Zádumčivý western z českých 50. let. Na filmovou báseň je v Kryštofovi málo fantazie

Mniši vedle svých řeholních povinností také pomáhají uprchnout přes hranice exulantům. A ti se skrývají i mezi brigádníky. Zdatným převaděčem je mladý adept mnišství Kryštof (Mikuláš Bukovjan), jenž se však stane svědkem tragédie: bezpečnostní složky komunistické moci bez milosti postřílejí celou partu mladých uprchlíků.

Téže noci v rámci neblaze proslulé Akce K zlikvidují klášter a odvezou jeho osazenstvo, vyjma ukrytého Kryštofa. Ten pak s jediným přeživším, ale zraněným členem party mladých exulantů prchá pitoreskním pohraničím a dorazí až do Prahy, kde hledá pomoc u svého otce zubaře.

Útěk tím ale nekončí a mladí muži prchají dál, dojde na odhalení zrady, jež vedla k prozrazení útěku party studentů, a také na pomstu. Mlčenlivý „westernový“ hrdina Kryštof se nakonec ocitá zpět v osudové krajině pohraničí. Seznamuje se s mladou osamělou statkářkou a provozovatelkou kina (Alexandra Borbély), která také uvažuje o odchodu za hranice. Kryštof jí může pomoci a vykoupit se z tíživých vzpomínek, které jej pronásledují...

Kryštofa šlechtí vyhraněný koncept, výrazná výprava (pozoruhodná práce s pohraniční i pražskou architekturou) a herecké výkony. Odvrácenou stránkou snahy nabídnout působivou podívanou je, že se sugestivně vytvořené obrazy tak docela nevejdou do rámce něčeho opravdu představitelného. Impozantní a neporušený interiér kostela v jinak již otlučeném a rozvráceném pohraničí? A v něm ještě zpola pomatený farář s kozou?

Dát si šlofíka v anonymitě kina může jistě napadnout odbojáře ve velkoměstě, ale ve vesnickém biografu...? Na báseň je tu fantazie málo a na prózu moc: efektními schválnostmi film bohužel podrývá i svou hlubší důvěryhodnost.