Alpy 2021 - Dolomity na skok

Zabookovali jsme ubytko pro 12 lidí kousek pod Brixenem a čekali a čekali, co s námi covid udělá. Půlka účastníků v průběhu a těsně před odpadla. Zůstalo 6 statečných, kteří se rozhodli zkontrolovat svobodu pohybu cestování v rámci anticovidových opatření. Teď a nebo nikdy. Je potřeba využít začínajícího letního rozvolnění. Kdo ví, co bude na podzim.

Náš motovýlet tedy začíná už den předem, kdy je potřeba se otestovat a vyplnit nějaký zoufalý evropský formulář. Ještě volám do hotelu, co budou chtít. Jen pas, ostatní je prý věcí policie a hygieny. Fajn.

Úterý 8.6.2021

V úterý ráno si v 7:30 dáváme sraz na benzince v Rudné. Nuluji tachometr a můžeme vyrazit. První zastávku máme za Plzní, kde hodinu čekáme na Míru, který jede od Příbrami. Asi tam mají ještě zimní čas :-) Hoďka zpoždění hned na začátku. Snad to bude dál lepší. Naše skupina v tuto chvíli čítá 5 členů - Honza, Suzuki 750 Inazuma; Lukáš - vypůjčený nový Kawasaki Versys 1000 v nádherné zelené metle, Tomáš - Honda X11, Míra - Harley Fat Bob a Pavel - Kawasaki Versys 1000.

Rozhodli jsme se nejet po dálnicích, ale vzít to kolem jezer do Innsbrucku a potom po staré na Brenner. Přes hranice na Folmavě jedeme jako by žádný covid nebyl. Po německých státovkách uháníme přes Cham k Chiemsee. Už nikdy. Provoz jako blázen, pravidelná omezení rychlosti, plné čáry, kde opravdu nelze bezpečně předjíždět, žádná odpočívadla. Lepší asi přetrpět tu dálnici. Pokračujeme kolem Tegernsee na Rakouské hranice. Tady to Rakušák bere poctivě. Svedeno do jednoho pruhu a kontrola papírů na covid. Začínám slovy “Tranzit, tranzit to Italy”, přičemž na slovo tranzit kladu velký důraz. Zabralo to. Jen se zeptá, zda všechny motorky a pouští nás bez kontroly papírů. U první rakouské pumpy těsně za hranice začíná pršet a vypadá to, že už to tak dnes zůstane.

Kolem Achensee jedem v dešti a u vyhlídky ani nezastavujeme. I tak se rozhodujeme, že po dálnici nepojedeme. Procpeme se Innsbruckem a hezky v dešti kroužíme zatáčky brennerské silnice. Na konci najíždíme na italskou dálnici (kontrola na Covid na hranicích nikde není) a jedeme po ní až za Brixen. Na sjezdu bojujeme s placením mýtného, až donutíme vylézt místního zaměstnance, který s velkou nelibostí každému z nás asistuje. Už za šera dojíždíme do našeho ubytování v Latzfons. Do vesnice vede z údolí krásná zatáčkovitá silnice, která nám připomíná, že jsme na správném místě.

Ubytko máme v hezkém rodinném hotelu, kde jsme jediní hosté :-). Večeře, pivečko a hezky vyspat. Motorkářská dovolená může začít.

Středa 9.6.2021

Snídani máme v prosklené zastřešené terase, kde jsou nádherné výhledy na Dolomity. Nad mapou a s pohledem na oblohu plánujeme dnešní trasu. Počasí není ideální, ale ani ne tak špatné, abychom nevyjeli. I kdyby padaly trakaře, když už jsme tady :-) Trasu podle počasí budeme modifikovat. Frčíme na Paso dErbe. Už od zdola na cedulích píší, že je zavřeno. Lukáš to ale vidí jinak, tak přijíždíme k zákazu vjezdu a cestě bez asfaltu. Ovšem ani to mu nestačí. Prý to projedeme. Projeli. Hezky blátem a uprostřed náklaďák a bagr. Dost se rozčilovali a potom nás pustili.

Začíná pršet trochu víc. Na passu dáváme dopolední kávu a přes hezky kroucené silnice jedeme do Corvary. Tam poobědváme u sámošky a přes Passo Campolongo se přehoupneme do Arabby a vyjíždíme na Pordoi pass. Číslované tornante neberou konce a nahoře jsme víceméně sami. Paráda. Paráda. Sjíždíme do Canazei, kde tankujeme u nám již známé a často využívané pumpy. Pokračujeme na Carezza pass a Nigerpass. Od té doby, co jsme tady jeli naposled ale tady chybí les. Na podzim 2018 tady byla brutální vichřice a tato část Alp to krutě odnesla. Zastavujeme ještě cestou u oblíbeného Lukášova lyžařského střediska v Seiser Alm.

Přes údolí se vracíme na hotel. Nějak si neužívám zatáčky k hotelu, peru se s tím. Asi jsem unavený. Houby, únavou to nebylo. Hospoda u hotelu plná, roušky nikdo neřeší a kdybychom nevěděli, že je covid, tak to skoro nepoznáme. I majitel říká, že to pro něj žádná katastrofa není, že léto mají plno a je dost v pohodě.

Čtvrtek 10.6.2021

Ráno nemůžu hnout s motorkou. Že bych byl tak zesláblý? Zadní guma prázdná. Tomáš našel díru za chvilku. Asi nějaký kámen. Letos jich tam je dost. Po deštích je naplaveno na silnicích víc suti a kamenů než jindy. A to i na místech, kde bych to nečekal. Naštěstí má Honza opravný sprej. Na dojetí do servisu stačí. Nicméně tady oprava nepomůže a bude nová pneu. Než proběhne oprava, Lukáš s Tomášem jedou napřed klopit tornante s tím, že se někde potkáme. Oprava byla rychlá, velmi ochotní. Kdybyste měli něco s moto kolem Brixenu, tak doporučuji. Zde odkaz: MotoSpeed. Dojíždíme je brzy už na dnešním prvním passu - Gardena. Ani nestačili objednat kafe.

Uháníme na passo Valparola a Falzarego. A čeká nás to nejlepší. Passo Giau. V servise říkali, že mám být na té nové pneu opatrný, ale to by teda nešlo. S Tomášem topíme pod kotlem. Nemyslel jsem si, že budu jeho x11 stíhat. Tomáš brousí stupačky, výfuk, ale přeci jen to musí na výjezdech trochu krotit. Využívám moderní techniky - kontroly trakce - a můžu tomu naložit na výjezdech plnej, aniž by mně to ustřelilo. Nahoru přilítneme totálně vysmátí. Absolutní pecka. Tomáš lituje, že s námi nejel už někdy dřív. Nahoře se pokocháme nádhernými výhledy a upalujeme dolů.

Kolem Marmolady k jezeru Fedaia a na stejnojmenný pass. Odtud sjíždíme do Canazei a hned letíme zase nahoru na passo Sella. Tady si u kávy prohlídneme několik desítek modelů Ferrari, protože kolem právě venčí švýcarští majitelé své miláčky. Tady v podstatě ukončujeme dnešní okruh a přes údolí se přehoupneme do hotelu. U piva čekáme na Milana. Cca kolem půl jedenácté přijíždí. Z Prahy vyrážel někdy kolem čtvrté odpoledne. Dobře ty! A vypadá, jako by jel jen kousek. Něco na těch GSech asi bude :-).

Pátek 11.6.2021

Na dnešek jsme naplánovali passo Lavazze a passo di Manghen. Absolutně nechápeme, jak tady mohou cyklisté jezdit. Nahoře už na nás čekají :-) Toto passo je trochu náročnější, protože silnice je hodně úzká a zatáčky jsou hodně kolem nohy. O to hezčí to tam je.

Pokračujeme na passo Brocon, které je bohužel zavřené a nelze dál pokračovat. To jsme opět tušili dle informací dole, i podle mávání vracejících se motorkářů. Ale co kdyby…:-) Tentokrát Lukáš neuspěl a musíme zpátky. U restaurace nám ale poradí, kudy si to můžeme trochu zkrátit. Cestou dolů musíme do nepromoků, protože přichází celkem hustý déšť. O kousek dál se začne Mírovi na Harley kouřit ze zadní brzdy. Hoří mu zadní třmen. Regulérní plameny. Ale nebylo čím hasit. Vodou jsme nechtěli, aby to neprasklo a nic jiného nebylo po ruce. Zjistili jsme že hoří lak na třmenech. Nějakým hadrem se nám to podařilo uplácat a jen jsme doufali, že se to někde nekouslo. Po vychladnutí to vypadá ok. Nechali jsme to vychladnout a můžeme pokračovat dál i bez zadní brzdy na Harykovi. Míra bude mít dost práce. Aby toho nebylo málo, tečou mu ještě přední vidle, což je vidět i na jeho motooblečení. Už máš opraveno? Za chvilku se už šineme na Passo Rolle. Tuhle silnici mám taky rád. Je poměrně široká, přehledná a zatáčky mají ten správný poloměr. Nahoře je totálně mrtvo. Není kde koupit kafe, všechno zavřené a jsme tady v podstatě sami. Když jsme tady byli minule, nebylo skoro kde zaparkovat. Sjíždíme do Predazza a přes Carezza Pass a Nigerpass se vracíme na hotel, stejnou cestou jako ve středu.    

Sobota 12.6.2021

Lukáš brzy ráno odjel domů. Zbytek si dá okruh na severozápadní stranu od našeho ubytování. Vyrážíme na sever k Vipitenu a zde odbočujeme na Passo di Pennes (2211m). Kupodivu jsme tam ještě nikdo z nás nebyl. Silnice super a výhledy ještě lepší. Tady je potřeba se pokochat a dát si kávičku. Je vidět, že je sobota. Přeci jen už se tady pár motorkářů potká. Pár zatáček dolů a potom následuje ne úplně zajímavá cesta údolím k Bolzanu. Jsme už dost rozmlsaní za těch pár dní. Co bychom za takovou silnici u nás dali. Před Bolzanem uhýbáme na Via Panoramatica, která vede v podstatě po kopcích směrem na Merano. Nezkontroloval jsem navigaci a tak nás to před Bolzanem protáhlo zkratkou přes vinice. Do takovýho kopce po tak úzkých silničkách jsme v životě nejeli. Myslím na Míru, že jestli se někde zastaví, tak jen přední brzda rozhodně Haryka neudrží. Brutus.

Samotná silnice je krásně zatáčkovitá, jen to není tak vysoko. Bohužel ale většinu panoramat máme za zády, tak je to spíš jak na Šumavě. Zastavujeme zde ještě na nějaké domácí farmě na oběd. Sjíždíme do Merana, kde se krásně zahřejeme a frčíme na Passo Giovo. Kdo zná, ten ví. Je to super silnice a hlavně v horní části je hodně zábavná. S Tomášem za to zase taháme a až na pár výjimek se nám daří držet krok s místními letci. Na vrcholu dáme společně kávu na oslavu našeho výletu, protože už nás čeká jen cesta na hotel a zítra domů. Ještě zastavujeme u pevnosti Forte di Fortezza před Brixenem. Prohlídka by byla určitě zajímavá, ale už na to nemáme dost času. Je to největší historický komplex v jižním Tyrolsku a vypadá opravdu majestátně.

Neděle 13.6.2021

Ve vesnici se slaví a Tomáš chce vidět procesí na oslavu nanebevzetí panny Marie. Že nás někde dojede. My viděli nácvik v týdnu několikrát a chceme jet rozumně domů. Vyrážíme po dálnici na Brenner, pokračujeme do Insbrucku, kolem Walchensee a Kochelsee a přes BadTolz do Holzkirchenu, kde u mekáče někteří poobědvají a počkáme na Tomáše. Je neděle a kolem jezer je takový provoz, že v podstatě jedeme krokem. Pokračujeme po dálnici do Deggendorfu a odtud po krásných silnicích do Železné Rudy. Dáme společné poslední kafe a pochválíme se, jak se nám to povedlo. A byla to opravdu paráda a hlavně všechno v pohodě. Tady nás opouští Honza, který jede na chalupu k Písku a my ve třech frčíme nejkratší cestou přes Klatovy a Plzeň do Prahy. Užili jsme si to náramně. Kvůli Covidu nás nikde nikdo nekontroloval a kdyby nebyly roušky, tak v podstatě ani člověk o ničem neví. Dobře že jsme jeli. Lukáš se ještě časem přizná, že mu přišla výzva ke sponzorování německé policie, za jeho cestu domů. 

A můžeme se těšit na 2022.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE