Mauglí – Když hudba a tanec probouzí džungli

Mauglí (Alexej Jurakov a balet DFXŠ). Foto: Michal Hančovský.

Navíc není obvyklé, a zvláště pak v regionálních divadlech, aby byla vytvořena zcela nová hudební skladba pro balet. I když v libereckém souboru se dařila choreografce Aleně Peškové, dlouholeté šéfce baletu, intenzivní spolupráce s Gabrielou Vermelho. I v loňské premiéře baletu Sedmero krkavců v originální choreografii Richarda Ševčíka vznikla hudební předloha od Jana Matáska, sice zajímavá a originální, avšak spíše inscenaci doplňující. Bohužel na ni jako divák a posluchač zcela zapomenete.

Uvědomila jsem si tak, jak důležitá je při výpravných baletech kvalitní hudební partitura. A to v případě známého skladatele, hudebníka i muzikologa Aleše Březiny je jistá věc. Skutečně jsem měla po dlouhé době pocit, jak nejen tanečníky, ale i nás diváky hudba drží, nese a obohacuje taneční ztvárnění. Doslovně přináší určitou jistotu a zadostiučinění, že to tak má být.

Oceňovaný Aleš Březina má dlouholeté zkušenosti v mnoha hudebních oborech, ale vynikl jako autor filmové hudby zvláště ve spolupráci s režiséry Janem Hřebejkem, Petrem Zelenkou a Jiřím Menzelem. Pracoval často i v divadle na scénické hudbě, například pro herce a režiséra Jiřího Ornesta, který stál u jeho hudebních začátků. Významná byla i jeho operní inscenace Zítra se bude…, která vznikla pro legendární pěvkyni Soňu Červenou, nebo opera Toufar vytvořená pro Národní divadlo.

Balet Mauglí byla pro něho další výzva, protože na baletní libreto skládal hudbu poprvé. Využitím celého orchestru Divadla F. X.  Šaldy v Liberci, v čele s dirigentem Josefem Kurfiřtem, vznikla velmi dynamická a barvitá kompozice, v obsazení bicích i afrických bicích nástrojů a žesťů evokujících prostředí džungle, dále dřevěných i smyčcových nástrojů. Samozřejmě i se zvukovými efekty přírodního echa.

Zvláště bojové scény zvířat nesou charakter hollywoodských soundtracků a mají velkolepou atmosféru. Rytmus je určující, ale melodičnost je až překvapivá. Autor si hraje i s osobitými motivy určujícími tu a onu roli, tedy divadelní postavu, a hravě vykresluje její charakter.

Tanečníci-vlci a následně všechna zosobněná zvířata mají dynamické, lidské pohyby a zkušená choreografka Marika Mikanová drží po celou dobu inscenace tuto stylizaci. Nepoddává se pohádkově infantilním napodobením zvířecích pohybů. Pohyb nechává plynout v razantnosti zvířecího charakteru, specifickém chování, návyků a typickém napětí i překvapivých ostrých změnách nasazení i uvolnění vynaložené energie.

Roztančená džungle

Když se staví příběh pro dětského i dospělého diváka, je pro inscenátory velmi těžké zůstat srozumitelnými ve vypravování děje (ani tady se autorka nevyhne pantomimě, gestické posunčině) a přitom nést a udržet plnohodnotnou a současnou taneční kreaci.

Současný, již vyzrálý rukopis Mariky Mikanové tanečníkům svědčí. Zvláště v partneřině plynou taneční pohyby zcela logicky spolu se zvedačkami, průplety nebo gradují do ostří soubojů či boje o přežití.

Kniha džunglí anglického autora, novináře a básníka Rudyarda Kiplinga (1865–1936), nositele Nobelovy ceny za literaturu, byla ve své době jednou z nejčtenějších a nejoblíbenějších knih dětské literatury. Byla inspirací mnoha tvůrcům a podle ní choreografka spolu s Vratislavem Mikanem volně zpracovali libreto.

Je to džungle, která pohltila malého chlapce Mauglího. Zůstal ohrožen i ohrožován tygrem Šer Chánem a ztracen v lese, kde se ho ujal pár vlků, vlk Akéla a vlčice Rákšasí. Ti si ho nakonec nechají a naučí ho suverénnímu pobytu v nekompromisních zákonitostech divoké přírody. A těch není málo. Medvěd Balú (Jaroslav Kolář) i černý panter Baghíra (v tomto případě panterka – působivá Anya Clarke) nad ním drží ochrannou ruku. Scéna plná opic a opičího skákání, v interpretaci skvělých akrobatů a gymnastů na trampolíně, samozřejmě dominuje a dává nádech jisté dokonalosti, pro malého Mauglího (v interpretaci nadaného teenagera Štěpána Hejny) je však ošemetná a zrádná. V konfrontaci se lstivými opicemi a dále znovu ve střetu se zrádným tygrem posílá vlčí rodina, Baghíra a Balú Mauglího zpátky domů k lidem. 

V druhé části se představuje Mauglí již jako dospělý při hledání ohně a křesadla, které slíbil vlčí družině, a potkává u lidského obydlí mladou dívku. Ennio Zappala ho ztvárňuje sice dost chlapecky a trochu nevyzrále (i po technické stránce), ale v setkání a zamilovaném duetu s dívkou (Nuria Cazorla García) rozhodně vede prim. Po mnoha překážkách se dostane zpět do džungle ve chvíli, kdy jeho pěstounka-vlčice umírá. Následný krvavý a nerovný boj s Šer Chánem (výborný výkon miláčka libereckého publika Rory Fergusona) vyhrává Mauglí. Po všech peripetiích se setkává opět se svojí dívkou, která ho ustrašeně hledala v džungli, a oba odcházejí plni naděje do světa lidí.

Z dalších postav mě zaujali Alexej Yurakov a Valeria Gaona v rolích vlků, také tři dívky Lucy Macphail, Lenka Marhavá a Mariana Fonseca Torres propojené kostýmem dlouhými rukávy v hada Ká i Opičí král Carlos Ruiz. Nepřehlédnutelné byly i dětské role malých vlčat a zmínění artisté.

Novou sezónu zahájil baletní soubor v čele s Marikou Mikanovou zdařilou premiérou velmi úspěšně – obdivuhodné je, že ji zvládla jako maminka novorozeného potomka.

Psáno z premiéry 24. září 2021, 19,00, Divadlo F. X. Šaldy Liberec.

Mauglí – dobrodružné taneční divadlo inspirované Knihou džunglí
Režie, choreografie, libreto: Marika Mikanová
Hudba: Aleš Březina
Scénografie, kostýmy: Aleš Valášek
Zvuk, sound design, hudební režie: Pavel Ridoško
Světelný design: Pavel Hejret
Asistent choreografie: Michaela Wenzelová
Asistent režie: Vlasta Vindušková
Dramaturgie: Barbora Svobodová