Byla jsem trochu bez práce, usmívá se Jiskrová. Bronzu si moc váží

Foto: Díky, trenére

Mezi sny každého hokejisty patří reprezentovat. Trenérka karlovarských capartů Blanka Jiskrová teď – společně s přerovským Vítem Černohousem – reprezentovala všechny své hokejové kolegy na vyvrcholení akce Díky, trenére. Domů si odvezla krásné třetí místo.

Do závěrečného kola sportovně-společenského projektu se už dříve dostala jiná karlovarská trenérka Zuzana Klejna Radostová, v dobrém světle se prezentovali i další. Po předloňském triumfu Davida Vinše si ale hokejoví zástupci přece jen možná vydobyli trošku větší pozornost.

A ta v uplynulém ročníku, jehož finále se dlouho odkládalo, vyvrcholila bronzem pro Blanku Jiskrovou.

„Jsem moc ráda a vážím si toho, cenu s pokorou přijímám – vzhledem k tomu, že to je taková obdoba Zlatého Ámose, akorát pro trenéry. Není to jen pohled klubu nebo jednoho rodiče,“ oceňuje Jiskrová v rozhovoru pro web hokejkv.cz se zmínkou tradiční ankety o nejoblíbenějšího učitele v Česku.

Každý, kdo se probojuje až na Den trenérů mládeže, a ještě tam třeba uspěje, obvykle opakuje podobná slova: Skvělý zážitek, vzpomínka na celý život, inspirace do další práce...

Jinak to nemá ani tahle karlovarská sympaťačka.

„Ten den jsem si užila, naučila jsem se hodně věcí. Věřím, že si to více užily děti, a to je dobře,“ říká s tím, že si prestiž akce uvědomovala a cítila lehkou nervozitu. „Myslím, že taková zdravá tréma je nutná. Zažila jsem to i při svých vlastních sportovních závodech, že to člověka nabudí, přinese to soustředění,“ líčí Jiskrová.

Přesto měla během finále drobné potíže s vlastními emocemi, ale úplně jinými. Všechny trenéry totiž z hlediště podporovali jejich vlastní fanoušci.

„Já bych řekla, že jsme měli jednu z nejsilnějších fanouškovských podpor. Neustále mě dojímali, měla jsem co dělat, když jsem na place viděla děti a rodiče, abych zatlačila slzy a uměla souvisle, plynule mluvit, nemít v očích slzy dojetí,“ pokračuje upřímně.

„Neustále mě dojímali, měla jsem co dělat, když jsem na place viděla děti a rodiče, abych zatlačila slzy a uměla souvisle, plynule mluvit, nemít v očích slzy dojetí.“

Osmička trenérů měla poslední záříjovou sobotu v kalendáři dlouho dopředu rudě zakroužkovanou. Museli se na ni totiž pořádně nachystat: V prvním kole ukázali odborné porotě na parketu osmiminutové vystoupení se svými svěřenci.

Během něj měli představit svůj sport (u hokeje nebo fotbalu to zní poměrně obyčejně, ale vezměte si takový jachting), ale také svou vlastní práci. A v ideálním případě ještě zvednout diváky ze sedaček.

Blanka Jiskrová pro potřeby vystoupení namíchala děti ze tří kategorií. „Příprava nám zabrala dvakrát 60 minut v tělocvičně, což není moc,“ připouští. „Děti se zpočátku znaly jen od pohledu, ale já jsem potřebovala, aby spolu kooperovaly a kamarádily. I tohle pro mě byla výzva na ten den.“

Ve finále ale mohla všechny starosti odhodit. „Děti znají vzájemně svoje jména, říkají si i přezdívkami. Mladší si hlídali starší, ti naopak dávali pozor na ty mladší, takže já jsem byla tak trochu bez práce,“ usmívá se.

Možná trochu překvapivě si ale víc užila druhou část. Když porota vybrala nejlepší čtveřici, každému z ní nalosovala tři svěřence od ostatních trenérů. Pak se během trojice her ukázalo, jak se kdo dokáže v krátkém čase s dětmi sladit.

„Už to nebylo hodnocení trenéra, ale spíše takové užití si aktivity. Tam už jsem byla ve svém živlu, bylo mi dobře a bylo mi úplně jedno, jestli budeme první, nebo čtvrtí,“ povídá Jiskrová pro web Energie.

Nakonec z toho byl bronz – ocenění, které moc potěší, ale není tím hlavním. Stejně jako finanční odměna určená na nákup tréninkového vybavení a pobyt v libovolném středisku, kterou třeba David Vinš využil k cestě do akademie v Salcburku.

Motiv projektu Díky, trenére je jiný.

„Myslím, že je prospěšný pro prezentaci sportu jako takového. Je stále na čem pracovat v té naší zemi – jak podporovat sporty, jak rozdělit třeba i financování sportu, koho nepodporovat. Jaké je například zastoupení jednotlivých sportů v regionech – Karlovarský kraj je na to, co nabízí rodičům s dětmi, velmi chudý,“ mrzí Jiskrovou.

Ráda by, aby ve společnosti nebyl vidět jen profesionální sport. Právě proto je důležité ocenit mládežnické trenéry, jejichž hlavním motorem je v drtivé většině případů nadšení a láska, a ne finanční ohodnocení.

Právě na to má akce upozornit. A když se zadaří, jako se Blance Jiskrové zadařilo, přijde bonus v podobě mediální pozornosti a pozitivních ohlasů, které člověka nakopnou zase dál.

„Byla jsem příjemně bombardovaná pochvalami, smajlíky, sluníčky, palci nahoru… Nemůžu říct, že to člověka netěší. Těší a všem děkuji,“ dodává karlovarská trenérka.

Foto: Díky, trenére

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz