Když padne na dno, odrazí se a létá ještě výš. Skokan na lyžích Roman Koudelka už při několika návratech ukázal svou vytrvalost a odolnost poprat se s problémy. Tentokrát ho dostalo na zem vážné zranění kolena, od únorové operace ale urazil pořádný kus cesty a ve čtvrtek se poprvé postavil na lyže, s nimiž se podle svého zvyku poctivě sžíval.
Děti jsou otroci a chleba je prostě kruh. Roman Koudelka má teď slovinská slovíčka pod kůží, protože většinu posledních měsíců trávil v Lublani na věhlasné Global Sports Clinic v péči doktora Mitji Bračiče.
Kontakt na experta, jenž pomáhá Lukovi Dončičovi či Anže Kopitarovi, je bonus spolupráce s novým koučem národního týmu Vasjou Bajcem. V neděli Koudelka vyrazil do Slovinska po krátkém odpočinku doma opět s tím, že už se brzy rozjede z můstku.
Co máte po únorové operaci přetrženého křížového vazu v koleni za sebou?
„Za sebou už toho mám hodně, jsem tady už tři měsíce, rehabilitoval jsem, dělal jsem tréninky, abych posílil nohu, aby se všechno srovnalo. Odjel jsem na čtrnáct dní domů, byl jsem na kontrole u doktora Staše, který mě operoval. Vše je v pořádku, takže jsem odjel do Slovinska s tím, že mě čeká první sjíždění na lyžích. Na můstku bych si měl skočit v půlce října. Je to dlouhé čekání, už se na to moc těším.“
Jak pauzu zvládáte psychicky?
„Zas tak náročný to nebylo, ale ty poslední tři měsíce byly dlouhé. Člověk si rád odpočine doma, ne, že je na cestách. Jinak jsem to zvládal v pohodě. Poslední měsíc a půl se mnou byla rodina, to mi moc pomohlo a žene mě to dopředu.“
 |
|
VÝSTAVA fotografií věnovaná legendárnímu skokanskému trenérovi Zdeňkovi Remsovi je od soboty otevřená v budově obecního úřadu ve Studenci. Na vernisáži se sešlo mnoho Remsových svěřenců, včetně Romana Koudelky. Ten zapózoval vedle stříbrného olympijského řádu, který Remsa v roce 1999 obdržel od tehdejšího prezidenta MOV Juana Antonia Samaranche. K vidění jsou fotografie ze závěru Remsova života, které vytvořila manželka jeho vnuka Šárka Klímová. „Byla to velká nostalgie. Sešla se část Remsa Boys. Když si člověk uvědomí, jakých výsledků s panem Remsou dosáhli, je to neskutečné. Člověk zavzpomíná, hlavně kvůli němu jsem se dostal, kde jsem teď. Člověk na to myslí. Akorát je škoda, že není mezi námi,“ líčil Koudelka. |
Čím vás doktor Bračič v rekonvalescenci trápí?
„Vidí mě dvakrát denně na trénincích a rehabilitacích. Je to taková klasika, ze začátku nudné věci, stabilizace kolene, kterých se udělalo nespočetně. Bylo to furt to samé, pak už to bylo otravné. Ale vždycky se přidalo něco nového. Udělal jsem dřep, aniž mě to bolelo, pak jsem skákal přes překážky. Nad vodou mě drží, že půjdu na můstek. Pobyt tady v Lublani byl hodně ku prospěchu věci, jsem moc rád, že jsem to mohl absolvovat.“
Jak jste daleko v důležitých cvičeních, jako třeba ve výskoku z natažených nohou?
„Poslední měření jsem měl měsíc zpátky a byl jsem na nějakých osmdesáti procentech, teď to bude přes devadesát procent. O dynamiku mi úplně nejde, spíš o to, aby koleno bylo stabilizované, aby nenastal problém při dopadu. Dynamika a síla se dá dohnat rychle. Hlavně, aby mě to nebolelo, to je teď základ.“
Máte za sebou už několik úspěšných návratů po zdravotních problémech, je tenhle pro vás nejtěžší?
„Určitě bude nejdelší, jestli nejtěžší, to těžko říct. Uvidí se, jak to bude vypadat na můstku. Měl jsem strašnou výhodu, že jsem mohl trénovat, ne úplně naplno, ale mohl jsem cvičit sílu v nohách, trénovat dynamicky, posilování břicha. Byly to věci, které se předtím nestíhaly, a teď jsem na ně čas měl. Co se týče těchto věcí, jsem připraven nejlíp, jak jsem kdy byl.“
Blíží se váš návrat na lyže, držíte si svoje rituály?
(úsměv) „Je to tak. Ve středu jsem je mazal v Planici v boudě. Mohl jsem to nechat na servismanovi, ale já prostě potřebuju mít lyže chvíli na očích, být s nimi trošku v souznění. Někdo se tomu směje, já na tyhle věci věřím. Když chci, abych lyžím věřil, musím je mít víc na očích. Když si přivezu nové lyže, jsou se mnou dva dny v ložnici, v uvozovkách spolu spíme. Pak namontuju vázání. Když se jde na můstek, mám rád, když se o ně můžu starat sám, sám si je mažu. Když je s Lukášem Hlavou (bývalým reprezentantem a Bajcovým asistentem) montujeme, chci být u toho. Vím, že je to stoprocentně připravené a můžu se soustředit na další skoky.“
Jaký vliv na váš současný program má nový reprezentační kouč Vasja Bajc?
„Vasja to všechno organizuje. Jsme spolu často v kontaktu, ale na tréninky se mnou nejezdí. Mitja Bračič to ani nechce. Spolupracuju s ním a Vasja mu hodně věří. Teď nastala doba, když už s Vasjou děláme napodobovací cvičení, jak vyskočím a on mě chytá za hlavou.“
Bajc měl v Česku před lety velké úspěchy se současným šéfem úseku Jakubem Jandou, ale vy jste ho moc nezažil, jak se sehráváte?
„S Vasjou to zatím funguje úplně stoprocentně, je to úžasný, jsem z toho nadšený. Nejde o to, jaká je persona, čeho dosáhnul, ale hlavně, jaké má kontakty, jak rozumí technice. To je neskutečné. Vezme lyže a řekne, jak budu skákat. Zastává funkci nejenom trenéra, ale dalších čtyř lidí, kteří by se normálně museli zaplatit. Přitom se mně všichni báli říct, že k nám půjde...“ (smích)
Je pravda, že jste byl hodně spojený s rakouským koučem Richardem Schallertem, který prosazuje jiné metody, byl to ten důvod?
„To já vůbec netuším. Já to věděl, on mi to volal předem a byl jsem nadšený po prvním rozhovoru. Trošku mě mrzelo, že všichni chodili po špičkách a báli se mi to oznámit. Já měl Richieho, Jandys měl Vasju, asi měl někdo pocit, že tam byla nějaká rivalita. Já s Vasjou nemám absolutně žádný problém. Naopak jsem nadšený, jak to funguje. Mám pocit, že je tady nějaký systém. Vloni mi nevyhovovaly lyže, Vasja je vzal do ruky a říká: Já se ti nedivím, je třeba s tím něco udělat. Dřív nám říkali: Musíš makat! Musíš zhubnout! Ale je třeba taky přizpůsobit materiál. Teď to funguje, pevně věřím, že výsledky se dostaví.“
Co máte v plánu dál?
„Bavili jsme se, že Vasja na začátku nepojede úplně všechny Světové poháry. Chce se věnovat mně a klukům, kteří na Světový pohár nepojedou. Je to takové předbíhání, všechno se uvidí po prvních skocích, bylo by to hádání z křišťálové koule. Jak to bude probíhat, ukáže čas.“
Máte ale svoje přání, kdy se vrátit k závodům?
„Tohle je strašně těžký... Strašně bych chtěl absolvovat Turné čtyř můstků, abych byl v kondici. Ale nevím, jak zareaguje tělo. To chce čas, uvidí se po prvních skocích. Strašně se těším na první skoky, vím, že budou důležité pro psychiku. Aby to ze mě spadlo, pak se budu moct koncentrovat na chyby, které tam určitě budou.“
Co vás napadne, když se řekne olympiáda?
„V tuhle chvíli vůbec nic. Nad olympiádou nijak nepřemýšlím. Když jsem lehce šlapal na rotopedu, byl to hodně hnací motor. V tuhle chvíli nemám pocit, že bych se měl k olympiádě upínat. Musíme jít krok za krokem. Kdybych teď byl nervozní, že nezbývá tolik času, bylo by to akorát ke škodě.“
Koudelkovy comebacky
2012
V prosinci 2011 zažil Koudelka hrozivý pád na mamutím můstku v Harrachově. Prasknul mu kolíček vázání a z několika metrů se zřítil na hlavu, přičemž mu praskla helma. Vyvázl se zablokovaným krkem a modřinami. Vrátil se pak bleskově, za pouhý měsíc slavil na Turné můstků celkové páté místo.
2014
Od října do půlky prosince 2013 ležel Koudelka kvůli problémům s krční páteří v posteli. Den po Vánocích ale vstal a na Silvestra závodil na Turné čtyř můstků. Na olympiádě v Soči pak byl dvakrát do dvacítky a na leteckém MS v Harrachově skončil šestý, když mu útok na vyšší pozice znemožnil silný vítr, kvůli němuž se odzávodila jen dvě ze čtyř kol. „Kdyby někdo tehdy řekl, že budu šestý na mistrovství světa, tak bych ho praštil po hlavě,“ smál se Koudelka.
