Co vás přivedlo k pěstounské péči?
Vyrostla jsem na vesnici, kde byl dětský domov, a děti z něj s námi chodily do školy. Pro nás děti z běžných rodin byly něčím zvláštní, nějak divně se chovaly. A já jsem měla potřebu pochopit, čím to je, možná jim i trochu pomoci. Skamarádila jsem se v sedmé třídě s dívkou Aničkou, a když jsem se ptala, jak se do domova dostala, vyprávěla mi příběh, jak jí zemřeli rodiče. Až pak jsem se dozvěděla, že to bylo úplně jinak, že to byl poměrně nehezký rodinný příběh. A mne zajímalo, proč mi to Anička neřekla, přece bych ji neodsoudila, ani bych nepřestala být její kamarádkou. Od té doby mne zajímalo, proč to ty děti tak mají, proč mají potřebu dělat svůj život hezčí, než je.
Každé to dítě si s sebou vždy nese batoh, v němž má naskládanou svou rodinu a své problémy a starosti. Ale když vidíte, že se to dá změnit, je v tom velká naděje.
