Illyana Zerbst

“Já bych si koupila krásný dům u jezera. S mým šviháckým mužem bychom k vodě chodili jíst a pít víno a naše děti by opodál hrály drápky.”
- Illyanin dětský sen

Illyana Zerbst je jednou z důležitějších vedlejších postav anime fantasy filmu Zaklínač: Vlčí sen (The Witcher: Nightmare of the Wolf, 2021), který zapadá do světa Zaklínače polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Illyana je téměř sedmdesátiletá šlechtična a rádkyně krále Kaedwenu, krále Dagreada. Ve filmu je vyobrazena i v mladém věku, okolo 12 let. Dabuje ji američanka Mary McDonnell.


Illyana je velmi inteligentní, laskavá a oddaná žena. Jako dítě měla velmi hravou povahu, ráda malovala a neváhá pomoci chudým, či nemocným. Navíc vždy byla schopna bránit a odůvodnit svůj nápad nebo názor, což je pro ni velmi důležité, a to nejen na dvoře.

Je štíhlé postavy a průměrné, možná lehce nadprůměrné výšky. Má krásné, velké modré oči a než jí vlasy zešedivěli, měla je světle hnědé. Ty si ráda svazuje mašlí, nebo nosí zdobené čelenky.

Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!


Illyana se narodila do chudé rodiny a stejně jako její rodiče začala pracovat pro jednu bohatou vesnickou rodinu. Zamilovala se tam do dalšího sluhy, mladého Vesemira, který její city opětoval. Často spolu trávili volný čas.

Jednoho dne, když je pán poslal pro blahovičník na trh pro svou vážně nemocnou a z toho šílenou manželku, ucítili lákavou vůni medovníku. Rozhodli se, že za peníze si koupí dort a bylinky ukradnou. Pracovali jako dokonale sehraný tým, ale jeden muž vše stejně velmi dobře zpozoroval a pronásledoval je. Když se Illyana s Vesemirem skryli do jedné temné postranní uličky, muž je navštívil. Představil se jako zaklínač Deglan a zeptal se jich, aby ho dovedli za jejich pány, jinak je vydá okradeným prodávajícím. Deglan chtěl z jejich paní vylákat démona, moru, který ji sužoval.

Illyana s Vesemirem tedy dovedli zaklínače k jejich paní. Illyana opustila místnost, ale ještě stihla zjistit, že Vesemir v pokoji zůstal, aby viděl, jak Deglan pracuje.

Další den jí Vesemir vše vykládal a řekl jí, že by si přál zaklínače následovat na Kaer Morhen, pevnost, kde se cvičili mladí kluci, aby se z nich stali lovci netvorů. Illyana z toho byla smutná a namítala, že mu nic nechybí. Říkala, že oni si můžou lepší životy jen představovat, že například ona by si přála dům u jezera. Věděla ale moc dobře, že Vesemir se přemluvit nenechá. Hned příštího rána našla jeho postel prázdnou a pod svojí dopis na rozloučenou.

Později vesnice, ve které s pány bydlela, byla obsazena Kaedwenem a rodiče obou dětí i s panskou rodinou zemřeli. Illyanu si tak koupila nová rodina, Zerbstovi. Byla u nich spokojená, naučili jí číst a psát. A tak napsala Vesemirovi dopis, pověděla mu vše, co se přihodilo a poprosila ho, ať na ni, jejich koulovačky i vypálený dům zapomene, ptože ji to jen sužuje.

Po letech se přes svůj původ vdala za mladého syna z rodiny, pro které pracovala. Ten byl do ní totiž od začátku zamilovaný. Illyana tak získala příjmení Zerbst a také se jim narodily tři tvrdohlavé dívky a později jedno vnouče. Manžel, kterého nikdy nemilovala tak jako Vesemira, ale brzy zemřel, a tak Illyana po právu usedla na jeho místo rádkyně krále Kaedwenu, krále Dagreada. Illyana si ale musela přiznat, že přes to všechno, jí milující manžel velmi chyběl, podruhé se již nevdala a zřekla se svého původu. Z jejich krásného domu udělala sirotčinec a vypracovala se na jednu z nejdůvěrnějších a nejspolehlivějších rádkyň. Vždy byla ochotna před králem a ostatními z rady bránit zaklínače a jejich řemeslo.


Ke kaedwenskému dvoru se doneslo, že v lesích u Ard Carraigh zaklínač jménem Vesemir porazil lešije, což nebylo normální, tato stvoření se na tomto území nevyskytovala. Čarodějka Tetra Gilcrest tak obviňovala zaklínače, že netvory vyrábějí, protože jinak by časem neměli na živobytí. Illyana se tomuto obvinění vysmála, a tak zamezila vyhnání lovců z jejich pevnosti, Kaer Morhen.

Tetra však neskončila a Illyanu navštívila. Chtěla, aby se šlechtična u krále přimluvila, aby zaklínače prošetřili. Paní Zerbstová, ale nápad odmítla a prohlásila, že kdyby tohle udělali, jejich nevina by už nehrála roli.

Později musela Illyana před králem zaklínače znovu obhajovat, protože se Vesemir s kamarádem a kolegou Lukou poprali s rytíři v hostinci. Hádala se s Tetrou dost dlouho na to, aby jich měl král dost, a tak zaklínače nechal uvěznit. Večer Illyana Vesemira navštívila a i když byla připravena, že bude vypadat mnohem mladší než ona, tohle nečekala. Promluvila si s ním o svém mládí a poslala ho s Tetrou do lesů, aby se s příšerou, která to vše ovládala, vypořádal. O Luku se zatím měla postarat. Na výjezd přijela osobně dohlédnout. “Máš moje slovo. Já tu bestii dostanu. Pro tebe, Illyano.”

Po cestě se s Vesemirem setkala a on jí vyprávěl, co se dozvěděl. Zjistil, že lesy byly v iluzi, skrývaly zříceninu, kterou si přivlastnila Kitsu, ztracená elfka čarodějka, která byla mágy zaklínačů zkřížena s Morou. Tak ovládala velkou moc a lesy teď ovládala. Zjištění, že zaklínači tvoří nová monstra, aby měli co lovit, tedy dostávat zaplaceno, je nepotěšilo. Illyana Vesemira políbila na čelo a řekla mu, ať udělá, co musí a že si nepřeje, aby si myslel že ji opouští.

Když Illyana později přišla za králem a radou, uviděla krále Dagreada, tradičně sedícího na trůně a před ním klečícího Luku, sklánějícího se pod katovou sekerou. Situace se, ale změnila - tentokrát král s výroky Tetry souhlasil. Ta mu řekla ty samé informace jako zaklínač předchozího dne jí. Dagread nadával na zaklínače z Kaer Morhen a Illyanu Zerbstovou označil za zrádkyni. Poté nechal zaklínače Luku popravit. Illyana se zaťatými pěstmi bezmocně přihlížela.

Později přijela navštívit Vesemira na Kaer Morhen a sdělila jemu i Daglanovi, že Tetra se svou armádou na zničení pevnosti a nich již přijela. Rozhodla se, že půjde s dětmi do sklepení, aby se bitvě vyhnuli a přežili. Vesemir se jí to snažil vymluvit, ale ona na to namítla: “Jednou v životě se rozhodnu sama za sebe.”
Vesemir na to odpověděl: “Vždycky jsi byla až moc kurážná. A krásná.”
“Prosím tě, je mi skoro sedmdesát.”
Vesemir k ní přikročil, objal ji a řekl: “Mně taky.” A Illyanu políbil.
Poté se Illyana s kluky odebrala do sklepení.
Po chvíli jí mladý Geralt pověděl, že zná cestu z pevnosti ven. “Utečte, co nejdál to půjde. Všichni. Klidně si sedřete paty až na kost. Hlavně nezastavujte.” Poslala chlapce pryč a sama se odebrala nahoru, do místa dění. Uviděla, jak je Deglan s mágem Reidrichem zajatý a chtěla je slovně zachránit, v čemž byla dobrá, ale stejně se jí to nepovedlo. Pak uviděla, jak na místo přiskočil Vesemir a jak mu Kitsu sesílá sen. Zdálo se mu o ní. Byl Illyiným manželem a měl s ní tři chlapce. Ten si uvědomil, že je to jen představa a nad snem vyhrál. Illyana bezmocně stála na místě, načež se schovala. Pak Vesemir domnělou Tetru a Kitsu zabil, ale ukázalo se, že byly prohozené. Byla na ně seslána iluze, šlechtična Illyana se se zmutovanou elfkou Kitsu prohodila a elfka s čarodějkou. Umíraly tak jen Kitsu s Illyanou a Tetra přežila.

Když se bitva postupem času uklidnila a mezi mrtvolami ostatních zaklínačů (ze všech zbyl jen Vesemir) se objevilo i mrtvé tělo Tetry, Vesemir vzal Illyanu na koně a odvezl ji k zamrzlému jezeru. Umírající Illyana jím byla usazena a opřena o kámen naproti jezeru a dívala se, jak Vesemir jezero pomocí zaklínačského znamení Igni rozmrazil. “To je nádhera. Vůbec to nevypadá skutečně.” Illyana se naposledy usmála, opřela se o Vesemirovo rameno a zemřela. Vesemir hned začal brečet nad ztrátou své životní lásky, Illyany Zerbstové.