Oplácaný Jungwirth, chybějící Zátopkův stadion a pravda o dětech. V čem se film rozchází s biografiemi?
Před pěti týdny – 26. srpna – měl na karlovarském filmovém festivalu premiéru dlouho očekávaný snímek Zátopek. Od té doby životopisný příběh jednoho z nejslavnějších atletů historie vidělo zhruba 300 tisíc diváků. Jak se film vypořádal s událostmi, které zachytilo hned několik životopisných knih?
Příběh Emila Zátopka není potřeba dlouze představovat. Starší generace ho zažila, ta střední o něm nyní natočila film a tu nejmladší buď nezajímá, anebo ji atlet, který na jedné olympiádě získal hned tři zlaté medaile, inspiruje dodnes.
Ve filmu Davida Ondříčka lze narazit na několik věcí, které pozorného čtenáře-diváka mohou potěšit, ale třeba i zamrzet.
Server iROZHLAS.cz při porovnání životů Emila Zátopka a jeho ženy Dany a filmového zpracování vycházel i ze tří životopisných knih: Emil Běžec, Vytrvalost, Náš život pod pěti kruhy.
Chytrá finta s pohledem zvenčí, ale snímek nedrží vcelku. Filmový Zátopek skládá historky o legendě
Číst článek
Atmosféra doby
Život Zátopkových byl sice provázen sportovními úspěchy a slávou, pomyslné misky vah však vyvažovaly politické nepříjemnosti minulého režimu, které manželům – narozeným ve stejný den i rok – nadělaly řadu nepřátel.
Filmová linie začíná v roce 1968, kdy za Zátopkem přiletí jeho dlouholetý obdivovatel a vynikající australský běžec Ron Clarke.
Že byl Zátopek využíván komunisty, věděli nejen odpůrci tehdejšího režimu, ale i sami manželé. I takový pohled na život světového běžce film nabízí.
Zatímco Dana bývala zdrženlivější, opatrnější, Emil se leckdy socialistickým myšlenkám postavil, jako tomu bylo například při okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, kdy podepsali 2000 slov.
Ačkoliv ho komunisté následně donutili podpis odvolat, Dana to nikdy neudělala. A také nikdy nevstoupila do KSČ, protože režimu, na rozdíl od Emila, otevřeně nevěřila.
„Nakonec jsme ještě oba podepsali článek spisovatele Ludvíka Vaculíka „2000 slov“ a netušili jsme, jakou tíhu dopadu to bude mít. Nebyly tam žádné novinky či tajnosti, protože všechno, co lidi pálilo, už bylo veřejně provětráno.“
Dana Zátopková (Náš život pod pěti kruhy)
Kulantní řešení
Na druhou stranu zůstává v životě slavného běžce i po jeho smrti stále dost nevyřešených otazníků. Ve snímku jsou mnohdy naznačeny tak, aby si na ně divák buď odpověděl sám, případně navždy zůstaly zahaleny tajemstvím.
V souvislosti se Zátopkovou glorifikací se periodicky navrací připomínky jeho některých politických činů, nejen postoj k okupaci. Tím nejpalčivějším byl podpis v Rudém právu pod prohlášením, které podpořilo trest smrti pro Miladu Horákovou.
Ve filmu se opakují scény, kdy Zátopkovi jeho nadřízení podsouvají k podpisu nejrůznější dokumenty a on působí tak, že jim nerozumí. Zda tomu tak skutečně bylo, nebo si režim podpisy slavných představitelů režimu dosazoval, kam bylo potřeba, je dnes už těžko prokazatelné.
„Byl nazýván mužem režimu. Ten využíval jeho sportovní popularity, kde se dalo. Nevěřícně, opatrně, ale s čím dál větší chutí jsme jsme se k tomuto obrodnému průvanu přidávali. Kdo by se tomu taky mohl divit. Při našem cestování bychom museli být slepí, abychom přehlédli, jak nám svět ve všem utíká a nad každým řešením leží diktátorská ruka nepružné politiky.“
Dana Zátopková (Náš život pod pěti kruhy)
Pomoc kamarádovi
Jedním z milníků v profesionální atletické kariéře Emila Zátopka bylo gesto pomoci jeho kamarádovi Stanislavu Jungwirthovi. Úspěšného mílaře nechtěli kvůli politické angažovanosti jeho otce před olympiádou v roce 1952 v Helsinkách pustit do letadla.
Emil Zátopek jako morální autorita? V běžném životě mnohokrát selhal, upozorňují historici
Číst článek
Tehdy už slavnější Emil se za kamaráda z reprezentace postavil, sbalil si věci a společně s ním odešel trénovat na Strahov s tím, že jsou oba připraveni se her zúčastnit, ale pouze za podmínky, že poletí v letadle spolu. A nakonec letěli.
Hodnocení hereckých výkonů nechejme na každém divákovi, ale Jiřího Šimka, představitele zmíněného Stanislava Jungwirtha, lze označit za „oplácaného“.
Atlet s osobním (a tehdy světovým) rekordem 3:38,1 na 1500 metrů musí být zákonitě šlachovitý až hubený. Dalo by se uvažovat i o svalnatější postavě, ale určitě ne tak, jak byl vyobrazen ve filmu.
Polemizovat o hmotnosti by se dalo i u Jamese Frechenvillea, který ztvárnil další z hlavních rolí, Rona Clarka. Nad tím se ale při 183 centimetrech výšky a 72 kilogramech váhy dají stále ještě přimhouřit oči.
Precizní práce trenéra
Věrohodné atletické výkony takřka všech běžců, kteří se na plátně během 131 minut objeví, jsou ale jednoznačně nejsilnější stránkou celého filmu. Sportovní oblečení, technika běhu, tempo při závodech, to vše je reálnou podívanou, za níž stojí precizní práce odborného konzultanta a trenéra Jana Pernici.
Z běžce herce neuděláte, ale z Vaška Neužila šlo běžce udělat, říká trenér filmového Zátopka Pernica
Číst článek
Není žádným tajemstvím, že se v záběrech objevují skuteční čeští běžci. Podrobný seznam těch, kteří se na vzniku snímku podíleli naleznete zde.
Samostatnou kapitolou je pak průprava ústřední dvojice – Václava Neužila v roli Emila Zátopka a Marthy Issové coby jeho manželky Dany.
Na Neužilovi je poctivá příprava viditelná na první pohled. Šlachovité, až vyhublé tělo, zápal pro výkon, ale i technika běhu mnohdy působí tak, že snad filmaři ani nemuseli herce maskovat jako potem zbroceného, protože při natáčení to ani jinak nešlo.
Stadion Houštka
Zamrzí naopak, že se filmaři nerozhodli pořídit alespoň pár záběrů na stadionu ve Staré Boleslavi, kde Zátopek často trénoval a překonal řadu rekordů. V Houštce navíc stojí lípa, kterou tam kdysi Zátopek zasadil.
Tamní ovál sice nesplňoval kritéria pro to, aby se stal profesionální atletickou dráhou (kvůli kratším zatáčkám neměřil 400, ale jen 364 metrů), nicméně i atleti z Prahy ho často volili jako místo svého tréninku.
„Podnebím a mikroklimatem byla Houštka malým lokálním rájem: vzhledem k blízkosti obou řek i lesů v okolí zde byl vlhčí vzduch a vyšší srážky než jinde v Polabí. Vítr zde byl zvláštností. Emil v novinách vzpomínal, že mu zdejší klima připomínalo to nejlepší, jaké ve svém běžeckém životě poznal, ve Finsku.“
Pavel Kosatík (Emil bežec)
Celý areál se nyní jmenuje Atletické středisko Emila Zátopka a ovál se v roce 2001 dočkal regulérní 400 metrů dlouhé dráhy s osmi dráhami v rovince a šesti po obvodu.
Při rekonstrukci dostal ovál moderní povrch z tartanu, zatímco ten v Riegrových sadech v Praze, kde Václav Neužil a další běhali, pokrývá dnes už nepopulární škvára.
Děti
Jaké by byly děti slavného sportovního páru? Sportovaly by jako jejich rodiče? Právě na takové otázky odpověď znát nikdy nebudeme, protože Emil a Dana Zátopkovi potomky neměli. A ani nemohli, protože Dana v mládí onemocněla paratyfem a zánětem pobřišnice, což také před lety uvedla v pořadu České televize 13. komnata.
Ve filmu je tato skutečnost odůvodněna tím, že Emil chtěl sportovat a nedovedl si rodinný život představit. Celá scéna na horách, kde má rehabilitovat po zápalu plic a vyhýbá se odpovědi na Danino naléhání, působí v tomto kontextu vlastně až zbytečně.
