Kimův plukovník špionů zběhl a promluvil: „Aby měl vůdce na luxus, prodávali jsme drogy a zbraně“

Za třicet let se vypracoval do nejvyšších pater mocných špionážních agentur Severní Koreje – „očí, uší a mozků nejvyššího vůdce“, jak popisuje. „Byl jsem ten nejrudější z rudých,“ tvrdí s tím, že nyní přeje krajanům, aby také unikli ze spáru diktatury a užívali si svobodu.

Je to poprvé, co tak vysoce postavený důstojník z Pchjongjangu dal rozhovor velké televizi. Trvalo měsíce, než se BBC podařilo zběha přemluvit. Pořád má obavy, kdo by mohl poslouchat. Před kamerou nesundal černé brýle a tají své skutečné jméno.

Uprchl roku 2014 a dal se do služeb dosavadního nepřítele, tajných služeb Jižní Koreje. Oba státy jsou technicky stále ve válce, boje z let 1950-1953 ukončilo jen příměří, ne mírová smlouva.

O jeho přeběhnutí jihokorejské služby informovaly roku 2016, bez větších detailů. „Věříme, že našim úřadům sdělil detaily o operacích své kanceláře proti Jižní Koreji,“ citovala tehdy BBC zdroj od jihokorejských špionů, který prozradil, že jde o nejvýše postaveného vojáka, který z KLDR zběhl. V té době přeběhlo více politických figur, nejspíš desítky, což dávalo Soulu naději, že Kim Čong-un nemá věci pevně pod kontrolou.

Výslechy uprchlíků

Častější jsou případy, kdy se ze zájezdu či služební cesty do zahraničí nevrátí diplomaté, sportovci či umělci. Někdy také hranici překročí vojáci, kteří ji mají střežit. Relativně snazší cesta vede přes hranici s Čínou. Musejí být opravdu odhodlaní, protože pro jejich blízké to pak znamená postihy, včetně třeba vězení.

Jižní Korea uprchlíky důkladně vyslechne, zda nemají nějaké cenné informace – či zda nejde o dvojité agenty. Pak má pro ně vláda speciální asistenční program, aby mohli začít nový život ve zcela novém prostředí.

Severokorejská „princezna“ je zpátky u moci. Kim Jo-čong povýšila do vládnoucího orgánu

V únoru 2009 vznikla nová špionážní agentura, Generální výzvědná kancelář. To už Kim Čong-il, po prodělání infarktu, připravoval syna na převzetí vlády. Mladík se chtěl předvést jako „válečník“. Šéfem nové agentury byl Kim Jong-čchol, jeden z nejbližších důvěrníků nynějšího vůdce – Kim Čong-una později doprovázel i na obou schůzkách s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

V květnu 2009 přišel rozkaz zformovat „teroristickou jednotku“ s úkolem zlikvidovat vysoce postaveného činitele, zběhlého do Jižní Koreje. „Pro Kim Čong-una šlo o čin, kterým chtěl uspokojit nejvyššího vůdce,“ popisuje nyní přeběhlý plukovník. „Zformoval se teroristický oddíl na tajnou vraždu Hwang Čang-jopa. Osobně jsem to řídil a prováděl.“

Atentát na přeběhlíka

Hwang byl jedním z hlavních architektů severokorejské politiky. Na jih přeběhl roku 1997 a začal své bývalé působiště nevybíravě kritizovat. Klan Kimů toužil po odplatě. „V Severní Koreji je terorismus politickým nástrojem na ochranu důstojnosti Kim Čong-ila a Kim Čong-una,“ říká plukovník. „Měl to být dárek na důkaz nástupcovi loajality ke svému velkému vůdci.“

Teroristická mise se však nezdařila. Dva majoři severokorejské armády nadále sedí ve vězení, dostali desetileté tresty. Paradoxně Hwang zemřel o rok a půl později, doma ve vaně, nejspíš kvůli infarktu – bylo mu 87 let.

V březnu 2010 přišel jiný teroristický úder. Korvetu jihokorejského námořnictva jménem Čchonan potopilo torpédo, zahynulo 46 lidí. Pchjongjang vinu popřel.  V listopadu téhož roku na jihokorejský ostrov Jon-pchjong, v blízkosti sporné námořní hranice obou Korejí, dopadly desítky dělostřeleckých granátů. Zemřeli dva vojáci a dva civilisté.

„Na těch operacích jsem se přímo nepodílel, ale mezi důstojníky rozvědky nebyly žádným tajemstvím, byl to důvod k hrdosti,“ uvedl plukovník Kim s tím, že nepochybuje, kdo vydal rozkaz. „V Severní Koreji se ani stavba silnice neobejde bez přímého schválení Nejvyššího vůdce. Potopení Čchonanu a bombardování ostrova Jon-pchjong nejsou akce, které by mohl provést jen tak někdo z podřízených. Taková vojenská činnost se připravuje a vykonává na zvláštní rozkazy Kim Čong-una.“

Bombardování ostrova Jon-pchjong. | Ozbrojené síly Korejské republiky

Špion u prezidenta

Plukovník měl na starosti jiné operace. Například měl rozvíjet strategie na „politické podřízení“ Jižní Koreje: „V mnoha případech jsem do Jižní Koreje posílal špiony a jejich prostřednictvím vykonával operace. Mnohokrát.“

Uvedl jeden konkrétní příklad. „Severokorejský agent pět, šest let pracoval v prezidentské kanceláři a pak se bezpečně vrátil do Severní Koreje. To byla raná 90. léta. Severokorejští agenti jsou aktivní v různých občanských organizacích i důležitých institucích v Jižní Koreji.“

Ne vždy byli komunističtí špioni úspěšní, svého času jich jihokorejské věznice bývaly plné. Reportérka Bickerová se s některými odsouzenými agenty mohla setkat. Ale od roku 2017 takových případů ubývá; KLDR živé špiony začala nahrazovat novými technologiemi.

Kim pokračuje v jaderném zbrojení, dokazují čerstvé fotky. Sejde se Biden s diktátorem?

Už roku 2015 o tom s BBC hovořil profesor Kim Hung-kwang, který dvacet let na univerzitě vyučoval počítače. Na jih uprchl roku 2004, nadále prý udržoval kontakty s důležitými figurami severokorejské kybernetiky. „Agentura pro kyberútoky se výrazně rozrostla, nyní má asi šest tisíc lidí. Kyberútoky mohou mít podobné dopady jako vojenské útoky, zabíjet lidi a ničit města,“ varoval před hackery mířícími na elektrárny či jinou infrastrukturu. Nedávno předtím někdo skutečně hacknul jihokorejskou jadernou elektrárnu, byť ne přímo kritické systémy; Soul vinil KLDR.

Na takové záškodnické akce se zaostalá země připravovala dlouho, výcvik hackerů nařídil už Kim Čong-il v 80. letech. „Vybírali se nejchytřejší studenti z celé země a dostali šest let speciální vzdělání,“ popisuje plukovník.

Britská bezpečnost věří, že Severokorejci, jednotka zvaná Lazarus Group, stála za útokem, který roku 2017 ochromil některé systémy britského zdravotnictví i jiné organizace po světě. Podle přeběhlého plukovníka se skupina oficiálně jmenuje Styčná kancelář 414 a má přímou telefonní linku na nejvyššího vůdce. „Říká se, že mají agenty v Číně, Rusku a zemích jihovýchodní Asie, ale také operují v samotné Severní Koreji. Rovněž střeží komunikace mezi severokorejskými špiony.“

KLDR hrozí hladomor, Kim Čong-un to přiznal. Lidé umírají hlady a žebrají, proč?

Severní Korea je ohromně izolovaná země, zahraniční obchod má minimální. A nemalá část toho je nekalá. Za hladomoru 90. let (KLDR éru nazývá Namáhavým pochodem) pracoval plukovník Kim v oddělení operací. „V té době oddělení operací došly revoluční fondy pro nejvyššího vůdce,“ vzpomíná. A tak agenti našli zdroj: „Za Namáhavého pochodu byla produkce drog v Severní Koreji na vrcholu. Když jsem to dostal za úkol, přivedl jsem tři cizince, ve výcvikovém středisku Styčné kanceláře 715 Strany práce jsme vybudovali výrobní základnu a vyráběli jsme pervitin. Prodávali jsme ho za dolary a ty dávali Kim Čong-ilovi. Abyste rozuměli, všechny peníze v Severní Koreji patří vůdci. Budoval si za ně vily, kupoval auta, jídlo, užíval si luxus.“

Že režim vyráběl drogy – zatímco s jejich šířením ve společnosti bojoval – potvrdil i diplomat Tche Jong-ho, který zběhl roku 2016 (a loni byl zvolen do jihokorejského parlamentu).

Dalším zdrojem financí je prodej zbraní. Oddělení operací například nelegálně prodávalo výzbroj Íránu. „Byly tam speciální trpasličí ponorky, poloponorky… Severní Korea uměla vyrábět dobrou výzbroj,“ tvrdí plukovník. Zbrojní obchody KLDR s Íránem byly od 80. let veřejným tajemstvím, Pchjongjang prodával Teheránu i balistické střely. Na jejich vývoji navzdory mezinárodním sankcím stále pracuje, stejně jako na jaderném programu. OSN viní korejské komunisty také z vyzbrojování Sýrie, Barmy, Libye a Súdánu. Podle plukovníka Kima putovaly zbraně a technologie do vleklých občanských válek.

Kufry plné milionů

Jak se agent vypracoval do nejvyšších pater severokorejské zpravodajské komunity (pomohl i sňatek), užíval si vymožeností jako málokdo. Dostal služební Mercedes a v rámci shánění financí pro nejvyššího vůdce mohl svobodně cestovat po světě. Říká, že zařizoval třeba obchody s uhlím a vzácnými kovy (kvůli mezinárodním sankcím je KLDR nemůže prodávat oficiálně), domů pak vozil miliony v kufrech.

S výměnou na nejvyšším postu ale začal mít plukovník obavy. Kim Čong-il zemřel 17. prosince 2011 a zemi převzal syn. Své postavení však chtěl upevnit. Jeho otec byl dlouho nemocný a mnohé hlasy tvrdily, že už roky ve skutečnosti vládl jeho švagr Čang Song-tchek. Vysoké postavení si udržel i v prvním roce vlády nového diktátora, ale ten se strýce zřejmě obával.

„Cítil jsem, že Čang Song-tchek dlouho nevydrží. Hádal jsem, že ho pošlou do vyhnanství na venkov,“ uvedl plukovník. Dopadlo to jinak: V prosinci 2013 režimní média oznámila papalášovu popravu. „Překvapení je slabé slovo, zděsilo mě to, hned jsem se obával o svůj život, věděl jsem, že v Severní Koreji dál nemůžu existovat,“ vzpomíná plukovník; ihned začal řešit, jak i s rodinou zmizet. „Opustit svou zemi, kde mám rodiny, hrob předků, a uprchnout do Jižní Koreje, cizí země, bylo tím nejsmutnějším rozhodnutím,“ popsal. „I přes tmavé brýle vidím, jak je to pro něj těžká vzpomínka,“ konstatuje reportérka Bickerová.

Na hubeném Kimovi visí oblek. Na konferenci ho ale zastínil „superhrdina Kapitán KLDR“

Uprchlík nemá naději, že by se režim v jeho vlasti změnil, představitelé jsou vůdci věrní. A ani ten se podle něj nezmění, byť občas vysílá nadějné signály. „Mezinárodní společenství bylo nadšené, když se Kim Čong-un sešel s Donaldem Trumpem a říkal, že jde o denuklearizaci,“ připomíná plukovník. „Já jsem to tak nevnímal. Denuklearizace nelze dosáhnout; s jaderným odstrašením je svázané přežití Kim Čong-una. Jsem tady už roky, ale Severní Korea se nezměnila ani o setinu procenta. Pokračuje strategie, kterou jsme nastavili.“

A proč se konečně odhodlal promluvit, když mu může od bývalých kolegů a spolubojovníků hrozit totéž, co dřív přeběhlíkům chystal on? „Je to nyní to jediné, jak můžu pomoci. Od nynějška budu aktivnější, abych pomohl osvobozovat své severní bratry ze spárů diktatury.“

V Jižní Koreji je dnes přes třicet tisíc takových uprchlíků, byť málokdo přinesl takový vhled do práce tajných služeb jako plukovník. Tedy pokud mluví pravdu; takové informace mohou jihokorejští agenti jen těžko ověřovat. „BBC jeho tvrzení nemůže ověřit, ale podařilo se nám potvrdit jeho identitu, a když to šlo, tak i důkazy některých jeho výpovědí,“ dodala Bickerová. BBC oslovila i diplomaty KLDR v Londýně a New Yorku; nereagovali.