Oba odborníci během zhruba čtyř hodin pozvaným hostům představili, jak se hospodaří na lesním majetku o rozloze zhruba 5 800 hektarů.
První zastávku vyjížďky do Žďárských vrchů udělali na lesní silničce mezi Žďárem a Račínem v místech, která procházejí obnovou po řádění kůrovce.
„Tady je les o něco níže, vidíte sami, že je to část, která je významně ohrožená kůrovcovou kalamitou,“ ukazoval Jan Sovák na okolní holiny.
Lesy jsou si tu věkově i druhově dost podobné. Vznikly totiž ve stejné době. „Je to kvůli tomu, že na konci října 1930 přišel silný bořivý vítr spojený se sněhem. Celá tato oblast byla postižena rozsáhlou kalamitou, po které vzniklo asi jedenáct tisíc hektarů holin,“ připomněl lesní rada historickou událost, jež stav lesů ovlivňuje dodnes.
Ve 30. letech na Žďársku dokonce vznikly pro rychlé zpracování a přibližování dříví k pilám tři úzkokolejné lesní dráhy. I jejich funkci lesníci připomněli a část trasy absolvovali po železničce postavené od Velkého Dářka k Hamrům.
Podsadba z buků a jedlí
Když rodina Kinských v 90. letech získala v restituci zpět svoje majetky, začala za lesního rady Pavla Bednáře postupná přeměna nestabilních lesů pomocí takzvaných podsadeb složených z buku a jedle.
„Snažíme se o pěstování smíšených porostů. V této části vidíte přirozené smrkové zmlazení, tady je pro změnu uměle vysázený dub letní, kterému vyhovuje i přímé oslunění,“ ukazoval Jan Sovák.
Návštěvníci minuli Švarcovu studánku a rozcestí u Drtiče mezi Polničkou a Račínem. Další zastávka? Curva Grande! Tak říkají zámečtí hajní – snad po vzoru slavné zatáčky na okruhu v italské Imole – ostré zákrutě směrem k Radostínu.
Když lesní rada otevře kufr auta, čeká na účastníky překvapení. „Tady jsou motyky a rukavice,“ ukázal Jan Sovák a návštěvníci se pustili do kopání děr pro javory. Ty se historicky vysazovaly podél lesních cest v porostním plášti hlavně z estetických důvodů.
Teď už dvacítka sazenic lemuje i zmiňovanou zatáčku.
Příště návštěvníky čeká kromě sázení stromků nejspíš také setkání s dřevorubcem.
Lidé se na každém kroku, ale i při přejezdech autem, dozvěděli spoustu zajímavostí: proč lesníci nechávají při těžbě místy vysoké pařezy nebo jak probíhá sběr semen ze statných smrků...
Třetí zastávkou je národní přírodní rezervace Radostínské rašeliniště. „Tady se dříve těžila takzvaným borkováním rašelina,“ ukazuje Jan Sovák z dřevěného mola u naučné stezky na plochu, jejíž revitalizaci v příštích letech připravuje se svolením Kinských Správa CHKO Žďárské vrchy.
Kde roste rezonanční dřevo
Poslední zastávka po překonání evropského rozvodí je v lesích kolem Žákovy hory, kde vznikla už v roce 1929 díky prarodičům současného majitele lesů Constantina Kinského první rezervace na soukromých pozemcích v Československu.
Kolem rezervace lemované naučnou stezkou rostou cenné hospodářské lesy, kam si například výrobce klavírů jezdí vybírat rezonanční dřevo.
Tady se hospodaří výběrným způsobem, lesníci se k lesu nechovají jako k plantáži. „Neděláme holiny, ale porosty probíráme nestejnoměrně po ploše,“ řekl nový hajný, Tomáš Soukup, který už čekal na místě. Na starosti má 930 hektarů lesa.
Těžkou techniku do něj pouští jen nerad. „V některých našich odděleních je vysoká hladina spodní vody. Když vjede patnáct tun železa do lesa, zpátky se vrací třeba už dvacet tun. Proto tady stále využíváme ke stahování dřeva koně. Je to takový chráněný druh lesníka,“ vyzdvihl hajný.
Kolem Žákovy hory se zatím daří masivnímu šíření kůrovce bránit. Roli hraje i vyšší nadmořská výška, ale hlavně postupná přeměna na druhově, věkově a výškově pestrý les. O něj se v okolí pralesa snaží hajní už třetí dekádu.
