Prchlivý neapolský rodák Salvatore Masiello, zkušený podsaditý levý bek, byl ten, co mrskl talířem s řepou po usměvavém blonďatém čahounovi odkudsi z Česka.
Leč instinktivně se stihl letícímu předmětu se zeleninou vyhnout, jenže tím pádem trefil za ním Alessandra Crescenziho, italského reprezentanta do 21 let.
Ještě dal před obličej předloktí, které talíř rozpáral. Krev stříkala. Bylo potřeba 40 stehů.
Tím, koho měl talíř trefit, byl host z Udine, brankář Zdeněk Zlámal.
„Teď už to můžu říct, budete první,“ odfrkne si v premiérovém díle nového podcastového pořadu iDNES.cz Z voleje, než se pustí do odpovědi.
Nervák Masiello měl Zlámala na paškále jako většinu cizinců, co se do Itálie vydali za fotbalem. „Když jsem vyhodil balon doprava, on křičel, proč jsem ho nehodil jemu,“ vzpomíná na začátek svého rychlého konce v klubu Serie B.
Zlámal se ucházel o místo v brance. „Byl jsem tam ještě s jedním brankářem. Trenér řekl: Jste vyrovnaní, rozhodne příprava.“
Nerozhodla. Rozhodl talíř.
„Ten levý bek měl se mnou a celkově s cizinci problém. Pořád mi nadával, já jsem nic neříkal, protože jsem ještě italsky moc nerozuměl,“ vypráví pětatřicetiletý Zlámal v olomouckém Divadle na cucky. „Chtěl na mě zkusit srandičku, která se mi nelíbila - stáhnout mi trenky, to jsou fotbalové vtípky. Ale já je měl přivázané.“
Zlámal vytušil, že tento vtípek nemíní Masiello v dobrém. „Už to mezi námi vřelo, říkal jsem mu: Hele, tohle už je moc. A trošku jsem ho na tvář pleskl, nic velkého. Jen jsem mu pohrozil: Takhle už ne!“
Momentky z natáčení nového podcastového pořadu iDNES.cz Z voleje
Už asi víte, jak zareagoval Masiello. „On - Ital - si vzal talíř, mrskl ho po mně. Doteď si pamatuji, že na něm byla červená řepa. Já se reflexivně otočil, trefilo mě to do tváře a letělo to za mě,“ líčí Zlámal. „Zase náhoda jak blázen. Trefilo to italského reprezentanta do 21 let. Na zemi hned hodně krve, člověk je v šoku, koukal jsem, co se stalo, já myslel, že je to řepa. Říkal jsem mu: Co blázníš? Hned problém, trenér si nás zavolal na kobereček, já druhý den nehrál a naznačili mi: Hledej si angažmá. Trenérovi jsem přitom vysvětlil, že jsem nic neudělal, že jsem ten talíř nehodil.“
Do konce přestupního termínu už zbývalo jen pár dní. Zlámal tak vzal za vděk olomouckou Sigmou.
„Byl jsem z toho zklamaný, chtěl jsem se v Bari prosadit. Velký stadion, dobrý klub. Ze zahraničí jsem neutíkal, mrzelo mě to,“ přiznává.
To ještě netušil, jakou pohádku na Hané zažije. Šel do klubu, který měl po korupční aféře a odečtu bodů po podzimu jen devět bodů. Byl na padáka. Nikdo ho nechtěl trénovat, až si tuhle brigádu vzal legendární bouřlivák Petr Uličný.
Sekaná a pivo od Uličného
„Naskytla se Sigma, protože tehdy Petr Drobisz dostal stopku. A zbytek už je historie,“ usměje se Zlámal a vybaví si spanilou jarní jízdu za záchranou vyšperkovanou triumfem v českém poháru nad Spartou 1:0.
První trofej v historii by Olomouc nejspíš nezískala, kdyby Masiello nepopadl talíř. „Ten rok byl nepopsatelný, užíval jsem si to a díky tomu se mi dařilo,“ ohlíží se Zlámal. „Nezapomenu na to, jak přišel trenér Uličný a co se tady dělo. Ty historky, sranda. Běhá mi mráz po zádech.“
Třeba když Uličný měl narozeniny a donesl do šatny sekanou, tři dny před zápasem. „To není úplně standardní, nebyli jsme zachránění,“ kření se Zlámal.
 |
Bonvivánovi Uličnému jen sekaná však nestačila a v kabině zavelel: „Kučo, kde máte pivo? Sekanou bez piva? To jste se zbláznili? Skoč pro pivo!“
A kapitán Radim Kučera skočil pro pivo. „Dali jsme si pivo, dali jsme si sekanou a vyhráli jsme v Plzni 4:0,“ usmívá se Zlámal, když se ohlíží za nedávno skončenou kariérou.
Na ligové začátky ve Zlíně, shodou okolností také pod Uličným.
Na štace v Liberci, Spartě, Slavii, v Bohemce, za kterou se mu podařilo dát ligový gól, a splnil si sen, byť se netrefil nůžkami, ale hlavou po rohu.
Na jeden reprezentační start proti Maltě.
Na zahraniční výzvy v italském Udine, španělském Cádizu, tureckém Alanyasporu nebo skotských Hearts.
Za presumpci neviny dostal Zlámal pokutu: Vadí mi, že nás Skotové mají za rasisty |
Sigmu má však dál jako na talíři (bez řepy). Koupil si byt v jižní tribuně a na zápasy může koukat pyšný otec šestiletého Zdeňka a tříletého Matěje z koupelny i obýváku. Paní nebyla proti. Ostatně, v Olomouci se seznámili. „Vidět spokojené lidi, jak šli po zápase, to bylo asi to nejkrásnější,“ shrne Zlámal, co měl na fotbale nejraději. Už upřednostnil rodinu. Pokračoval by, jen kdyby se ozvala milovaná Sigma nebo Bohemka. Nestalo se.
Teď už tři měsíce působí ve firmách svého táty, někdejšího místopředsedy fotbalového svazu a úspěšného podnikatele především v elektru. Nevadí mu, že na jednání musí do saka a košile, tuhle módu má rád.
Zlámal z Hearts neutíká, doma se už zaučuje v otcově firmě |
A Masiello? Z Bari se pakoval taky. Klub jej za špatné chování dal hned ke sportovní arbitráži Serie B a ukončil mu kontrakt.
