Bývalý český reprezentant, mistr ligy se Slavií nebo hráč druhé německé bundesligy, převzal Hanáky po náhlém odchodu Jiřího Jarošíka, jehož zlanařily prvoligové Teplice. V neděli se i se svým asistentem Michalem Šmardou pokusí v Táborsku natáhnout zatím stoprocentní bilanci – dva zápasy, šest bodů.
Začal jste krásně.
Líbí se mi tady. Vždy se to odvíjí od toho, jak se hraje. My jsme sem přišli a podařilo se nám dvakrát vyhrát. Já zdejší kraj znám, v Olomouci jsem dělal trenérskou licenci a strávil tam hodně času. Takže jsem rád, že jsem tady.
Ale v létě jste nabídku Prostějova odmítl.
Bydlím v severních Čechách a tenkrát jsem se rozhodl pro rodinu. Mám malého syna, takže jsem si dal od fotbalu chvilku pauzu. Když jste na cestách, moc se totiž nevídáte. Cítil jsem, že potřebuji být doma. Teď jsem měl to štěstí, že mě Prostějov oslovil znovu.
Co se změnilo?
Už jsem byl čtyři měsíce doma, trošku jsme si odpočinuli. Mám v Prostějově bydlení a budeme se snažit být s rodinou, co nejvíc to půjde.
Fotbal vám čtyři měsíce nechyběl?
Abych řekl pravdu, tak přes léto vůbec. Ale teď už ano, čili jsem rád, že mě pan Jura znovu kontaktoval s nabídkou.
Jakým fotbalem byste se chtěl prezentovat?
Chtěli bychom si udržet pracovitost, která Prostějov vždy zdobila. Rád bych, kdyby se nám podařilo střílet více branek. Chceme hrát poctivě, rychle a kolmo dopředu.
Hru Prostějova znáte i ze vzájemných klání s Vlašimí, kterou jste vedl minulou sezonu. Jaký to byl soupeř?
Vždy nepříjemný. Po konci ve Vlašimi jsem Prostějov tolik nesledoval, ale viděli jsme některá utkání, než jsme tu začali pracovat, a pořád mám ten pocit, že je to pracovitý tým, který umí vyhrávat osobní souboje. Teď se kádr obměnil a přišli hráči, kteří se musí adaptovat.
Mezi letní posily patří i exreprezentant Petr Jiráček, byť ten problém s adaptováním asi nemá.
Společně s Alešem Schusterem je nejzkušenější borec v týmu. Petr je tady i proto, aby předával zkušeností mladším hráčům a v určitý moment zklidnil naši hru. A přesně to prokázal minule proti Jihlavě, kdy byl u rozhodující branky. Leč se osobně známe jen chvíli, věřím, že nám Petr hodně pomůže.
Jaké to je, převzít tým krátce po začátku sezony?
Záleží na situaci. Když jsem přišel do Vlašimi, byla poslední. Tady jsme tým přebírali na desátém místě a jeho charakter byl na první pohled patrný. Hráči, co tu jsou, mají dobrou kvalitu a uvidíme v přestupním období, jakým směrem se vydáme. Ale věřím, že je to na správné cestě.
Hned čtvrtý den ve funkci jste porazili Duklu.
Velmi příjemné. Myslím si, že druhá liga je ještě vyrovnanější než první. Můžete tu s každým vyhrát, ale stejně tak prohrát. Hráli jsme tak, jak jsme chtěli – poctivě a pracovitě. V úvodu jsme dokázali vstřelit branku a zbytek zápasu jsme už zvládli.
Pak následovala reprezentační pauza. Dokázal jste do týmu natlačit taktické pokyny?
Stále opakuji, že chceme být hlavně bojovní, pracovití a poctiví. To je základní kámen, na němž chceme stavět, a měl by to být základ každého utkání. Samozřejmě že se chceme zlepšovat i po fotbalové stránce, ale pokud tyhle věci budou u jakéhokoliv týmu chybět, nikdy to nebude fungovat. U nás to zatím je. Tak ať to vydrží!
Už jste se sžil s kabinou?
Je to o to příjemnější, že se nám povedly úvodní zápasy. Mám z toho dobrý pocit, z týmu jde cítit elán. Uvidíme, jak to půjde dál.
Zatímco pod koučem Šustrem hrálo v Prostějově hodně hostujících hráčů z první ligy, teď pracujete zejména s kmenovými. Je to velké plus?
Všechno se odvíjí od toho, co si můžete dovolit. Já si myslím, že v každém přestupovém období by měl někdo přijít a někdo odejít. Okysličení kádru považuji za důležité. Jestli hostování sedí hráčům, záleží na jednotlivcích. Někomu může změna pomoct, jinému zase ne.
Loni se tým pohyboval ve vrchních patrech. Kam ho chcete posunout?
Vždy po úspěšném období přijde menší nebo větší výkonnostní pokles. Ale ještě než jsme tu začali trénovat, Prostějov šel znovu nahoru. Jsme profesionální trenéři, takže všechna utkání chceme vyhrávat. Uvidíme, co dokážeme, ale jednoznačně chceme být úspěšní.
K tomu bude potřeba zvládat domácí utkání, která Prostějovu loni moc nevycházela.
Jako trenér Vlašimi jsem to vnímal dobře, protože jsme tu dokázali vyhrát. Je to zajímavé. Nám se zatím podařilo zvítězit i venku, i doma, doufám, že v tom budeme pokračovat, protože domácí mače jsou důležité. Zejména proto, abychom přilákali diváky.
V Prostějově jste nahradil Jiřího Jarošíka, který odešel do Teplic, jež jste před pár lety sám trénoval. Co na jejich soužení v lize říkáte?
Samozřejmě jejich počínání sleduji. V Teplicích jsem zažil velmi příjemné období, byť se teď nepohybují úplně v ideální situaci. Ale Jirka je z Ústí, věřím, že mu to tam sedne. A držím mu palce, aby mančaft zvedl a ligu tuhle sezonu zachránili.
Lákala vás trenéřina už jako hráče?
Když jsem byl hráč, nemyslel jsem si, že bych někdy mohl trénovat. A mé okolí už vůbec. V pětadvaceti jsem nad tím ani nepřemýšlel. Ale zlom přišel v Německu, po návratu jsem se na určité věci začal dívat jinak. Když jsem dohrával kariéru ve třetí lize, začal jsem pracovat u Slavie jako trenér mládeže. To mě nesmírně bavilo. Trénovat dospělé jsem nikdy nechtěl, s mládeží jsem se v tom našel.
Po titulu s juniorkou Slavie však přišla nabídka ze Sokolova.
A od té doby jsem v tom. S tehdejším sportovním ředitelem Sokolova Vítězslavem Hejretem jsem v Olomouci dělali licenci. Znal mě a asi proto mě oslovil. Na západě to bylo hezké. Byli jsme úspěšní a hráli nahoře.
Je trénování dorostenců a mužů velký rozdíl?
Myslím si, že fotbal je všude stejný. Ve Slavii jsem trénoval juniory s obrovskou kvalitou. Rozdíl vnímám v tom, že v dospělém fotbale jsou výsledky na prvním místě. U mládeže potřebujete také vyhrávat, ale důležitější je rozvoj hráčů, aby měli individuální dovednosti a dostávali se do vyšších soutěží. V profesionálním fotbale se to otočí. Výsledky musíte mít vždy.
Sám jste řekl, že druhá liga je ještě vyrovnanější než ta první. V čem je mezi soutěžemi největší skok?
Největší rozdíl je skočit z amatérské třetí ligy do profesionální druhé. Ale tempo a kvalita jsou nejzásadnější faktory. Vůči evropskému standardu však máme stále drobné nedostatky, byť mladší ročníky teď vypadají velmi slibně. Ukazují to v druhé lize.
Třeba ve Vlašimi, kde jste měl na hostování mladé slávisty.
V posledním půlroce jsem vedl reprezentanta Matěje Juráska a gólmana Kubu Markoviče. Bylo vidět, jak jsou šikovní. Přes covidovou vlnu trénovali s A týmem, což bylo znát. Jen neměli zápasové vytížení. Za nás ale nastupovali dost.
Nedělá hráčům, kteří pravidelně trénují vedle ligových hvězd, přesun do nižší soutěže potíže?
To je individuální, ale já musím říct, že kluci, kteří přišli, na tom byli mentálně velmi dobře. Šlo vidět, že byli dobře vedeni. I když byly ve Vlašimi skromnější podmínky, kluci makali. Teď už mají kvalitu minimálně na druhou ligu.
Mladým máte co předávat. Jako hráč jste si připsal i deset startů za národní tým, dal gól Francii, mistrům světa.
Je to hrozná doba, asi třicet let. Ale byly to krásné zážitky. Nicméně ve třiadvaceti člověk vnímá svět jinak. Rád si na to vzpomenu, ale je to jiná etapa života.
I angažmá v druhé bundeslize?
To se moc nevydařilo. Z osmdesáti procent jsem měl zdravotní problémy, takže jsem to neviděl pozitivně. Spíš než po fotbalové stránce mi to pomohlo po té životní. Když jste ve své zemi, máte všechno, v Německu jsem byl odkázaný pouze na sebe. Hodně mi to dalo.
A se Slavií jste získal i titul.
Nádherná doba! Teď hrají skvěle. Už když trénoval Jaroslav Šilhavý, tak hráli velmi dobře. A pod koučem Trpišovským možná ještě lépe. Slavia zažívá povedené období, byli úspěšní v Evropě. Sice je momentálně trápí marodka, ale potýkají se s tím dobře. Nicméně liga se čím dál více vyrovnává. Jsem zvědavý na souboj o titul.
