Melian je jednou z vedlejších postav knih
Silmarillion,
Nedokončené příběhy,
Húrinovy děti a
Beren a Lúthien. Melian byla
Maia - jeden z nižších duchů, kteří přišli na svět společně s
Valar. Kdysi byla příbuznou samotné
Yavanny Kementári, ale v čase před probuzením prvních elfů opustila Valinor a odešla do Bližších zemí. Dříve, než přišla do Středozemě, žila Melian v
Lórienu, kde sloužila
Váně a
Estë - pečovala zde o stromy v
Irmových zahradách.
Vzhled, osobnost a schopnosti
O Melian se říká, že byla nejkrásnější a nejmoudřejší z celého svého lidu. Ve tváři se jí zračí světlo Amanu a její krásu přirovnávají k poledni, zatímco krásu její dcery k jarnímu svítání. Byla také velmi zběhlá ve zpěvu čarovných písní, a když v Lórienu zpívala při míšení světel dvou valinorských stromů, všechno ostatní utichlo. Naučila také zpívat slavíky, kteří za ní vždy putovali. Milovala hluboký stín stromů. Po způsobu Maiar má Melian dar velké předvídavosti - někdo by možná řekl, že dovede vidět budoucnost. Ve skutečnosti jí nejsou známy všechny budoucí věci, jen některé, v těch se ale nikdy nemýlí.
Jména
Jméno Melian je sindarské; vzniklo z původního quenijského jména
Melyanna, jež je tvořeno slovy
mel, láska a
anna, dar. Dřívější verze jejího jména byly
Gwenniel,
Gwenethlin,
Gwendeling či
Gwendelin. V knize Beren and Lúthien se pro Melian používá právě jméno Gwendeling. Jejím titulem je
Tóril, královna.
Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!
O Thingolovi a Melian
Melianin zpěv jedenkrát v lese
Nan Elmoth zaslechl vládce telerijských elfů,
Elwë. Na malé mýtině nalezl samotnou Melian a okamžitě se do ní zamiloval. Elwë a Melian se vzali a zůstali žít v Beleriandských lesích; Elwë se stal králem sindarských elfů a dál je známý jako
Thingol Šedoplášť. Melian propůjčila Thingolovi velikou moc a moudrost; a později, v dobách míru a největší slávy Valinoru, se jim narodila dcera, nejkrásnější v celé historii Středozemě,
Lúthien Tinúviel.
O Sindar
Melian sdělila Thingolovi, že mír v Ardě nepotrvá věčně; proto si postavili sídlo nazývané
Menegroth, Tisíc jeskyní. Po dlouhou dobu vládl v Thingolově a Melianině říši mír, neboť ji ohraničoval
Melianin pás - neviditelná hradba stínu a zmatení, kterou nedokáže nikdo projít proti její vůli nebo proti vůli Thingolově - pokud nemá větší moc než Melian. Tato vnitřní země, dříve známá jako
Eglador, se poté nazývala
Doriath, střežené království, Opásaná země.
O návratu Noldor první setkání s Thingolem
Do Středozemě začátkem Prvního věku připutovali elfové z rodu Noldor, kteří uprchli z Valinoru, neboť se chtěli oprostit od nadvlády Valar. Melian a Thingol je nevítali příliš vřele a vstup do Doriathu dovolili pouze členům
Finarfinova rodu, neboť jsou s Thingolem spřízněni - Finarfinova manželka,
Eärwen z Alqualondë, byla dcerou Thingolova bratra
Olwëho. Nejčastěji v Doriathu přebývala Finarfinova a Eärwenina dcera
Galadriel. Melian se s ní velmi spřátelila a dala jí mnohé užitečné rady a poznání ve věcech Středozemě.
O Noldor v Beleriandu
Melian a Galadriel spolu často hovořily o Valinoru ve dnech jeho blaženosti, Melian však vycítila, že jí Galadriel neříká všechno.
"Na tobě a na tvých příbuzných leží nějaká běda. To na vás vidím, ale všechno ostatní je mi skryto; nemohu totiž žádným viděním ani myšlenkou postřehnout nic, co se dělo nebo děje na Západě: nad zemí Aman leží stín a sahá daleko do moře. Proč mi neřekneš víc?"
Galadriel jí odmítla říct úplnou pravdu, ale Melian již uhodla, že Noldor nepřišli do Středozemě jako poslové Valar, jak zpočátku tvrdili. Nakonec jí Galadriel vyprávěla o
Fëanorových silmarilech, o zabití krále
Finwëho a o útěku Noldor z vlastní vůle, bez svolení Valar. Nadále ale zatají Zabíjení rodných v Alqualondë a Přísahu Fëanora a jeho synů; Melian poznala, že jí Galadriel řekla mnohé, ale ne všechno a že by to zejména Thingol měl znát; Galadriel ovšem odvětila, že má možná pravdu, ale od ní se víc nedoví.
Následně šla Melian za Thingolem a vypověděla mu, co se dozvěděla od Galadriel. Současně jej varovala před Fëanorovými syny, neboť cítila, že na nich leží stín hněvu Valar.
"Jejich meče a jejich rady budou mít dvojí ostří." - Melianina slova o Fëanorových synech
Zanedlouho přišli do Doriathu na návštěvu Finarfinovi synové, neboť chtěli spatřit svou sestru Galadriel. Thingol se však na ně obořil, jak mohli mít tu drzost a tak dlouho mu tajit tak závažné věci, jaké se odehrály ve Valinoru. Teď se od nich Thingol a Melian dozvěděli poslední část příběhu Noldor a Melian varovala Finarfinovy syny, že i na nich leží
Mandosova sudba a jeho stín.
O příchodu lidí na Západ
Když se do Beleriandu začali stěhovat lidé, Thingol to pozoroval jen s nelibostí; Melian se před Thingolem k jejich příchodu nevyjadřovala nijak, ale ke Galadriel pravila:
"Nyní se svět řítí vstříc velkým novinám. A jeden z lidí, právě z Bëorova domu, opravdu přijde a Melianin pás ho nezastaví, neboť ho pošle sudba větší než má moc; a písně, které povstanou z toho příchodu, přetrvají, až bude celá Středozem změněna." - Melianino proroctví
Beren a Lúthien
Do Menegrothu byl roku 466 přiveden lidský muž jménem
Beren; žádal si za ženu Melianinu dceru Lúthien, což krále Thingola rozzuřilo. Nejraději by dal Berena zabít, avšak Melian mu tiše sdělila, že Berena zabít nemůže a že Berenův osud je svázán s jeho, Thingolovým. Thingol se nakonec rozhodl poslat Berena pro silmaril z Morgothovy koruny; Melian na to neřekla nic, dokud byl Beren v síni, po jeho odchodu ale varovala krále, že se mu zle povede, ať Beren své poslání splní, nebo selže.
Za nějakou dobu od Berenova odchodu přišla k Melian Lúthien a prosila svou matku o radu, neboť na ni náhle padl neznámý děs. Melian dceři pověděla pravdu - že Beren leží spoután v
Sauronových kobkách
Tol-in-Gaurhoth a nemá naději na únik. Zanedlouho Lúthien uprchla z Doriathu hledat Berena a Thingol se opět obrátil o radu k Melian. Tentokrát se mu však nedostalo Melianiny pomoci - Melian pravila, že sudba, kterou připravil, musí dojít naplnění a oni do ní nemohou zasahovat. Když se nakonec, po mnoha dobrodružství, Lúthien a Beren vrátili do Menegrothu a vypověděli králi a královně příběh své náročné cesty, svolili Thingol a Melian s jejich svatbou.
O páté bitvě: Nirnaeth Arnoediad
Když byl později Beren zabit a Lúthien kvůli němu zvolila smrtelný úděl a vzdala se své elfí nesmrtelnosti, došlo k poslednímu setkání Melian a Lúthien; Melian vyčetla v Lúthieniných očích vepsanou sudbu a pochopila, že svou dceru již nikdy neuvidí, dokud bude existovat svět. To byla nejsmutnější chvíle Melianina života.
Fëanorovi synové začali Thingolovi připomínat svůj nárok na silmaril, který mu přinesl Beren, a žádali, aby jim byl vydán. I Melian radila Thingolovi, aby raději silmaril odevzdal, avšak Thingol její rady nedbal.
Húrinovy děti
Do Doriathu dorazil roku 473 devítiletý
Túrin, syn
Húrina Thaliona. Melian i Thingol jej přijali laskavě a Melian poslala posly k Túrinově matce
Morwen Eledhwen s bohatými dary a pozváním, aby také přišla do Doriathu. Melian totiž díky své moudrosti vycítila zlo, které
Morgoth chystal pro celou Húrinovu rodinu, a doufala, že Morwenin příjezd by mohl mnohé odvrátit. Morwen ale nedávno porodila dceru a ani hrdost jí to nedovolila, proto do Doriathu nepřijela a Melian to velmi zarmoutilo. Chápala smýšlení Morwen, ale také věděla, že sudbu bude nyní ještě těžší odvrátit. Snažila se alespoň starat o Túrina a poslala za ním elfku
Nellas, která jej vyučovala všemu podstatnému. Jedenkrát, když spolu Melian a Thingol seděli pod stromem, za nimi přišel Túrin a žádal o zbroj a svolení vyrazit do bitvy, aby vykonal činy jako jeho předek Beren. Thingol mu svolení dal, ale Melian jej varovala, aby o Berenovi a Lúthien nemluvil tak směle, neboť to, co oni, může dokázat jen málokdo.
doriathská královna Melian
"Myslím, že tvůj úděl není tak vysoký, Túrine, synu Morwen, přestože v sobě máš velikost a tvůj osud je propleten s osudy elfího lidu, k dobrému či zlému. Dej si na sebe pozor, aby to nebylo k zlému."
Když jednoho dne Túrin zabil
Saerose a uprchl z Doriathu, předstoupil před Melian a Thingola Túrinův přítel
Beleg Cúthalion s prosbou, aby směl jít Túrina hledat. Thingol mu to dovolil a nechal jej, aby si vybral meč. Když si Beleg vybral
Anglachel, varovala ho Melian, že v tom meči je zloba a nebude dlouho sloužit ruce, která jej nese. Beleg byl s Melianiným varováním srozuměn, ale meč si ponechal. Po nějaké době se Beleg vrátil ke svým vladařům se zprávou, že Túrina našel, ale pyšný mladík se odmítl vrátit do Doriathu. Melian poté darovala Belegovi vzácný dar: zásobu cestovního elfího chleba
lembasu, aby se mohl Beleg bez starostí o jídlo vrátit na severní hranice.
Do Doriathu konečně dorazila Morwen se svou dcerou
Niënor a byly Melian vlídně přijaty. Po zničení Nargothrondu na Morwen padl děs, neboť netušila, co je s jejím synem Túrinem, a šla žádat Thingola, aby jí dovolil Túrina hledat. Melian se snažila přesvědčit Morwen, aby neodcházela, ale marně. Později ji Thingol požádal, zda by nemohla Morwen zastavit svou mocí, to ale Melian učinit nemohla - leda Morwen zadržet násilím.
Dále již v příběhu Húrinových dětí nejsou o Melian žádné zmínky.
O zkáze Doriathu
Po smrti Túrina a Niënor roku 499 k Melian a Thingolovi přišel Húrin Thalion. S trpkými slovy o tom, jak se král s královnou zachovali k jeho dětem, jim hodil k nohám
Nauglamír, trpasličí náhrdelník z Nargothrondu. Melian mu sdělila, že jej Morgoth očaroval a proto na vše pohlíží pokřiveně. Húrin se jí i Thingolovi poté omluvil a Nauglamír jim daroval. Thingol poté požádal trpaslíky, aby mu do Nauglamíru zasadili Berenův silmaril; trpaslíci tak učinili, ale pak odmítli náhrdelník vydat s tím, že jim náleží, a v následujícím boji byl Thingol zabit. Nauglamír elfové dobyli nazpět a přinesli jej královně Melian. Melian poté dlouho seděla u Thingolova těla; věděla, že je to předzvěst hořkého konce Doriathu, který ani ona nedokáže zarazit, neboť Thingolova smrt způsobila u Melian změnu a její moc se stáhla z okolních lesů; Melianin pás je již nechránil.
Melian nechala vzkázat Berenovi a Lúthien do Ossiriandu, načež odešla ze Středozemě do Valinoru, země Valar, kde přemítala o svém hoři v zahradách Lórienu.
Nic víc o Melianině osudu není známo.
+spoiler+
Po mnoho hvězdných věků a většinu Prvního slunečního věku chránilo Melianino kouzlo říši před úhonou. Nakonec si však ::Válka o klenoty:: našla cestu i do království Sindar. Když byl král Thingol v roce ::505:: Prvního věku zrádně zabit, královna Melian již nemohla ve Středozemi vydržet a uprchla z Beleriandu. Její kouzlo chránící Doriath se rozplynulo a ona se vrátila do ::Zemí neumírajících::.