Nálezů dávných forem pro odlévání kovových předmětů, kterým odborníci říkají také kadluby, v posledních letech na Moravě přibývá.

„Jejich počet se postupně zvyšuje díky spolupráci s poučenou veřejností,“ uvedl archeolog Pavel Fojtík z Ústavu archeologické památkové péče Brno (ÚAPP).

4 fotografie

Odborníci se proto rozhodli prozkoumat složení slitiny, ze které byly formy ve 2. století našeho letopočtu vyrobeny.

Analyzovány byly kadluby získané při nedávném průzkumu barbarských sídlišť, jelikož představují nepřímý doklad tehdejší práce s kovy.

Odborníci analyzovali formy nalezené v několika moravských lokalitách. Na výzkumu se kromě archeologů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (MUNI) a Ústavu archeologické památkové péče Brno (ÚAPP) podíleli také chemici z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (PřF UP).

Vosk z Polska a z Ukrajiny

Formy v laboratoři prozkoumali odborníci z katedry analytické chemie Přírodovědecké fakulty UP, výzkumnou skupinu vedl chemik Lukáš Kučera.

Doktorandka Klára Jagošová objevila ve formách i chemickou látku ceresin, která je typická pro zemní vosk.

„Vlastnosti této suroviny jsou příhodné pro výrobu voskových modelů, které sloužily jako pomyslný mezičlánek při výrobě předmětů ze slitin mědi, tedy zřejmě i forem pro odlévání kovových předmětů,“ popsal Lukáš Kučera.

„Jednalo se o vůbec první využití této techniky pro analýzu archeologických nálezů. Zjištění Kláry Jagošové je velmi zajímavé, protože ozokerit se na našem území téměř nevyskytuje,“ upozornil Kučera.

Naznačil dále, že tato surovina byla na Moravu dovážena z území dnešního Polska a Ukrajiny. „Pokud se potvrdí přítomnost ozokeritu i na dalších kadlubech, tak to bude znamenat výrazný posun ve studiu mezibarbarských obchodních vazeb,“ upozornil archeolog Jan Jílek z oddělení klasické archeologie Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity.

Koňský postroj a opasek

Nalezené formy sloužily k výrobě spony opaskového kování, pojmenované jako nákončí, a kroužku, který byl součástí koňského postroje.

„Všechny tři exempláře můžeme datovat do doby římské, kdy na našem území žily germánské kmeny,“ řekl Ivan Čižmář z ÚAPP, podle něhož většina nalezených forem pochází ze 2. století našeho letopočtu a některé zřejmě z prvního desetiletí 3. století.

„Jejich datování částečně spadá do turbulentního období markomanských válek,“ podotkl archeolog.

Výsledky práce olomouckých chemiků byly pro archeology přínosné.

„Díky studiu prvkového složení kovu už víme, že slitiny dvou kadlubů obsahovaly výrazné zastoupení olova, které barbaři získávali především přetavováním římských kovových výrobků. Olovo a zinek patřily pro své vlastnosti k oblíbeným přísadám římských slitin především ve 2. až 4. století,“ doplnil Jílek.

Výsledky jejich společného výzkumu byly publikovány ve speciálním čísle „Applied Analytical Chemistry“ prestižního chemického časopisu Molecules.