Napínavá pohádka plná kouzel od autorky Harryho Pottera

vanocni prasatko 200 Kuba a jeho plyšové prasátko Pašík se od sebe nehnou ani na krok – to se ale změní jednoho Štědrého večera, kdy Kuba o Pašíka přijde. Je zoufalý a potřeboval by zázrak, aby svoji milovanou hračku našel. A protože jsou Vánoce, takový zázrak se skutečně stane. Vánoční prasátko, náhrada za nezvěstného Pašíka, zničehonic ožije a vymyslí odvážný plán: vydají se s chlapcem do kouzelné Země Ztracených a Pašíka najdou, ať se jim do cesty postaví cokoli.

O knize:

Vánoční prasátko je první dětská kniha J.K. Rowlingové od série o Harrym Potterovi a ke čtenářům se dostává rok po pohádce Ikabog, která vycházela na pokračování on-line
jedná se o nadčasový dobrodružný příběh cesty za poznáním
autorka zde vytvořila zbrusu nový svět, se svými vlastními pravidly a geografií, zcela odlišný od světa Harryho Pottera i pohádky Ikabog
knihu napsala z lásky – inspirovala se pevným vztahem, který děti mívají ke svým nejoblíbenějším hračkám a který často z nostalgie přetrvává i do dospělosti
kniha je sice určena čtenářům od osmi let, zamiluje se do ní však celá rodina
přesto, že je kniha zasazena do vánočního období, není určena pouze pro vánoční trh, ale děti i dospělí se k ní budou chtít vracet po celý rok – hledat útěchu a únik z reality

Ukázka

Pašík byl malé prasátko, na omak jako hebký ručník. V bříšku měl drobné plastové korálky, takže se s ním dobře házelo. Měkké nohy byly tak akorát na utření slziček. Když byl Kuba, jeho majitel, docela malý, každý večer při usínání cumlal Pašíkovi ucho. Prasátko se jmenovalo Pašík, protože když se Kuba učil mluvit, říkal „paše“ místo „prase“. Když byl Pašík nový, měl lososově růžovou barvu a lesklá černá plastová očka, ale Kuba si ho takhle už nepamatoval. Pro něj byl Pašík odjakživa stejný: našedlý a zašlý, jedno ucho
od samého žužlání celé ztvrdlé. Oči mu kdysi vypadly a chvíli po nich zbývaly jen maličkaté dírky, a pak Kubova maminka, zdravotní sestřička, místo korálků našila malé knoflíky. Když Kuba tehdy přišel odpoledne ze školky, Pašík ležel v kuchyni na stole zabalený ve vlněné šále a přes oči měl kousek gázy. Máma mu dokonce napsala lékařskou zprávu: „Pacient: Pašík. Operace: Přišití knoflíků. Provedl: Máma.“ Kuba od dvou let nešel spát bez Pašíka, což často působilo komplikace, protože když došlo na spaní, Pašík obvykle nebyl k nalezení. Někdy mámě s tátou trvalo dost dlouho, než ho našli, a nacházeli ho na těch nejpodivnějších místech: jednou se třeba schovával v tátově tenisce, jindy se zase krčil v květináči.
„Proč ho pořád někam schováváš, Kubo?“ ptala se máma pokaždé, když Pašíka našla zmačkaného v šuplíku v kuchyni nebo ukrytého za polštářem na gauči. Odpověď byla tajná, znali ji jen Kuba a Pašík. Kuba věděl, že Pašík má rád útulné prostory, kde se může uvelebit a spát. Pašíka bavily tytéž věci jako Kubu: plížit se pod keři, schovávat se a nechat se vyhazovat do vzduchu. Kubu vyhazoval táta, Pašíka zase Kuba. Pašíkovi vůbec nevadilo, když se ušpinil nebo když omylem upadl do kaluže, hlavně když si s Kubou užili legraci.
Jednou, to už mu byly tři roky, dal Kuba Pašíka do koše. Máma totiž jednou říkala, že do něj patří směšný odpad, a Kubu napadlo, že by se tam Pašík mohl pobavit, a tak počkal, až máme odejde z kuchyně, strčil Pašíka dovnitř a pak si liboval, jak se Pašík zasměje, až koš zase zavře. Máma se smála, když jí Kuba vysvětlil, proč pořád nakukuje dovnitř a zkoumá, co se tam děje. Vysvětlila mu, že do koše nepatří směšný, ale směsný odpad a ten že se odváží na skládku. Kuba ani náhodou nechtěl, aby Pašík skončil někde na skládce, a tak už ho do koše nikdy nedal. Ze všech dobrodružství Pašík zvláštně voněl a Kuba měl tu vůni moc rád. Byla v ní všechna místa, kam se Pašík na svých dobrodružstvích podíval, a taky teplý tmavý pelech pod Kubovou peřinou a závan maminčina parfému, protože vždycky když přišla popřát Kubovi dobrou noc, objala Pašíka a dala mu taky pusu. Tu a tam máma usoudila, že Pašík už voní trochu moc a potřebuje pořádně vyprat. Když šel Pašík poprvé do pračky, Kuba ležel v kuchyni na zemi a řval vzteky a strachem. Máma mu ukazovala, jak se Pašíkovi líbí točit se dokolečka v pračce, ale Kuba mámě doopravdy odpustil, až když byl Pašík večer zpátky v pelíšku u Kuby pod peřinou, hebký a suchý a voňavý po pracím prášku. Kuba si na praní brzo zvykl, ale vždycky se těšil, až se Pašíkovi vrátí ta jeho obvyklá vůně. Ta nejhorší věc se Pašíkovi přihodila, když byly Kubovi čtyři roky. Ztratil se na pláži. Táta už sbalil ručníky
a máma pomáhala Kubovi obléct mikinu, když vtom si Kuba vzpomněl, že Pašíka někde zahrabal, ale za nic na světě si nemohl vzpomenout kde. Hledali a hledali, sluníčko už zapadalo a na pláži už skoro nikdo nebyl a táta se ukrutně zlobil a Kuba plakal a naříkal,
ale máma mu pořád opakovala, aby to nevzdával, a hrabala rukama všude možně. A pak, zrovna když táta řekl, že tedy asi budou muset odjet bez Pašíka, Kuba rýpl bosou nohou do písku a palcem narazil na něco měkkého. Vytáhl Kubu ven, samým štěstím se znovu rozplakal a tatínek prohlásil, že Pašík už s nimi na pláž nikdy nepojede, což Kubovi připadalo krajně nespravedlivé, neboť Pašík měl tuze rád písek, proto ho Kuba ostatně zahrabal.

Řekli o knize

„Ráda bych, aby se kniha předčítala nahlas, aby ji čtenáři sdíleli a vraceli se k ní. Myslím si totiž, že může vést k zajímavým rozhovorům mezi dospělými a dětmi o tom, jaké máme hodnoty a jak se mění, a o tom, že změna a ztráta jsou nevyhnutelné a bolí, ale i tak z nich mohou vzniknout krásné věci.“ – J.K. Rowlingová vlastními slovy
„Konečně kniha, na kterou všichni tak dlouho čekáme. J.K. Rowlingová napsala knihu, která potěší fanoušky Harryho Pottera i nové malé čtenáře. Knihu, která v sobě mísí svět skutečný se světem fantazie, knihu, jejíž příběh je napínavý a moudrý zároveň. Dotýká se totiž mnoha důležitých témat.“ – Petr Eliáš, šéfredaktor nakladatelství Albatros

O autorech

J.K. Rowlingová je autorkou sedmi knih o Harrym Potterovi, jejichž prodeje ve světě přesáhly 500 milionů výtisků. Série byla přeložena do více než 80 jazyků a stala se předlohou pro osm úspěšných filmů. Doprovodily ji tři knihy, jejichž výtěžek putoval na dobročinné účely. Jednou z nich byla Fantastická zvířata a kde je najít, jež později inspirovala novou řadu filmů. Příběh dospělého Harryho pokračoval v divadelní hře Harry Potter a prokleté dítě, kterou J.K. Rowlingová napsala spolu s divadelním scenáristou Jackem Thornem a režisérem Johnem Tiffanym.

V roce 2020 se Rowlingová vrátila k psaní pro děti pohádkou Ikabog, kterou původně publikovala pro děti v lockdownu zdarma na internetu. Později honoráře z knih věnovala na pomoc těm, které nejvíce zasáhla pandemie covidu-19. J.K. Rowlingová za své knihy včetně těch, které napsala pod pseudonymem Robert Galbraith, získala mnoho ocenění a poct. Prostřednictvím nadace Volant podporuje mnoho dobročinných aktivit a je zakladatelkou charitativní organizace Lumos. Spisovatelkou chtěla být odjakživa a nejšťastnější je, když se může zavřít sama v pokoji a vymýšlet si příběhy. Žije s rodinou ve Skotsku.

vanocni prasatko autorka

Jim Field je oceňovaný ilustrátor, tvůrce postaviček a animátor. Pracoval na celé řadě projektů od videoklipů a titulkových sekvencí po reklamu a knihy. Jeho první obrázková kniha Cats Ahoy! získala cenu Booktrust Roald Dahl Funny Prize a byla nominována na cenu Kate Greenawayové. Od té doby Jim Field ilustroval mnoho prodejně úspěšných knih, jež nezřídka sbírají ocenění, například Oi Frog!, The Lion Inside nebo sérii Rabbit and Bear, romány Davida Baddiela (česky Zkušebna rodičů, 2015, a Ovladač lidí, 2016). Vytvořil také dvojjazyčnou autorskou obrázkovou knihu Monsieur Roscoe – On Holiday, která děti učí první francouzská slova. Jim vyrostl ve Farnborough, pracoval v Londýně a nyní žije v Paříži s manželkou a dcerkou.

VANOCNI PRASATKO