Osvobození Rittiga a dalších v kauze jízdenek nemusí být definitivní. Žalobce požádal o podání dovolání

Takzvaná jízdenková kauza ještě nemusí být definitivně u konce. Žalobce Adam Borgula požádal nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, aby v neprospěch obžalovaných podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Borgula to potvrdil ČT. V kauze je mezi obžalovanými například lobbista Ivo Rittig nebo bývalý šéf dopravního podniku (DPP) Martin Dvořák. Vrchní soud v Praze začátkem září pravomocně zprostil obžaloby všech 12 obžalovaných, státní zástupce s tím ale nesouhlasí. Podle obžaloby 17 haléřů z každé jízdenky vyrobené pro DPP končilo přes zahraniční firmy právě u Rittiga a Dvořáka.

„V dotazované věci jsem v tomto měsíci Nejvyššímu státnímu zastupitelství (NSZ) podal návrh na podání dovolání v neprospěch všech obviněných,“ uvedl žalobce Borgula z Vrchního státního zastupitelství v Praze. Jestli bude případ skutečně směřovat k Nejvyššímu soudu, musí rozhodnout nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Pravě ten totiž podle zákona rozhoduje o tom, jestli případ na podnět státních zástupců k Nejvyššímu soudu pošle.

„Návrh dozorového státního zástupce v této kauze Nejvyšší státní zastupitelství zatím posuzuje a nebylo o něm ještě rozhodnuto,“ uvedl na dotaz ČT mluvčí NSZ Petr Malý.

O pravomocném zproštění obžalovaných rozhodl začátkem září Vrchní soud v Praze. „Nalézací soud splnil pokyny odvolacího soudu, doplnil důkazy v potřebném rozsahu. Důkazní situace se poté výrazně změnila,“ uvedl při vyhlášení rozsudku soudce Luboš Vlasák, jehož senát předchozí osvobozující verdikt loni v červnu zrušil a věc tehdy vrátil pražskému městskému soudu k dalšímu projednání.

Obžaloba se snažila prokázat, že Dvořák společně s ekonomickým ředitelem DPP Ivem Štikou obešli zákon o veřejných zakázkách, když v roce 2008 přidělili zakázku na výrobu jízdenek firmě Neograph. Údajně se na tom předem dohodli s ředitelem Neographu Janem Janků a Peterem Kmeťem, Rittigovým obchodním partnerem. Státní zástupce tvrdil, že na Kmeťův návrh účelově označili jízdenky za ceniny, což jim umožnilo nevyhlásit otevřenou výběrovou soutěž na dodavatele.

Papírna platila z každé vyrobené jízdenky 17 haléřů Kmeťově karibské společnosti Cokeville Assets. Podle obžaloby takto firma Neograph nezákonně vyplatila nejméně 40 milionů korun, které pachatelé legalizovali přes další firmy. Obžalovaní manažeři ale uváděli, že šlo o standardní provizi za zprostředkování zakázky u DPP.

Názor vrchního soudu změnil nový posudek

Klíčovým důkazem, který změnil právní názor vrchního soudu, byl nový posudek znaleckého ústavu Equita Consulting.

„Na počátku byl znalecký posudek, který naprosto neobstál, protože měl věcné chyby. Pokud tehdy orgány činné v trestním řízení neměly jiný posudek, tak se nedivím, že tu obžalobu podaly. Ale divím se, že ji podaly pro tuto právní kvalifikaci,“ uvedl soudce.

Podle Equita Consulting nelze určit takzvanou obvyklou cenu jízdenek, a tedy ani to, zda byly předražené. Soudce Vlasák v září uvedl, že manažeři neměli být stíhaní za zpronevěru, ale případně pro možné porušení povinností při správě cizího majetku.

„Jízdní doklady byly objednány, dodány a uhrazeny. Gró ve vztahu k managementu dopravního podniku spočívalo v tom, zda jste za tyto jízdní doklady nezaplatili víc, než jste měli. Zkratka, že to mohlo být o 17 haléřů míň, je nesmyslná. Ten znalecký posudek je v tomto jednoznačný,“ zdůraznil.

„Chápu, že sdělovací prostředky může iritovat skutečnost, že 17 haléřů z jedné jízdenky odjíždělo někam do Karibiku. Ovšem nebylo to na úkor dopravního podniku, ale na úkor zisku společnosti Neograph, která se dost značné části zisku vzdala ve prospěch zprostředkovatele, který jí dohodil velice lukrativní, prestižní obchod,“ vysvětlil novinářům v září po vyhlášení verdiktu Vlasák. Podotkl, že zakázka Neographu otevřela dveře na mezinárodní trh.

Žalobce Borgula ale s rozhodnutím soudu nesouhlasí. Proto navrhl nejvyššímu státnímu zástupci, aby podal v případu dovolání. Ten tak může nyní ještě poslat případ k přezkoumání Nejvyššímu soudu.

Obžalovaní budou chtít od státu odškodnění

Dvořák, Rittig i ostatní obžalovaní kromě spolupracujícího obviněného Jaroslava Kubisky vinu dlouhodobě odmítají. Žalobce Adam Borgula pro Dvořáka dříve navrhl šestileté vězení, pětiletý zákaz činnosti ve vedení firem a dvoumilionový peněžitý trest. Pro Rittiga chtěl za praní špinavých peněz čtyři roky za mřížemi a čtyřmilionový trest. Dalším devíti obžalovaným navrhoval tresty v rozmezí od tří do sedmi let vězení a od dvou do tří milionů korun. U Kubisky chtěl upustit od potrestání.

„Jsem velmi spokojený, je to ukončení několikaletého vláčení mého klienta pana Rittiga jak médii, tak zejména peripetiemi trestního řízení. Nastává doba, abychom začali počítat škody, které byly stíháním způsobeny. Určitě budeme kontaktovat ministerstvo spravedlnosti se svými nároky,“ komentoval verdikt advokát Vlastimil Rampula, který hájil i Janků.

„Určitě se budeme snažit vyčíslit škodu. Myslíme si, že prokurátor se dopouštěl trestných činů, manipuloval se spisem, záměrně ze spisu vyndaval důkazy v náš prospěch, překrucoval důkazy jakoby v náš neprospěch. Před deseti lety přišla nová politická garnitura a nás to spláchlo s sebou,“ uvedl Dvořák po zářijovém vynesení rozsudku.

Zářijové osvobození se vedle Dvořáka, Rittiga, Kmetě, Janků, Štiky a Kubisky týkalo také Petra Michala a nebo Jany Šádkové z účetní firmy Peskim. Soud osvobodil také Rittigovy právníky.