Moderátor Aleš Cibulka (44): Práci už umím odmítat!
Sotva začal chodit do školy, už vydával školní časopis. Pak jako čtrnáctiletý začal Aleš Cibulka (44) moderovat v karlovarském rádiu. Dnes je z něj úspěšný spisovatel a už sedmnáct let moderuje na Českém rozhlasu Dvojka pořad Tobogan. Před časem jeho pracovní tempo nabralo takové obrátky, že mu tělo vypovědělo službu. Aleš se zhroutil a na rok si dal od veškeré práce pauzu. Nejen v těžkém období mu byl největší oporou jeho partner, dabér a moderátor Michal Jagelka (44). S ním spokojeně žije už téměř dvacet jedna let.
Aleši, s moderováním jste začal hodně brzy. Byla to už v dětství touha lidem něco sdělovat nebo vás ta práce tak fascinovala?
„Víte, že asi ano? Úplně mě minuly takové ty klasické klukovské sny stát se popelářem nebo kosmonautem. Od druhé třídy na základce jsem vydával školní časopis, když přišla po revoluci možnost zkusit to v rádiu, vrhnul jsem se jako správný Beran do toho. Na chvíli jsem ten sen na gymnáziu změnil, když jsem snil o kariéře učitele češtiny a dějepisu. Ale jinak jsem v tom měl opravdu jasno.“
Byl čas i na to lítat s kamarády venku, jezdit na tábory atd.?
„Když se tak na to zpětně dívám, to, že jsem se začal hodně brzy věnovat práci, mi ten volný čas hodně bralo. Zatímco spolužáci lítali po louce, já byl doma, protože jsem měl uzávěrku časopisu. Když pak později kamarádi na gymplu užívali studentského života, já odjížděl do Karlových Varů do rádia. Nevím ale, jestli to bylo dobře, nebo ne. Zkrátil jsem si sice dobu bezstarostného dětství, ale zkušenosti, které jsem během té doby nasbíral, se potom hodily.“
Po kom jste zdědil ten umělecký talent?
„No, to je otázka! Maminka vyučená prodavačka, táta nástrojař, ať se dívám mezi svými předky doleva nebo doprava, nikde žádný komediant, novinář, spisovatel, herec, zpěvák, nic. Ten exhibicionismus mám asi po tátovi. Jak někde viděl víc než dva lidi pohromadě, měl potřebu je bavit.“
S vaším partnerem Michalem jste víc než dvacet let, co vás před těmi lety přesvědčilo, že je skutečně ten pravý pro život?
„Budete mi věřit, když vám řeknu, že jsem v tom měl jasno od začátku? Prostě jsme se potkali a mělo to tak být. 4. prosince to bude 21 let od chvíle, kdy jsme se prvně potkali a už jsme spolu zůstali. A receptům, které tvrdí, že partneři by se neměli moc vídat, aby jejich vztah prospíval, nevěříme. Jsme spolu téměř 24 hodin denně, nikdy jsme se od sebe nevzdálili na víc než na dvě noci. Asi jde opravdu o to vybrat si dokonalého partnera pro život. Nepřestanu děkovat osudu, že mně se to podařilo. A doufám, že totéž by vám řekl i Michal. No a pak je nutné ten vztah pěstovat, opečovávat, přiživovat…“
Bál jste se tehdy reakce rodiny, když jste poprvé Michala představoval? Jaká byla?
„Pokud rodiče svou ratolest opravdu milují, je jim jedno, jestli si jednou domů přivede kluka, holku, nebo se rozhodne zůstat sám. To víte, že člověk určitě obavy má. Navíc je to dvacet let! Něco jiného je to prozradit na malém městě, z jakého pocházím, nebo třeba v Praze. Takže ano, bál jsem se, ale kupříkladu mí rodičové byli v tomhle skvělí, navíc řekli, že už to stejně dávno tušili. A Michal to měl doma podobně.“
Zhruba před pěti lety jste si prošel absolutním vyčerpáním, tělo řeklo dost a vy jste si dal skoro rok pauzu od veškeré práce. Jak jste to prožíval? Bál jste se, že zcela ztratíte, co jste léta budoval?
„Věřte tomu, že to v tu chvíli vůbec neřešíte. Je vám úplně všechno jedno. Když zazvoní telefon, poslala byste toho, kdo vám volá, do háje, ale vy to neuděláte, protože ten telefon ani nezvednete. Je vám prostě strašně, a co je na tom hrozné, vlastně nevíte proč, protože objektivně vám nic nechybí. Jsem moc rád, že jsem spolu s kolegyní publicistkou Agátou Pilátovou na téma vyhoření napsal knihu, kde jsem otevřeně, možná až moc otevřeně, popsal, co jsem zažil. Jako spoluautor mám radost, že je bestseller, jako člověka mě mrzí, že tenhle problém trápí pořád víc lidí. A můžeme si za to sami!“
Říká se, že člověk se zakrátko zase otrká a vrhá se do stejného života. Je to i váš případ? To a ještě více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 42.