V zimě a dešti skrápějícím klasikářský monument Kolem Flander 1973 atakoval „Kanibal“ Eddy Merckx takřka na každém kopci, snažil se oslabit protivníky - a 73 kilometrů před cílem všem ukázal záda.
Vzápětí k němu přijel v týmovém autě sportovní ředitel Guillaume Driessens a zpucoval ho: „K čertu, Eddy, co to děláš? Je to ještě 70 kilometrů! Zbláznil ses? Vrať se do balíku.“
Merckx ho ignoroval. Šlapal dál jako ďas, přestože velká porce kilometrů vedla proti větru, a zvítězil o 5:36 minuty před Italem Felicem Gimondim. Pod pódiem sice Driessens vykládal novinářům o mistrovském taktickém tahu svého svěřence, jenže ve skutečnosti šlo o osobní Waterloo sportovního ředitele, jemuž dal Merckx předchozí výtky náležitě „sežrat“.
⏪ The Cannibal, better known as Eddy Merckx, going all out on the Koppenberg! He managed to win the Tour of Flanders in 1969 and in 1975 and stood on the podium a total of 6️⃣ times! A real flandrien #RVV #RVV21 https://t.co/25gCqpVI9Y
Britský cyklista Barry Hoban po tomto triumfu belgického fenoména prohlásil: „Merckx je mezi cyklisty tím, čím je Muhammad Ali v boxu.“
Dlouhé útoky největších favoritů, dobře známé z „pravěku“ cyklistiky, už tou dobou nebyly obvyklé, natož v letech, která následovala. I proto se stalo tak úchvatným a pro všechny ohromujícím 80kilometrové sólo Chrise Frooma v alpské etapě Gira 2018 vedoucí přes průsmyk Finestre, kterým dokázal zvrátit průběh italské Grand Tour.
V poslední době se však strategické příručky v myslích jezdců evidentně přepisují.
„Na mistrovství světa došlo k prvním nástupům favoritů už 200 kiláků před cílem,“ připomněl Zdeněk Štybar v rozhovoru pro iDNES.cz. „A v pondělí na Coppa Bernocchi jel Remco Evenepoel 130 kilometrů v úniku. Závodní styl a dynamika se mění, je to často tvrdé, ale pro mě je taková změna zase jiný náboj, který mě motivuje.“
Podobně hovořil rovněž král letošní Tour, slovinský mladík Tadej Pogačar poté, co se pustil do 120kilometrového deštivého útoku na úterní italské semiklasice Tre Valli Varesine.
„Když budeme vídat více útoků na delší vzdálenosti, bude cyklistika i pro fanoušky zábavnější,“ prohlásil. „Navíc i já jsem se bavil.“
Pogačara zbrzdil ve snaze o prvenství defekt, přesto se pokusil připravit vítěznou pozici svému týmovému kolegovi Davidemu Formolovi. Ten posléze dojel druhý za Alessandrem De Marchim ze stáje Israel Start-Up Nation. Pogačar spurtoval pro třetí místo.
Tadej Pogacar rips up the race script with long-range attack at Tre Valli Varesine https://t.co/f8GZpUpMZO https://t.co/PwmzI3mFSU
Že se dlouhých útoků nebojí, to koneckonců prokázal i v památné deštivé 8. etapě Tour, kdy atakoval v Alpách ze skupiny favoritů 40 kilometrů před cílem a najel klíčový náskok na všechny největší konkurenty.
„Takové pojetí závodění může být cyklistice jen ku prospěchu,“ usoudil.
Platí to nejen pro muže, ale i pro ženy. Vždyť Lizzie Deignanová atakovala při ženské premiéře Paříž - Roubaix 80 kilometrů před cílem.
Pogačar ke svému úternímu útoku dodával: „Na Tre Valli Varinese jsem si teď chtěl vyzkoušet nohy, vydat ze sebe to nejlepší a užít si to. Zároveň šlo o ideální přípravu na sobotní Lombardii. Moje forma se závod od závodu zlepšuje. Jasně, občas mám i špatné dny, jako na Giro dell’Emilia. Sezona byla dlouhá, pro hlavu je to už občas náročné. Ale věřím, že na Lombardii mohu mít dobrý den.“
Při pověstné „klasice padajícího listí“, posledním z pěti monumentů sezony, se Pogačar v Lombardii opět utká se svým krajanem Primožem Rogličem, šampionem Vuelty a olympijským vítězem v časovce, ale zároveň i se supersilnou sestavou stáje Quick-Step v čele s mistrem světa Julianem Alaphilippem, nenasytným Evenepoelem a portugalským vrchařem Joaem Almeidou.
Právě na případný další Evenepoelův dlouhý útok po vzoru pondělního závodu Coppa Bernocchi se Roglič na 239 kilometrů dlouhé trati mezi Comem a Bergamem psychicky připravuje.
„Musím být na takové typy útoků nachystaný a nic nepodcenit,“ řekl. „Evenepoel je skvělý jezdec a je mu teprve 21 let. V jeho věku jsem ještě ani nezávodil na kole. Má před sebou velkou budoucnost.“
Roglič mohl ukončit sezonu už po triumfu na Vueltě, ale touží dokázat, že může být vynikajícím jezdcem i v jednorázových závodech. O víkendu ovládl Giro dell’Emilia a ve středu další klání Milán - Turín se závěrečným výšlapem k bazilice Superga.
Primož Roglič s trofejí pro vítěze závodu Milán - Turín.
„Pokud chci být nejen cyklistou pro Grand Tour a etapové závody, ale i úspěšným jednodenním jezdcem, musím takové závody jezdit co nejvíc,“ zdůraznil. „Proto jsem svému týmu už na konci Vuelty oznámil, že chci závodit až do půlky října. Lombardie byla pro mě velkým lákadlem. Nejsem už tak svěží jako před měsícem, ve středu jsem pod tlakem Quick-Stepu trpěl, přesto mám stále v nohách dost sil, abych se porval s nejlepšími.“
Loni už pozdvihl trofej pro šampiona kopcovité ardenské klasiky Lutych - Bastogne - Lutych.
Nyní může připsat do sbírky úspěchů druhý z monumentů.
