Vyhrát může jenom jeden a vyhrál ten šťastnější, konstatuje Jan Růžička

Honzo, byl to neuvěřitelný souboj ze strany obou týmů a skvělý hokej. Dá se říct, že to byl takový typický boleslavsko-hradecký zápas?

Byl hodně urputný a řekl bych, že bylo dost šancí na obou stranách, a rozhodla to jediná střela ve třetí třetině. Takže to byl takový urputný, ale myslím si, že na druhou stranu i líbivý hokej pro diváky, ale bohužel se šťastnějším koncem pro Hradec.

Rozhodla nakonec ta jediná schovaná střela, protože jste ji neměl šanci vidět?

Tak, já jsem tu střelu viděl. Vyklonil jsem se a viděl jsem obránce, jak na modré střílí, a ta střela šla úplně mimo bránu. Nešťastnou náhodou, když se Švícko snažil odtlačit Radka Smoleňáka, tak ho to trefilo do holeně nebo do nože a odrazilo se to přímo do brány. To je taková nešťastná náhoda a bohužel si díky ní neodvážíme ani bod.

Vyhrál tedy tento zápas šťastnější tým?

Asi jo. Myslím si, že dneska to bylo fakt padesát na padesát ve všem. Setkaly se dva vyrovnané týmy a věděli jsme, že to může rozhodnout jediná střela. Rozhodla to bohužel ta jejich. My jsme tam měli nějaké šance, bohužel to končilo na tyčkách nebo výborně chytal Štěpán Lukeš na druhé straně. Takže dneska asi jo, dneska vyhrál šťastnější.

Vy jste také chytal výborně. Byl to ten večer, kdy co jste viděl, to jste pochytal? Kdy jste opravdu byl v té hře, v takové té fazoně?

Cítil jsem se dobře. Chtěl jsem pomoci klukům a dát jim šanci vyhrát. Bohužel nebereme z tohoto zápasu ani bod, takže jde můj osobní výkon momentálně stranou, protože jsme prohráli. Samozřejmě, cítil jsem se dobře a tím, že těch zápasů nemám zatím tolik odchytaných jako vloni, tak se musím od takových zápasů odrážet. A když už šanci dostanu, tak pomoct klukům vyhrát.

Neříkal jste si, kdy jeden z týmů sundá trochu nohu z plynu, přestože to už vypadlo, že na 100 % odjely oba týmy celých 60 minut?

Stoprocentně. Myslím si, že my ani Hradec se nemáme za co stydět. Nechali jsme na ledě všechno, ale bohužel, takový je hokejový život. Nemůžeme furt vyhrávat, musíme se naučit také prohrávat. Hokej může vyhrát jenom jeden a tentokrát to byl Hradec.

Jinak je ale z vás cítit pohoda. Co sezónu je na vás vidět krok dopředu. Na chvíli jste dokonce byli i na špici extraligy. Je to cítit v kabině, že to šlape a že to funguje?

Tohle je hrozně vrtkavé, protože jakmile se tohle začne v kabině cítit, tak to může ulítnout směrem k pohodlnosti. Že máme nahráno, že už nemusíme a teď si můžeme pár zápasů odfrknout. Ale tak to není. Liga je extrémně vyrovnaná a musíme prostě šlapat dál, protože nemáme úplně tým, kde by to mohli rozhodnout jednotlivci. Musí to rozhodovat vždycky celek. Myslím si, že tak se prezentujeme už několikátý rok, a když takhle budeme pokračovat, nemám o nás strach.

Co říkáte na diváky? Dřív nebylo zvykem, aby jezdilo takhle hodně diváků z Boleslavi na venkovní zápasy. Tentokrát se sladili do jednotných barev a byla super atmosféra…

Klobouk dolů. Klobouk dolů před nimi, že kráčeli za námi a takhle vyjeli podpořit nás. Škoda, že jsme si s nimi nemohli užít pozápasovou děkovačku. Ale věřím tomu, že když k tomu přistoupíme jako dneska i v neděli, budeme úspěšní.

Děkujeme za rozhovor.