Radost z králíčků a pohybu

Protože mnozí milovníci zvířat neměli možnost pořídit si koně nebo psa, aby s nimi mohli sportovat, hledali jiné cesty. A tak se mezi sporty se zvířaty objevili králíčci. Králičí hop je název soutěží králíků, kde dominuje jejich rychlost a ovladatelnost, tedy souhra s vodičem. Jeden z velkých závodů pod názvem Naděje 2021se uskutečnil 9. a 10. října v Lysé nad Labem v rámci výstavy Podzimní zemědělec. 

Byl to kvalifikační závod na mistrovství ČR v příštím roce. Těch vodičů neboli soutěžících bylo během obou dnů přes pětačtyřicet. Přesněji řečeno vodiček, neboť mezi soutěžícími byl jediný chlapec. Každý soutěžící měl několik sportovně laděných králíků, na startu se jich objevilo více než 250. 

Byl to závod, který neměl nouzi o diváky, neboť návštěvníci výstavy mající blízko k zemědělství a drobnému chovatelství byli zvědaví, jak takoví ušáci mohou závodit. A většinou se divili, zvláště když zjistili, že třeba v disciplíně skok vysoký je světový rekord 106 centimetrů a národní jen o dva centimetry menší. Do dálky pak ve světě ušák skočil nejdále 301 cm, v tuzemsku o šest centimetrů méně. 

Úctyhodné výkony

Soutěžních disciplín je samozřejmě více. „Každá disciplína má svá pravidla, a to mezinárodní. Takže rekordy mohou padnout jen na oficiálních soutěžích s delegovanými rozhodčími. Kromě zmíněných skokových disciplín se soutěží na rovinné dráze s překážkami a pak to jsou parkury.

Jsou to různé překážky na klikaté trase, podobně jako je tomu u koňského parkuru. Rovinky i parkury jsou čtyři, a to s různou obtížností. 

Lehká třída má 10 překážek, přičemž jejich výška je 25 centimetrů a do dálky se skáče až 35 centimetrů. 

Střední třída má 12 překážek, na výšku 35 centimetrů, na dálku 40 centimetrů. 

Těžká zahrnuje 14 překážek o parametrech 45 a 70 centimetrů a elitní má 16 překážek s 50 centimetry na výšku a 70 na dálku,“ přiblížila něco z pravidel předsedkyně Klubu králičího hopu při Českém svazu chovatelů Bára Kohoutová.

Jako každá drezura nebo sport se zvířaty vyžadují dlouhou přípravu a pravidelné a přiměřené tréninky ‒a tak je tomu i u králíků. 

Nesmí se nutit

Na první pohled jsou vidět výkonnostní rozdíly a je jen na králíčkovi, za jak dlouho trať zvládne a jak precizně překoná překážky. Vodič totiž nesmí ušáka do výkonu nikterak nutit. Šňůrka připevněná k postroji na jeho těle musí zůstat prověšená a povzbuzovat se může jen slovně. Zdá se, že je jeden ustálený povzbuzovací povel či spíše signál znějící něco jako d-d-d-d. 

Pokud se králíček před překážkou zastaví, může ho vodič uchopit a od překážky s ním o metr či více ustoupit vzad. Většina ušáků překážku napodruhé či napotřetí překoná. Ty úchopy však mohou být jen tři. Je-li jich více, pak už se k dosaženému času přičítají trestné body, stejně jako za každou shozenou nebo nepřekonanou překážku.

Na soutěži bylo evidentní, že soutěžící dívky a ženy mají pro své mazlíčky pochopení a v klidu přijímají jejich selhání. Možná je to i proto, že když to nevyjde s jedním ušákem, může to vyjít s dalším a v jiné soutěžní disciplíně. 

Motivace

V přípravě králíčků na soutěže je důležitá motivace, stejně jako u každého cvičeného zvířete. Ještě před výcvikem se musí socializovat, tedy zvyknout si na člověka, jen co začnou vidět a lézt z hnízda.

„Hlazením, mluvením na ně a později braním do ruky se stanou více kontaktní a člověk si tak získá jejich důvěru. K tomu pak přispívá krmení z ruky. Později přijde na řadu návyk na postroj. Slova chvály, pohlazení a pamlsek musí následovat po každém správném výkonu při nastávajícím výcviku. Samozřejmě že i zde platí zásada Komenského – od nejjednoduššího ke složitějšímu. Králíci díky přirozenému hopsání mají blízko k překonávání překážek skoky, a když je i za malý pokrok králíček odměněn, motivuje ho to k dalšímu získání pamlsku spojeného s překonáním překážky,“ naznačuje paní Kateřina Štveráčková, jak se s přípravou králíčků začíná. 

Ovšem ne každý jedinec má talent, jak bylo vidět na jejím oblíbenci, kterého získala ze skvělého chovu. „Po rodičích měl předpoklady na dobrou výkonnost, ovšem jeho jakýkoliv výcvik nebavil, takže se z něho stal jen rodinný miláček,“ směje se paní Kateřina, která byla hlavní organizátorkou závodu v Lysé nad Labem. 

Motivace druhá

Nelze nezmínit, že motivovaná k takovémuto výcviku a soutěžení s králíčky musí být i děvčata. Kluky je zbytečné zmiňovat, jsou v zanedbatelném počtu. A když se na nějakém tréninku nebo soutěži přece jen objeví, je to hlavně kvůli děvčatům – tak jsem zaznamenal převládající odpovědi na otázku, proč se králičímu hopu nevěnuje více chlapců.

A co tedy dívky a ženy vede k tomuto málo známému sportu? „Králíčci jsou milí a nenároční tvorové a sportovat s nimi je zábavné. Nepotřebují kotec, mohou být v bytě. Lze si s nimi při výcviku a na soutěžích užít i hodně pohybu,“ naznačuje některé z motivací Veronika Kamenická z Popradu. 

Tento sport bere jako určitou relaxaci a protiváhu k náročnému studiu na konzervatoři, kde se věnuje tanci. Do Lysé ji přivezla maminka s pěti králíčky a vůbec to nebyla její jediná účast na závodech v ČR.

„Na řadu soutěží jezdí k nám děvčata ze Slovenska a my zase na Slovensko,“ doplňuje další soutěžící, devatenáctiletá Agáta Štveráčková, a dodává, že v Česku bývá kolem šedesáti závodů ročně. 

Co na to diváci

Mezi nadšenými diváky byla paní Dana z Čelákovic, kterou nejvíce překvapilo, co takoví ušáci dokážou. „Vůbec jsem netušila, že králíky mohu vidět i jinde než v králíkárně. Já mám doma psa a kočku, takže si umím představit, co pro holky, hlavně ty školou povinné, znamená mít doma aspoň králíčka. Mohou se s ním mazlit, hrát si, cvičit, ale zároveň se učí určitým povinnostem a odpovědnosti ve vztahu k živému tvoru. Nevím, jak se králíci cvičí, jaké mají přirozené schopnosti, ale jejich výkony byly pro mne obdivuhodné,“ vyjádřila své pocity paní Dana.

Mezi diváky také padla otázka, proč se někteří králíci náhle zastaví a pak zase poskakují dál. „Většinou takový problém nastává, když jsme po závodní sezoně venku na trávě poprvé v hale. Tam se závodí na kobercích, a jakmile na něm některý králík nechá pár kapek moče, další se zastaví a pachový signál zkoumá. Králíci hodně vnímají čichem, což ale venku při závodech na trávě není takový problém, neboť pachový signál není tak silně vnímaným podnětem,“ vysvětlila v závěru soutěže paní Kateřina Štveráčková.