Gró předsednictví je najít kompromis nad otevřenými tématy. Pro Česko to bude super příležitost, protože za našeho předsednictví se možná budou finalizovat některé důležité zelené balíčky, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Petr Blížkovský z Výboru regionů.
Petr Blížkovský je generální tajemník Evropského výboru regionů, patří tedy mezi nejvýše postavené Čechy v unijních institucích. 15 let působil v různých vedoucích pozicích v Radě EU. Ještě předtím se v české státní správě věnoval například tématům zemědělství a životního prostředí. V současné době také přednáší na vysokoškolské půdě, mimo jiné na Mendelově univerzitě v Brně, odkud pochází.
Začal bych rolí Výboru regionů, kde působíte jako generální tajemník. Má tento orgán sílu evropskou legislativu někam nasměrovat?
Z hlediska Lisabonské smlouvy je Výbor regionů konzultativním orgánem, to tedy znamená, že nerozhoduje. Smlouva mu ale dává některé kompetence, například může zastavit legislativu, když nesplňuje princip subsidiarity. Větší roli má také v příhraničních regionech.
V praxi úkoly Výboru regionů vypadají tak, že přijímá politická doporučení či stanoviska, která se snaží ovlivnit budoucí legislativu Evropské unie, přichází tedy ještě před legislativním cyklem. Výbor musí být vždy konzultován v konkrétních oblastech, jako zemědělská či regionální politika, tedy v těch, které dopadají na regionální či lokální úroveň. Legislátoři (Evropská komise, Evropský parlament a Rada EU, pozn. red.) to pak vezmou v úvahu při svém rozhodování.
Další úloha Výboru regionů je být hlasem podnárodní úrovně, jeho členové mají totiž znalosti a zkušenosti z měst, obcí a regionů, a přenáší tak do Bruselu témata blízká občanům. To je tedy jeho „měkká“ kompetence, ale ve své podstatě nejdůležitější.
Pokud bych přidal svůj osobní komentář, tak někdy mám pocit, že o Unii mluví lidé, kteří jsou daleko od občanů. Jedná se buď o národní vlády, nebo bruselské instituce, které lidi neznají. Na druhou stranu 329 členů Výboru regionů a stejné množství jejich náhradníků je přímo „z terénu“, a ví, jaké dennodenní starosti lidé mají. Myslím si, že by evropské demokracii prospělo, kdyby role těchto politiků zvolených na nižších úrovních byla větší.
K tomu se určitě dostaneme. Rád bych ale ještě zůstal u otázky vlivu. Můžete zmínit konkrétní legislativu z poslední doby, kde je příspěvek Výboru regionů přímo vidět?
Dám několik příkladů. První je strukturální politika a kohezní fondy, kde Výbor regionů trval na tom, aby byl uplatněn tzv. princip partnerství. Jde o to, že když státy připravují národní programy pro strukturální a kohezní fondy, tak mají povinnost své plány konzultovat s kraji nebo regiony a zohlednit jejich připomínky. Tento požadavek byl v původním návrhu Komise, Rada ho následně oslabila, ale my jsme ho tam nakonec vrátili.
Druhý příklad je zemědělská politika, která má velký vliv na venkovské regiony. Náš požadavek opět byl, aby při zpracování národních plánů byly konzultovány a zohledněny pozice nižších úrovní.
Když bych se vrátil o několik let zpět, tak z Výboru regionů přišla také iniciativa, aby tzv. uhelné regiony, které jsou postiženy uzavíráním dolů, měly nárok na speciální asistenci.
Jaká klíčová legislativa naopak na Výbor regionů a celou EU teprve čeká v následujících měsících?
Budou to především legislativní akty, které se vztahují k ekonomické obnově a sociální politice, což souvisí s pandemií a jejím řešením. Další obrovský blok, který Výbor regionů zajímá, je zelený balíček a návrhy s ním spojené, stejně tak digitalizace.
Velmi aktivní jsme ohledně opatření na koordinaci zdravotních politik, protože naši členové jsou ti, kdo tu pandemii na regionální úrovni řeší.
Bohatší Evropský parlament
Vrátil bych se kousek zpět. Zajímalo by mě ještě vnitřní fungování Výboru regionů. Můžete ho porovnat například s Evropským parlamentem?
Je to v celku podobné jako u Evropského parlamentu, protože členové Výboru jsou stejně jako europoslanci organizování jak do národních delegací, tak do politických skupin. Další podobnost je v hierarchickém uspořádání, protože to hlavní „decision-making body“ je také plénum, kde se hlasuje nadpoloviční většinou a kde se přijímají politické pozice a rezoluce.
O hlavním směřování instituce rozhoduje tzv. konference prezidentů, kde jsou vedle předsedy a místopředsedů také lídři politických frakcí. Potom je zde byro, kde sedí politické strany plus šéfové národních delegací, a které přijímá administrativní a finanční dokumenty.
Řadoví členové pracují v šesti tematických komisích, které se zabývají ekonomickou či regionální politikou, přírodními zdroji nebo demokracií. Je to tedy opět podobné jako u Evropského parlamentu a jeho výborů.
Velký rozdíl je však v tom, že členové EP disponují rozsáhlou administrativou, zatímco lidské a finanční zdroje Výboru regionů jsou výrazně menší. Myslím, že EU by mohla zdroje pro politickou práci členů Výboru posílit, dle mého názoru by to přispělo k posílení demokracie v EU a lepšímu kontaktu s občany.
V čem spočívá Vaše role jako generálního tajemníka?
Já jsem šéf administrativy, což znamená, že mám na starosti 500–600 pracovníků, kteří jsou rozdělení do šesti ředitelství. Nedělám tedy politiku, ale starám se o vnitřní chod, finanční fungování a zabezpečování práce politiků. Kdybychom to srovnali s nějakým ministerstvem, tak ministr dělá politickou práci a generální tajemník má na starosti administrativu. To je tedy velmi podobné.
COFOE: Větší hlas regionům?
S budoucím fungováním EU úzce souvisí právě probíhající Konference o budoucnosti Evropy (COFOE), o kterou ale zatím mezi lidmi není příliš velký zájem. Dá se to podle Vás ještě nějak „dohnat“?
Myslím, že dá, a to tím, že instituce a organizace budou o Konferenci lépe informovat. Výbor regionů ji každopádně bere vážně, chtěl, a nakonec získal 18 členů jejího plenárního zasedání, a nyní navíc ještě 12 členů, kteří zde budou reprezentovat regionální úroveň.
Zároveň jsme vyzvali k založení otevřené platformy „evropských radních“ pro všechny lokální a regionální entity, kde mohou sdílet, co je tlačí a co by chtěly v Bruselu řešit. Snažíme se tedy i tímto způsobem aktivizovat subnárodní úroveň, aby se ta Konference nastartovala.
Co si Výbor regionů vůbec od Konference slibuje? Na začátku jste mluvil o posílení evropské demokracie. Můžete načrtnout nějaké realistické změny, které by mohly přijít? Zatím se tedy nepočítá s tím, že by Konference nějak měnila zakládající Smlouvy EU…
Dám příklad, Výbor regionů požádal prezidenta (Hermana) van Rompuye (bývalého předsedu Evropské rady, pozn. red.), aby pro nás vedl skupinu sedmi expertů. Tyto osobnosti pro Výbor i Konferenci vytvoří zprávu, která se bude zabývat náměty, jak zlepšit fungování evropské demokracie z pohledu využití nižších politických struktur. Dívají se na to ve třech rovinách – jak zlepšit evropskou demokracii, jak zlepšit národní demokracii a také jak zlepšit demokracii na té podnárodní úrovni. Základní myšlenka je dát zvoleným zástupcům na nižších úrovních větší slovo. Konkrétní řešení je tedy využít Smlouvy EU tak, aby se členové Výboru regionů mohli více zapojit do legislativního procesu a také do způsobů, jak EU komunikuje s občany.
Z našeho pohledu ale nemá být Konference pouze uzavřený projekt na přesně stanovené období, ale konstantní dialog s občany. V rozhodovacím procesu EU vidíme, že je před-legislativní fáze, kdy se formují témata, pak je legislativní, kdy se dojednávají konkrétní znění, a nakonec je post-legislativní. Tam bychom chtěli, aby se legislativa vždy vyhodnotila z toho sub-národního pohledu, a případně byla změněna či adaptována, když se ukáže, že něco nefunguje.
České školství vychovává ke skromnosti
Rád bych se teď dostal k tématu Čechů v evropských institucích. Často se říká, že na prominentních pozicích v unijních orgánech jich příliš moc není. Čím to podle Vás je?
Myslím si, že celkově je Čechů v institucích dost, problém ale je, že na těch nejvyšších pozicích chybí – v Komisi například nemáme žádného generálního ředitele.
A čím to je? Samozřejmě vždy záleží na konkrétních výběrových řízeních, která jsou taková „skládačka“. Jednak je tam obrovský tlak a konkurence, takže člověk musí být opravdu dobrý. Druhotné kritérium, v případě, že kandidáti mají stejné kvality, jsou pak třeba gender nebo geografická rovnováha. Vždy se tedy musí potkat několik faktorů.
Moje osobní zkušenost je, že Češi jsou velmi kvalitní, co se týče vzdělání. Máme ale určitou kulturní specifičnost, což možná platí o celé východní nebo střední Evropě – náš školský systém nás vychovává k určité skromnosti. Učitel si musí všimnout, že žák je dobrý, u nás se moc nenosí sedět v první lavici a pořád se hlásit. Naopak v Belgii nebo jinde v západní Evropě jsou i na veřejných přednáškách vždy jako první zaplněné přední židličky. Každý se hlásí, každý má názor, jsou zkrátka vychovávaní k tomu prosazovat se.
Nemohla s vyšším zastoupením Čechů pomoct větší aktivita vlády nebo obecně státní správy? Aktivní „protlačování“ kandidátů?
V tomto bych vládu pochválil, a nejen tuto, ale i ty předchozí. Každá z nich o tomto tématu mluvila a snažila se něco dělat.
Moje osobní zkušenost je nicméně ta, že politický tlak může pomoct až v tom finálním „rozstřelu“. Když se ale nějaký kandidát politicky tlačí ještě před soutěží, tak je to spíš kontraproduktivní. Lidé, kteří o vítězích výběrových řízení rozhodují, si totiž mohou říct: „Aha, ten kandidát není dobrý, a proto potřebuje politickou pomoc.“
Velmi doporučuji začít odspodu, velký smysl vidím ve stážistech. Karierní výtah lidi vynese, když budou dobří, a mezi padesátkou a šedesátkou se mohou ti nejlepší z nich dostat na ta nejvyšší místa.
Gró předsednictví je hledat kompromisy
S rozšířením české základny v unijních institucích by mohlo pomoc i nadcházející předsednictví Rady EU příští rok, kdy se nabírá celá řada nových lidí. Souhlasíte?
Určitě souhlasím. Během předsednictví se počet lidí na Stálém zastoupení zvýší na dvojnásobek, a všichni tito lidé budou mít fantastickou zkušenost a spoustu kontaktů.
Jak se díváte na předsednictví celkově? Je to velká příležitost prosadit české zájmy, nebo spíše úkol hledat kompromisy mezi státy a působit jako koordinátor?
Patnáct let jsem pracoval v Radě jako ředitel a mým úkolem bylo právě pomáhat předsednictvím, takže je znám zevnitř.
Je to směs obojího. Když je stát velký, má jasně vydefinované priority, ví, co chce, je připravený a rok dopředu požádal Komisi, aby nějaký návrh připravila, tak má příležitost prosadit pár svých témat.
Gró té práce je ale najít v Radě kompromis nad otevřenými tématy. Pro Česko to bude super příležitost, protože za našeho předsednictví se možná budou finalizovat některé důležité zelené balíčky. Předsednický stát by měl být samozřejmě nestranný, ale každá věc se dá udělat vícero způsoby.
Která témata by podle Vás mělo Česko během předsednictví prosazovat?
Mně jako občanovi by se líbilo zaměření na to, jak využít novou zelenou vlnu k tomu, abychom dali naši krajinu do pořádku, například z hlediska sucha, lesů nebo biodiverzity. Přál bych si, abychom byli na špici změn a snažili se k nám přinést nové technologie.
Z politických témat mi připadá velmi nosné téma stírání rozdílů mezi venkovem a městem. U nás to takový problém není, ale například ve Francii nebo ve Španělsku ano. Je potřeba, aby šlo na venkově důstojně žít a tyto oblasti se nevyprázdnily.
Vidíte v přípravách českého předsednictví snahu zapojit nějakým způsobem i regiony? Z dosavadních plánů například vyplývá, že drtivá většina jednání a akcí bude pouze v Praze.
Do toho já mluvit nechci, chápu, že dělat akce v terénu je dražší a složitější. To respektuji.
Zmínil bych ale jednu věc, která se týká Výboru regionů. Vedoucí naší delegace Roman Línek má velmi úzký kontakt s paní velvyslankyní (Editou Hrdou, pozn. red.). Myslím si, že Česká republika chce ukázat i lidem v regionech, jak funguje EU, a chce akcentovat témata, která se dotýkají běžného života. Výbor regionů je právě proto fantastický partner, a už se domlouváme na spoustě akcí. Já si tu spolupráci pochvaluji a těším se na to.
