Být hasičem je týmová práce. Kluci ze směny mě přijali rychle, chválí si budějcký hasič Matěj Novotný

„Nemyslím si, že jsem si jako dítě přál být hasičem. Hrával fotbal, takže jsem se viděl spíše na fotbalovém hřišti,” začíná s vyprávěním Matěj Novotný. Myšlenka přidat se do řad hasičského sboru v něm prý začala rezonovat s koncem střední školy. „V té době jsem začal chodil cvičit do posilovny, kde jsem se skamarádil s hasičem a pozdějším kolegou Jirkou,” vzpomíná.

Postupem času se mu díky vyprávění práce u hasičského sboru začínala zamlouvat. Do oboru se navíc ponořil i po úspěšně složené maturitě, když začal na Jihočeské univerzitě věnovat mimo jiné i studiu integrovaného záchranného systému. „Postupně ve mně uzrálo rozhodnutí, že pokud vše vyjde, stanu se hasičem,” dodává.

Pokud bych testy nedal na první pokus, zkusil bych to znovu

Ve třiadvaceti letech se pak Matěj Novotný opravdu přihlásil do řad HZS. „Přijímací řízení se skládalo z ústního pohovoru, vyšetření osobnostní způsobilosti na psychologickém pracovišti, poté následovalo rozsáhlé vyšetření zdravotní způsobilosti a poslední částí byly fyzické testy,” popisuje mladý hasič.

Při přípravě na přijímací řízení neponechal Matěj Novotný nic náhodě. „Uchazeč si při testech může vybrat z běhání či plavání, další část je silová a obsahuje kliky nebo shyby a sklapovačky,” vysvětluje. „Pravidelně jsem chodil běhat a trošku upravil jídelníček. Každé kilo je při testech přeci jen znát,” usmívá se mladý hasič. Přijímacím řízením nakonec prošel na první pokus. „Pokud bych neuspěl, určitě bych to zkusil i podruhé,” dodává.

Patnácti týdenní výcvik a rituální sprcha

Po nástupu do řad hasičského sboru čekal Novotného patnáct týdnů trvající základní kurz ve výcvikovém zařízení. „Úspěšný absolvent pak získá osvědčení a může působit jako právoplatný hasič,” doplňuje Novotný. 

První týdny ve službě se prý víceméně rozkoukával, o to víc si tak cení přístupu kolegů, kteří ho velmi rychle přijali do party. „Součástí toho byl i rituál, kterým musí projít každý hasič a většinou je nějak spojen s vodou,” prozrazuje.

V jeho případě šlo o velmi netradiční sprchu. „Během výcviku záchrany osob z výšek mě položili nosítek a pomalu spouštěli dolů. Zhruba tři metry nad zemí mě zastavili, přijeli s cisternou a celého mě zlili,” směje se při vzpomínce mladý hasič.

Nejčastější je pomoc v běžném životě

Za pět let působení ve sboru už Novotný zažil většinu zásahů, ke kterým hasiči běžně vyjíždí. „Zasahujeme u požárů, dopravních nehod a živelných událostí. Pomáháme i zdravotníkům se snášením pacientů. Nejčastěji však vyjíždíme k běžným záležitostem, jakými jsou například otevření uzavřených prostor,” jmenuje Novotný. 

Do života ohrožujících situací se hasiči u nás podle Novotného naštěstí dostávají málokdy. „Samozřejmě se může stát cokoliv a kdykoliv. Každý výjezd je jiný, proto je důležité mít se neustále na pozoru a dodržovat bezpečnostní postupy,” říká. 

Týmová práce

Mezi výjezdy se hasiči při čtyřiadvaceti hodinových směnách starají o údržbu techniky i celé základny, jež je jejich druhým domovem. „Volné chvíle trávíme v posilovně, kluci hrají stolní tenis, občas si pustíme film. Takže i když zrovna nejsme nikde potřeba, rozhodně se nenudíme,” říká Novotný.

Kvůli času, který spolu tráví na základně a důvěře, jež k sobě musí mít při akci v terénu, je pro hasiče velmi důležitý dobře fungující kolektiv. „S kolegy máme naštěstí skvělou partu. V létě chodíme hrát pravidelně fotbal a na konci roku před Vánoci vždy pořádáme večírek,” popisuje.

Někteří jeho kolegové díky tomu pracují u sboru i přes třicet let. „Nemají důvod končit, nedivím se jim. Já sloužím teprve pět let a doufám, že ještě dlouho sloužit budu,” uzavírá mladý hasič s úsměvem.