Ukázka z knihy Nebe nebo (Petr Neckář)

nebe-nebo
Asi každý touží po harmonickém vztahu s mentálně vyváženým protějškem. Jenže málokdy se naše představy sejdou s tím, co si pro nás připravil sám osud. Co když nám cestu zkříží někdo úplně jiný? Vydejte se s námi na dobrodružství, při němž se dostaneme až k hranicím vlastního sebepoznání.

Knihu Nebe nebo vydalo nakladatelství Pointa.

__________________

Mluvila a mluvila, povídala, co jí hrdlo ráčilo, a jemu se to nesmírně páčilo. Běžně on byl ten, jenž ženám naléval džus z koncentrátu slov a gest, s jejichž pomocí je dostával do přívětivých situací. Ona však v porovnání s ním nabízela šťávu z čerstvě vymačkaných pomerančů. Jestli si Jobbi kdy myslel, že je frajer, tak tahle míca jeho měřítka přepisovala škrábnutím drápku. Jestli se kdy domníval, že je alchymista a čaroděj, tak v poměru s její kouzelností se jeho zaklínadla proměňovala v neúčinné lektvary. Seděli v nočním bistru podobnému těm, jež lze vidět v amerických filmech stejně hojně jako koblihy v rukou Homera Simpsona. Seděli a Jobbi jí propadal. Bušilo mu srdce, v hlavě mu to šrotovalo, u toho pojídal letní závitky a dělal jako že nic.

„Přeci bys nevěřil, že tvoje bytí končí u konečků prstů? Nebo toho, co ti právě běží hlavou?“ dotkla se Jobbiho ruky, přičemž mu dala malou elektrickou ránu. Zřejmě aby jej probudila ze zasnění.

„Proč bych nemohl?“

„Jasně, že mohl. Lidé jsou schopní věřit úplně všemu.“

„To jo no.“

„A je jim často úplně jedno, jak daleko jsou od pravdy a že to, čemu věří, jim třeba ani neprospívá. Vždyť to vidíš. Věří svým pohádkám, ale jen někteří vědí, že jsou to pohádky. Mnoho lidí například vědcům věří, že využíváme pouze deset procent mozkové kapacity. To však není pravda. Využíváme sto procent mozkové kapacity, avšak k tomu, aby to vypadalo, jako že využíváme pouze deset. Jsme mistři omezení a iluzí. Chodíme si pro tuto zkušenost zcela dobrovolně. Baví nás zkoumat svět skrze klíčovou dírku. Baví nás zapomínat, kým jsme. A ještě víc nás baví, to znovu objevovat. Proto jsem říkala, že je k popukání, jak jsou někteří ztracení. Jsou součástí kosmického vtipu, ale mají málo důvtipu, aby se mu od srdce zasmáli, málo snahy, aby jej pochopili.“

***

„Dobře. A co jsou tedy ty pohádky?“

„Iluze. To jsou pohádky. Lži. Názory na hony vzdálené od skutečnosti. Mylná přesvědčení i lidská dogmata. Zkreslené vzpomínky. To jsou pohádky. A největší pohádkou ze všech je strach.“

„Tak to jsem v tom až po uši.“

„Nejsi sám. Já svým způsobem taky. Víš, která je má nejoblíbenější?“

„Která?“ byl upřímně zvědavý.

„Ta o existenci. Znáš ji?“

„Ne.“

„Vážně? Každý má přece svoji.“

„Aha. Rozumím. Když to bereš takhle.“

„Tak to je.“

„Pak bych velmi rád slyšel tvoji pohádku.“

„Její oblečenou, nebo nahou verzi?“

Jobbi potlačil nutkání, že by ji chtěl nahou, a raději odpověděl: „Prosil bych postupný strip. Žádnou uspěchanou verzi.“

„Zdáme se sami sobě.“

„Jak to myslíš?“

„Sníme.“

„Jako že zdání klame?“ nebral Jobbi její slova nijak vážně.

„Doslova. Jsme součástí hry tak rafinované, že zapomínáme, že jen sníme. Je to fascinující. Můžeme to celé spočítat, rozlousknout všechnu chemii a přijít na kloub všem fyzikálním zákonitostem, což je super, o tom žádná, ale je fajn taky si přiznat, že vlastně vůbec nevíme, jak tohle velkolepé mystérium v ohromné komplexnosti doopravdy funguje. Jen trochu připustit, že všechno může být úplně jinak, než se jeví. Než se nám zdá. Universum se klidně může vznášet v singularitě jako ve snu. Třeba jen tančíme v prázdnotě naplněné absolutním potenciálem, zatímco máme dojem, že tvoříme, zkoumáme, učíme se a přitom rosteme. Ale možná si pouze neuvědomujeme, jak přesvědčivými závoji iluzí jsme hypnotizováni. Co když za smysly a vnímáním stojí jedinečnost bytí, která vytváří mnohovrstevnatou rozmanitost jen proto, abychom mohli v dobré víře prožít, co se nám jenom zachce? Ano, jsou to pouhá slova a naše mysl je promění akorát v pohádky, ale třeba jsou indicií k poznání skutečnosti.“

__________________

Přečtěte si celou ukázku.


Nakladatelská služba Pointa přináší alternativu k tradičnímu publikování knih. Spojuje autory, redaktorky, korektory, grafičky, sazeče, ilustrátorky i markeťáky se čtenáři a čtenářkami. Spisovatelům a spisovatelkám umožňuje vybrat si tým, který bude na knize pracovat. Profíkům z branže zase příležitost podílet se na knihách, které jsou jejich srdci blízké, a spolupracovat s talentovanými kolegy a kolegyněmi napříč knižním světem. Čtenářům a čtenářkám pak kromě knih samotných Pointa přináší i možnost přispět k jejich vzniku.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeNebe Nebo

Neckář, Petr

Pointa, 2021

Napsat komentář