřeží, propaganda ho označila za nejvýznamnějšího novináře. I když je to už 80 let, aféra stále vzbuzuje diskuse a kontroverze. Eliáš byl 27. září zatčen a obviněn mimo jiné z vlastizrádné činnosti. Po odsouzení byl 19. června večer na Kobyliské střelnici postaven před popravčí četu a zastřelen. Nebylo to ale za chlebíčkovou aféru, ale jako pomsta za atentát na Heidrycha.
Témata:
Související
Pak se divíte Talibánu, že likviduje kolaboranty. Škoda, že takhle Češi nepostupovali s kolaboranty z roku 1968.