Byl Jan Žižka masový vrah, nebo hrdina?

Monografie Jan Žižka historika Petra Čorneje se stala knižní událostí roku 2019. Známý medievalista předkládá své životní dílo devadesát let po detailní studii o husitském válečníkovi od Josefa Pekaře. Kupodivu ani dnes, 600 let po vstupu táborského hejtmana do husitské revoluce, není téma Žižka pro současníky vyhaslé. S Petrem Čornejem jsme hovořili na počátku roku 2020.

Výchozí otázka nemůže být jiná než: Byl Jan Žižka masový vrah, nebo hrdina?

Ale ta otázka je ahistorická. Z hlediska své doby rozhodně žádný masový vrah nebyl. Jednal ve jménu vyšší pravdy, sám by řekl boží nebo svaté pravdy, což ho v očích husitů ospravedlňovalo. Stejně tak ani křižáci nebyli z katolického pohledu masoví vrazi. I oni jednali ve jménu nejvyšší pravdy. Ve středověkém chápání se za vraždu považovalo usmrtit někoho bez soudu, což se ovšem nevztahovalo na spravedlivou válku, kterou podle svého přesvědčení husité i jejich nepřátelé vedli. Otázku, jestli byl masový vrah, do Žižkova příběhu vnáší až moderní doba. Pro většinu husitů byl Žižka samozřejmě hrdina.

A nevymykal se přece jen i na svou dobu obzvláštní krutostí?

To si nemyslím. Jestli se něčím vymykal, tak to bylo jeho osobité pojetí práva. Funkci vojenského hejtmana totiž chápal tak, že mu poskytuje i soudcovské pravomoci. Což by ještě nebylo tak nejhorší, přece jen hejtman soudcovské pravomoci měl nad vojáky, eventuálně i nad jinými osobami světského stavu. Ale v žádném případě nad duchovními, ti spadali pod církevní právo. A když si Žižka osoboval rozhodování o kněžích, bylo to něco, co mu třeba táborští duchovní, byť z našeho pohledu radikální revolucionáři, absolutně nemohli odpustit. Aby vojenský velitel posuzoval jako nějaký inkvizitor, jestli kněží žijí v souladu s křesťanskými principy, bylo z tehdejšího hlediska naprosto nepřijatelné. Žižka nepochybně dosti tvrdě postupoval proti katolickým kněžím a řeholníkům. Perzekvoval je ale teprve, když odmítli přijmout husitský program, tedy čtyři artikuly pražské. Tím se pro něj stávali kacíři, které posílal na smrt. Stejně nesmlouvavě si počínal proti kacířům ve vlastních řadách, pikartům a adamitům. To byl mimo jiné jeden z důvodů jeho sporu s táborským duchovenstvem.

Shodou okolností počátkem prosince vyšel na Info.cz docela sdílený rozhovor s popularizátorem historie Petrem Hořejšem. Ten o Žižkovi tvrdí, že byl masový vrah, který ve jménu čtyř artikulů popravil tisíce lidí, a že zničil desítky klášterů, kostelů, ale taky že zavedl České království do izolace a podobně. A prý zaplať pánbůh, že proti němu povstala umírněná husitská opozice, jen tím prý mohla u nás vzniknout náboženská tolerance, která vydržela do Bílé hory.

To je všechno tak zmatené. Naopak – kdyby se na počátku husitské revoluce neobjevil Žižka, tak by husitství sotva přežilo. Tudíž by pravděpodobně nebyla ani žádná raná česká reformace. A byť Žižka sám rozhodně nábožensky pluralitně nesmýšlel, jeho činy ve svém důsledku přispěly k tomu, že se posléze v Království českém koexistence různých křesťanských vyznání prosadila. To byl skutečně největší český pozdně středověký, respektive raně novověký vklad do evropských dějin, tady s Petrem Hořejšem souhlasím. V 16. století byla v českých zemích náboženská koexistence víceméně standard, zatímco západní Evropa se tou dobou zmítala v náboženských válkách. Zásadní roli Žižky pro přežití husitského hnutí si jasně uvědomovali jeho současníci, dokonce i ti husité, kteří s ním nesouhlasili. Proto z Žižky a Husa udělali dvě ikony hnutí. Téměř oficiální husitská interpretace zněla: Hus vymyslel program, položil základy, mstitel Husovy smrti Žižka tyto základy uhájil.

A co ty tisíce popravených, kteří odmítli přísahat na artikuly?

Tím se asi myslí hlavně řeholníci, že. I to je přehnané. Pravda, podle husitů byl mnišský život neužitečný, správný kněz nemá co rozjímat v ústraní, ale naopak je povinen žít aktivní život, tedy kázat a vést své farníky po úzké cestě ke spasení. Jinak z výzkumu Ondřeje Vodičky – brzy mu vyjde kniha o klášterech za husitské revoluce – víme, že většina řeholníků vzala nohy na ramena, ještě než revoluce vypukla. Klášterní poklady a knihovny většinou stačili přestěhovat do sesterských klášterů za hranice. Obětí v klášterech, když uhodila ničivá vlna, tedy zas až tolik nebylo. Mrtvých máme zdokumentované desítky, reálně to půjde do stovek. V řádu tisíců, to je neudržitelná nadsázka.

Celý rozhovor Daniela Kaisera s Petrem Čornejem si můžete přečíst v knize Proměny světa. Nyní ji nabízíme v kombinaci s navazujícím titulem Proměny života v rámci letní nabídky za zvýhodněnou cenu 599 korun. Objednejte si tento výjimečný set ještě dnes. 100 rozhovorů, 1000 stran. Získáte knihy Proměny světa a Proměny života, dvě knihy plné inspirativních rozhovorů.

SOUBOR KNIH SI MŮŽETE OBJEDNAT ZDE.

Rozhovory, které najde v knize:

Orientace

ROGER SCRUTON, filozof
DOUGLAS MURRAY, spisovatel a aktivista
TIMOTHY SNYDER, historik
EDWARD LUCAS, novinář a spisovatel
GEORGE FRIEDMAN, odborník na národní bezpečnost a geopolitiku
ROD DREHER, spisovatel
MATTHIAS BURCHARDT, antropolog
ALAIN FINKIELKRAUT, filozof
PASCAL BRUCKNER, spisovatel a intelektuál
GUY SORMAN, ekonom a filozof
ALAIN DE BENOIST, filozof
IVAN KRASTEV, politolog
MANFRED SPITZER, psycholog a neurolog
PAUL RUSESABAGINA, aktivista

Evropa, Izrael a islám

ŠMUEL BAR, specialista na radikální islám
DANIEL SCHUEFTAN, akademik
PAUL LENDVAI, spisovatel a komentátor
JIŘÍ HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, podnikatel a diplomat
PAWEL SPIEWAK, ředitel Židovského historického institutu ve Varšavě
ANDRZEJ NOWAK, historik
DANIEL PIPES, historik
TOM HOLLAND, historik a spisovatel
JOHN O’SULLIVAN, spisovatel a komentátor
ROBERT GERWARTH, historik
DANIEL HANNAN, poslanec Evropského parlamentu a intelektuál
SEYRAN ATESOVÁ, bojovnice za lidská práva

Český svět

DOMINIK DUKA, arcibiskup
JIŘINA PREKOPOVÁ, psycholožka
MARTA KUBIŠOVÁ, zpěvačka
KAMILA BENDOVÁ, matematička
PETR ČORNEJ, historik
JOSEF KOUTECKÝ, lékař
JAROSLAV RÓNA, sochař a malíř
DEBORAH TIGRIDOVÁ, lékařka
ROBERT KVAČEK, historik
STANISLAV KOMÁREK, biolog
JIŘÍ BARTOŠKA, herec a prezident festivalu
MICHAL PULLMANN, děkan Filozofické fakulty UK
JAROSLAV VRZALA, veterán protikomunistického odboje
PAVEL KOLÁŘ, fyzioterapeut
JAN PIRK, kardiochirurg
KAREL SCHWARZENBERG, politik
ONDŘEJ FOUS, zahradník
JAN MACEK, akademik
RADKIN HONZÁK, psychiatr a spisovatel
PETR PITHART, politik a esejista

Rusko a my

VIKTOR JEROFEJEV, spisovatel
PETER POMERANTSEV, novinář a spisovatel
MARK GALEOTTI, analytik
VLADIMÍR BUKOVSKIJ, disident