„Pro Luboše Jenáčka rozhodl jeho přístup k týmu, dosavadní práce s ním, pojmenování příčin současného stavu i jasná představa, jak postupně věci změnit. To se týká organizace týmu, tréninkového procesu i vedení utkání. Jako trenér s jasným mandátem bude mít nyní možnost své představy realizovat, což při dočasném pověření a rychlém sledu zápasů nebylo úplně možné,“ vysvětlil prezident klubu a primátor města Jiří Korec.
Těžko se však ubránit dojmu, že Jenáček, který přišel v létě do Zlína ze Vsetína jako trenér juniorů, tak nějak zbyl. Což klub - v protikladu ke Korcovu prohlášení - sám v oficiálním tiskovém prohlášení o pár řádek níže bezděčně přiznává: „Při jednání o obsazení trenérského postu byl klub v kontaktu nebo sondoval téměř desítku kandidátů, někteří řekli ne, s jinými se představy o řešení situace lišily.“
Hned na začátku odmítl položit hlavu pod ostře nabroušenou sestupovou gilotinu Miloslav Hořava a ve finále také Rostislav Vlach, trenér zlínských šampionů z roku 2014.
Sám Jenáček avizoval, že jeho působení u áčka bude přechodné, a jakmile klub najde náhradu, vrátí se k extraligové juniorce. Nakonec je to on, kdo má z pozice hlavního trenéra udržet na Zimním stadionu Luďka Čajky nejvyšší soutěž, která se v krajském městě hraje 55. sezonu a nepřetržitě od roku 1980.
Není překvapením, že klub už poněkolikáté našel řešení z vlastních zdrojů. Zlín nebyl exkluzivní adresou ani v dobách, kdy se pohyboval na opačném pólu tabulky než v současných krušných časech. Doplnění trenérského triumvirátu o Luboše Roba, který nedávno skončil kvůli špatným výsledkům v druholigovém Písku, je spíše pouze kosmetickou změnou, která působí poněkud rozpačitě.
Fanoušky léta toužebně vzývané zapojení Petra Čajánka do práce u extraligového celku klaplo jen částečně. Kapitán posledních zlínských mistrů bude mít na starosti individuální rozvoj hráčů. Více mu rodinné důvody nedovolí.
Další klubová legenda Petr Leška se stal asistentem sportovního manažera Martina Kotáska. Akvizice kondičního trenéra Libora Chytila, staršího bratra Filipa hrajícího v NHL, je pak de facto přiznáním skutečnosti, že mužstvo není adekvátně fyzicky připravené.
To všechno jsou však podružnosti, které můžou těžko zastřít kruciální otázku: Kdo vlastně zlínský hokejový klub - a pokud vůbec - kormidluje?
Primátor Korec, který za něj z pozice jeho největšího vlastníka (49 %) veřejně mluví, to při vší úctě být nemůže a ani není. Klub oficiálně řídí rada jednatelů ve složení Patrik Kamas, Jan Štětkář a bývalý obránce Jiří Marušák. Tenhle nestandardní model se třemi šéfy, z nichž ani jeden nemá práci v klubu na plný úvazek, může možná fungovat v bezstarostných dobách, ale v ne v krizi, ve které se extraligový tým plácá už druhou sezonu.
Pozice generálního manažera zanikla v létě 2020 zároveň s odchodem Martina Hostáka, jehož působení ve Zlíně vyznělo do ztracena. Že tenhle post klub zrušil, byla ovšem evidentní chyba.
Pokud to ve Zlíně myslí se záchranou vážně, měli by si zvolit krizového manažera, který bude konat a hlavně transparentně jednat. I s ohledem na naštvané fanoušky, kterým už dávno došla trpělivost. Je třeba přestat věci lakovat narůžovo. A není to jen nyní už zlidovělé primátorovo předsezonní prohlášení o „útoku na extraligový titul“, které se mu teď vrací na jeho hlavu jako bumerang.
Jak jinak chápat Korcova úterní slova: „Byť jsme v zápasech se silnými soupeři nebodovali, posun byl patrný.“
Jiří Korec z hnutí ANO po zvolení primátorem Zlína
Ne. Ve zlínské hře není žádný posun k lepšímu. Každý soudný člověk musí vidět, že Berani nikoho (!) ze třinácti soupeřů včetně kladenského nováčka nepřehráli. Tým potřebuje nutně posílit. Peníze prý má. „Chceme je ale využít efektivně a na hráče, kteří mohou reálně pomoci. Těch bohužel v současné době moc není a musíme se ohlížet v zahraničí. Pokud se rozdílový hráč objeví, jsme připraveni ihned reagovat,“ pravil sportovní manažer Martin Kotásek.
Snad ještě není pozdě. O nic jiného než o záchranu extraligy teď ve Zlíně totiž bohužel nejde.
