7°C
Láska mezi dvěma lidmi z rozdílných kultur a navíc vzdálených pět tisíc kilometrů rozhodně nevznikla »lusknutím prstů«. „Poznávali jsme se díky každodennímu povídání. Stalo se to postupně, trvalo to měsíce. Na Tabim mě nejvíce zaujala jeho upřímnost a spontánní reakce,“ vzpomíná Zdenka.
Jejich vztah na dálku probíhal celých pět let. Poprvé se osobně viděli po třech letech lásky přes internet. „Museli jsme kvůli tomu odjet na Srí Lanku. Také naše svatba pak probíhala tam,“ popisuje pro Blesk.cz Zdenka Karim, která pracuje jako personalistka.
Naděje a společné plány nás držely »nad vodou«
Tabišovy žádosti o vízum do České republiky opakovaně narážely na nedůvěru českých úřadů. Čekání na možnost žít spolu na jednom místě bylo dlouhé. Jak se to dalo vydržet?
„Máte vztah a proto, že vám nějaký úředník nedovolí být spolu, přece neopustíte partnera. Navíc v danou dobu nevíte, že to ještě bude trvat rok, dva, pět. Když budu mluvit za sebe, tak nás držela "nad vodou" naděje, společná dovolená, plány, co bude, až budeme spolu,“ popisuje Zdeňka.
Zatímco internet lehce překonává geografické vzdálenosti a umožňuje tak i nečekaná spojení, politické, společenské a kulturní hranice nadále přetrvávají. Svou lásku tak oba museli neustále dokazovat úřadům, což bylo nejen složité, ale často i ponižující.
Dotazy na intimní detaily
„Nemáte šanci, nemůžete dokázat lásku, navíc, podle mě, je to ani nezajímá. Mají kolonky, manuály a neobtěžují se osobním přístupem. Studují vaše osobní konverzace, předvolávají si vás a ptají se na intimní detaily a soukromí,“ přibližuje Zdenka.
V případě Zdenky a Tabiše, který se živí jako IT technik, všechno dobře dopadlo a manželé společně bydlí v Aši. „Žijeme úplně normálně. Stýkáme se s lidmi, kteří většinou celý náš příběh znají od počátku, takže z jejich strany nás nečekaly žádné zvláštní reakce. Chodíme do práce, ve volnu si užíváme kamarády a rodinu. Tabi hodně pokročil s češtinou, udělal si řidičák, naučil se malovat a tapetovat a já po něm uklízím, takže se nenudíme,“ dodává Zdenka s úsměvem.
