InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • J. Hrochová - mezzosoprán, M. Hroch - klavír

    Úterý 28.5 19:30 - Piano business center Lidická tř. 2331/6a, České Budějovice

  • Léčivé houby

    Úterý 28.5 18:00 - Kulturní dům Veselí nad Lužnicí

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

C. k. manévry roku 1913 v Chotovinách

O existenci televize nebylo tenkrát potuchy, a tak pochodující vojska skýtala Táborákům nevídanou podívanou.
 , Autor: Foto archiv Šechtl a Voseček

O existenci televize nebylo tenkrát potuchy, a tak pochodující vojska skýtala Táborákům nevídanou podívanou.     Autor: Foto archiv Šechtl a Voseček

CHOTOVINY – Rakouské mocnářství velmi dbalo na rozvoj železnice. Nejen pro běžný občanský či národohospodářský život, ale také pro potřeby válečné. Rychlý přesun vojsk, zásobování vojska zbraněmi, střelivem a proviantem, bylo nutností. Rychle se tedy rozrůstala síť železnic, přibýval drážní personál a také nádražní budovy. Rostly podle jedné tradiční architektonické a dodnes vídané šablony v celé monarchii jako houby po dešti.


Na úplně nově vybudovaném nádraží v Chotovinách přivítali 14. září 1913 v sedm hodin ráno před salonním vlakem vojenské i politické špičky mocnářství - arcivévodu a následníka trůnu, generálního inspektora veškeré brané moci Františka Ferdinanda d'Este. Z místních celebrit se uvítání mimo dalších zúčastnil hostitel a majitel chotovinského zámku svobodný pán Ervín Nádherný. Ten roku 1806 koupil panství jako pražský občan, později byl povýšený do šlechtického stavu. Nechyběl samozřejmě starosta Tábora Alois Kotrbelec.

Na jihu Čech se totiž v září toho roku odehrávaly po celých pět dní největší manévry rakousko-uherských vojsk před první světovou válkou. Manévry vrcholily nedaleko Chotovin a zdejšího nejvyššího hlavního vojenského stanu. Zázemí cvičících vojsk, ubytování důstojníků, novinářů a týlové zabezpečení jako dílny, pekárna, výstrojní sklady a další, to vše se nacházelo vzhledem k velkému železničnímu uzlu v Táboře.

Jih Čech se otřásal
Manévrů se zúčastnilo kolem osmdesáti tisíc mužů (některé prameny uvádějí až sto tisíc), byli to třeba uherští husaři, čeští dragouni i huláni z Haliče. Cvičilo se na poměrně velkém teritoriu ohraničeném na severu Benešovem, na východě Pelhřimovem a na jihu Týnem nad Vltavou. Všude tam manévrovaly pluky, divize a armádní sbory mnohonárodnostní armády. Není náhodou, že hlavní roli při mohutných přesunech vojsk sehrála právě železnice. Jihočeskou krajinou tehdy projížděly lokomotivy a nebývalý počet vlaků, duněl dusot koní, zněl pokřik vojáků v mnoha jazycích monarchie, ozývaly se výstřely z děl, ale také lidé trpěli neslýchaným hlukem automobilových motorů. Nově se však ozýval i hukot leteckých motorů, klapání telegrafů a vyzvánění polních telefonů. Na manévrech to byly nejmodernější technické novinky, které se měly v poli vyzkoušet.

Zdravice, mše a hostina
Kromě zdravic a proslovů následoval v den příjezdu bohatý program. V devět hodin dopoledne se arcivévoda s doprovodem odebral pěšky do chotovinského kostela, kde se zúčastnil slavnostní mše. Při ní mimo jiné skladatel a dirigent Oskar Nedbal sehrál na varhanech improvizaci na hymnu rakouských národů Zachovej nám, Hospodine.
Odpoledne se na zámku konala opulentní dvorní hostina pro devadesát hostů a podávala se pražená hrachová polévka, pstruh s majonézou, tfelspitz se zeleninou, husí pečeně se salátem a kompotem, broskvový nákyp a na závěr sýr, ovoce a káva. Později následovalo seznámení následníka trůnu s taktickou a strategickou situací v prostoru cvičení. Sbor vojenských přidělenců včetně japonského atašé poté odjel z chotovinského nádraží do Dražic-Vejrce, aby sledoval přesuny a průběh cvičení. Nedaleko na nádraží v Balkově Lhotě totiž sesedaly z vlaků ešalony mužstva a pěšky se poté přemisťovaly od zdejšího nádraží přes Liderovice a okolní obce k Chotovinám.

Boje dvou armád
Líté boje za doprovodu palby ručních zbraní, strojních pušek a dělostřelectva se zatím tento den odehrávaly také v kraji mezi Bechyní a Humpolcem, kde působila proti jižní armádě generála Auffenberga severní armáda generála Brudermanna. Jejich vojáci byli pro identifikaci na čepicích označeni červenou a modrou stužkou. Vojska se přeskupovala k rozhodujícímu střetnutí. „Po celý večer a noc ze 14. na 15. září projíždějí městem od Chotovin na místo rozhodující bitvy nekonečné oddíly trénu a dělostřelectva. Je zřejmé, že jižní armáda generála Auffenberga mění za tmy pozice, kdy její pohyby nemohou být pozorovány výzvědným letectvem," uvedly například tehdy Národní listy. Následujícího dne 15. září nastala na celé bitevní čáře pod Chotovinami lítá přestřelka z ručních zbraní i děl, k níž se stáhly všechny „bojující" síly obou operujících armád. Každá ze stran manévrovala jak uměla nejlépe, což znamená, že výsledek byl dílem náhody a dílem vojenského umění a rozhodování velitelů na místě.

Nečekané ukončení
Generální inspektor branné moci František Ferdinand k překvapení všech manévry ukončil, neboť se vyvinuly jinak, než následník trůnu očekával a než si asi přál. Jeden z velitelů generál Auffenberg oproti očekávání svou neotřelou a nápaditou taktikou zvrátil průběh bojů ve svůj prospěch, což Františka Ferdinanda natolik popudilo, že odpískal ukončení. Oficiálně byl ale průběhem boje, který sledoval z pozorovatelny na návrší za chotovinským zámkem, velmi spokojen. Vyjádřil to ostatně posléze při vyhodnocení manévrů Chotovinách. Zvláště velice chválil za obratné vedení 9. jezdeckou divizi, také divizi jízdního dělostřelectva. Zvláštní uznání vyslovil veliteli cyklistického oddílu za účelné použití strojních pušek při ústupových bojích.

Přípravy v Chotovinách
Přípravy na příjezd špiček monarchie v Chotovinách a okolí začaly již na začátku září, například cesty byly upraveny a uzavřeny, z čehož neměli radost sedláci v okolí, kteří nemohli svážet úrodu. Ta byla ale již sklizena a za pole se strništi, na kterých se vojska přesunovala a cvičila, dostávali od eráru náhradu, což bylo jistě pro mnoho z nich velmi vítané. Ale pro místní to byla především velká příležitost vidět na vlastní oči nejenom vojenské a dvorní špičky monarchie. Televize samozřejmě nebyla, takže davy stály každodenně po cestách k zámku a mávaly kolonám potentátů. Velké změny nastaly také v zámečku Červené Zahoří, který patřil hraběti Deymovi. Velkostatkář Julius Pollak nejenže poskytl tento zámeček k dispozici arcivévodům Bedřichovi a Leopoldu Salvatorovi, ale v prostorách statku a pivovaru posléze také ubytoval nejvyšší důstojníky. Kromě nich také dalších 300 příslušníků štábu a 200 mužů kavalerie.

První raněný
Prvním raněným se stal rolník František Vaněk ze Slap, který 14. září kolem třetí odpolední jel okolo Malšic. Koně jeho povozu se splašili, když je předjížděl hlučný vojenský automobil. Vaněk spadl z vozu a potloukl se tak silně, že musel být převezen do táborské okresní nemocnice. Jeho zranění však nebyla příliš vážná a nezanechala následky. O mrtvých při manévrech sice nevíme, prameny o nich nehovoří, ale zranění samozřejmě byli. Stávalo se, že někdo spadl z koně a zlámal si nohu. Součástí manévrů byl ale také polní lazaret, kde se procvičovala zdravotní služba.

Nehody letadel
Jednoho z prvních velkých cvičení se zúčastily kromě tradičních vojenských balonů také rakousko-uherské pozorovací a průzkumné aeroplány. Ovšem s nepříliš velkým úspěchem. První kolize nastala 14. září nedaleko Vlašimi. Aeroplán Beata při přistávání zajel do aleje při silnici, vyvrátil stromek a poškodil si horní plochu. Posádka i přihlížející diváci vyvázli bez zranění. Mnozí lidé tehdy poprvé viděli letadlo. Druhá nehoda se přihodila stejný den letounu Bella, který při rozjíždění ztratil jedno z předních kol, poté se zaryl podvozkem do země a převrátil se na křídla. Důstojníci z něho vypadli, ale kromě šrámů a modřin nedošlo k vážnějšímu zranění. Aeroplán ale musel být posléze odvezen a vyřazen z armádních stavů jako nepotřebný.

Dražice získaly telefon
Jedno z místních velitelských a spojovacích stanovišť bylo umístěno také ve škole v nedalekých Dražicích. Do obce byly při té příležitosti zavedeny telefonní dráty a zřízen zde byl první telefon. Podle místních a kronik ho armáda po manévrech zanechala k dispozici zdejšímu starostovi. Dražice tak byly v té době mezi obcemi v okolí jediné, které měly toto moderní spojení.

R.I.P. František Ferdinand
Manévry branné moci v Chotovinách se staly jedním z posledních úspěšných a veřejně oceňovaných vystoupení následníka trůnu na vojenském, ale také mocenském poli. O necelý rok později, 23. června 1914 se arcivévoda rakouský a následník trůnu d'Este z jižních Čech, konkrétně z Chlumu u Třeboně vydal na svou poslední cestu do Sarajeva. Bylo to pět dní před jeho násilnou smrtí. S manželkou Žofií Chotkovou odjel i přes varování, že o jeho život usilují Srbové. Kulkami atentátníků zemřeli oba a jejich smrt se stala předzvěstí první světové války.


Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace