O uplynulém víkendu prohráli svěřenci trenéra Michala Konečného už počtvrté v řadě a klub se rozhodl jednat. Před pár dny se tak na tréninku bruslařů objevil bývalý kapitán a dlouholetá ikona klubu – útočník Miroslav Třetina.
„Oslovili mě, jestli bych nepomohl, a já souhlasil,“ oznámil jihlavský rodák, který příští rok v lednu oslaví 42. narozeniny.
Poprvé by se měl v sestavě brodského týmu objevit už v dnešním domácím souboji s Pískem (18.00).
Po jak dlouhé době si zase zahrajete soutěžní zápas?
Po roce a půl. Pamatuju si, že naposledy jsem hrál už v době covidu, krátce předtím, než to pak všechno zavřeli. Bylo to loni v březnu doma proti Kopřivnici. A prohráli jsme.
Na ledě jste ale jinak coby kouč hokejové akademie Jaromíra Pytlíka v Telči skoro pořád...
Jasně, i když to není v plné výstroji. Prostě uvidíme, jak to půjde.
Nějaký trénink už jste s týmem ale absolvoval, takže určitou představu asi máte, nebo ne?
Právě, myslím, že žádná velká sláva to nebyla. Ono je něco jiného se občas sklouznout a trénovat pořádně naplno. Proto jsem chtěl nejprve víc potrénovat a do zápasu jít třeba až za měsíc.
Jenže situace je vážná, čtyři porážky v řadě nejsou pro žádný tým příjemnou záležitostí...
Jo, tak nějak to bude. Přesto si nemyslím, že bych zrovna já měl tým spasit. Moc si od toho neslibuju. Každopádně jim zkusím pomoct, udělám, co je v mých silách. Třeba je aspoň trochu zklidním, přece jen je tam hodně mladých kluků.
Dres se svým číslem 44 už máte nachystaný?
Prý ho nechali narychlo udělat, tak snad tam bude. (usmívá se)
Havlíčkův Brod se tento týden doma představí jednak už ve zmiňovaném souboji s Pískem a pak také v sobotu s Chebem. Měl byste hrát v obou zápasech?
To teď neumím říct. Ve středu dorazím určitě, ale v sobotu máme v Telči nějaké tréninky v rámci naplánovaného kempu, tak nevím. Bude záležet na domluvě s panem Pytlíkem.
Předpokládám, že to se týká i dalšího zápasového programu...
Přesně tak. Ono to stejně bude tak, že bych hrál převážně domácí zápasy, rozhodně neplánuju, že bych naskočil a hrál všechny ve zbytku sezony. Mojí hlavní motivací je, jak už jsem řekl, pomoct klukům. A pak se taky udržovat ve formě a neztloustnout. (usmívá se)
Před pár dny se vaše rodina rozrostla o syna Matěje, bylo rozhodování, zda kývnout na nabídku Brodu o to těžší?
Samozřejmě. Proto taky chci hrát jen některé zápasy, abych nebyl pořád pryč.
Když teď trochu odbočím od hokejového tématu, o vás se všeobecně ví, že nejste moc příznivcem očkování. To pořád platí?
Jo, pořád jsem proti. Mně to prostě přijde jako testování na lidech. Bohužel mám kolem sebe spoustu špatných příkladů, kdy se i mladí lidé nechali očkovat a nedopadli zrovna dobře.
U všeho se ale přece vždycky objeví nějaké výjimky...
To sice ano, ale já moc nevěřím tomu, že zrovna všechny ty výjimky se koncentrují jen kolem mě.
