Velká hranice je připravena k zapálení. Leží na ní mrtvé tělo muže jménem Vasubandhu. Za chvíli je zachvátí plameny. Opodál postává jeho žena jménem Dattadéví. Dobře ví, že i ji nyní čeká smrt. Marně byste ale v její tváři hledali smutek nebo pohnutí. Je se svým osudem smířena.
Guptové se v úrodném údolí kolem řeky Indus (na severu dnešní Indie) usazují kolem roku 320 n. l. Vlády se ujímá Čandragupta I. (vláda asi 319‒335).
Na rozdíl od svého děda, zakladatele rodu Šrí Gupty (vláda asi 240‒280) a otce Ghatótkači Gupty (vláda asi 280‒319), kteří silou rozšířili své území od Magadhy až po Prajág, ví, že stejně dobře jako zbraň mu poslouží i výhodný manželský svazek.
Jeho vyvolenou se proto stává Kumáradéví, urozená princezna z mocného válečnického rodu Liččhaviů.
„Tento svazek zjevně upevnil politické pozice Guptovců a výrazně změnil poměr sil ve východní Indii,“ uvádí současná historička Stanislava Vavroušková. Inu, za vším hledej ženu…
Nový král, nové zvyky
Čandragupta I. si říká mahárádža – velekrál, je tedy vládcem samostatného království, na kterém naopak závisejí okolní státy. Své zemi přináší stabilitu a s jeho nástupem přicházejí i nové zvyky.
Kvůli jednomu z nich se jistá Dattadéví chystá na smrt. Svým odhodláním vystoupat na pohřební hranici a nechat se upálit společně s manželovou mrtvolou dokazuje, že mu byla řádnou ženou.
Desetiletou dívku Drhuvadéví pro změnu čeká svatba. Bere si mnohem staršího muže, 40letého vdovce Ásanga. Za vlády Čandragupty I. a jeho následovníků nejde o nic neobvyklého. Ženy se podřizují mužům – ve všem.
„Sňatkem se žena osvobodila od poručnictví otce, bratrů a dalších mužských příbuzných, stávala se však majetkem manžela a jeho rodiny,“ vysvětluje Vavroušková.
Vládne zbraní i jazykem
Když se naplní jeho čas, král Čandragupta I. předává říši svému synovi Samudraguptovi (kolem r. 335‒380). Ten se ale nespokojí s její aktuální rozlohou. Svými vojenskými výboji si podmaňuje další státečky v okolí.
Do své smrti roku 380 jich stihne pod svoji nadvládu sjednotit více než 20. „Jsem králem králů,“ chlubí se novým titulem. Není ale bezduchou mašinou na zabíjení a dobývání. Se stejnou elegancí jako zbraněmi vládne i poetickým jazykem a hudbou.
Propaguje hinduismus a uctívá boha Višnu. Nezatracuje však ani ostatní náboženství, na svém území povoluje třeba stavbu buddhistického chrámu.
Zlatý věk lenochů
Čandragupta II. (vláda 376‒415) pokračuje ve výbojích po vzoru svého otce. Ze své říše vytváří celek sahající od střední části Asie až na sever dnešní Indie a dále k východnímu pobřeží Indického subkontinentu.
Ačkoli si dobývání dalších území vyžádá životy spousty bojovníků, uvnitř guptovské říše panuje klid. Naopak zažívá svůj zlatý věk. Jejím typickým obyvatelem se stává nágarika, představitel líného a poživačného měšťana.
Jistý Harišéna žije v krásném domě, lemovaném rozlehlou zahradou. Vnitřní část domu náleží ženám a obývají ji jeho manželky s dětmi, protože je tu běžné mnohoženství. Vnější prostory slouží pánovi domu.
Ten si sem zve na hostiny přátele a užívá si s milenkami. Ženská prostituce je běžná.
Kámasútra – Učebnice lásky, kterou někdy ve 4. století údajně sepsal mnich a filozof Vátsjájana, dává v osmé kapitole o prostituci k dobru, že existuje celkem devět kategorií lehkých žen.
Tou nejhorší je obyčejná pouliční prostitutka, nejvyšší pak elegantní a vzdělané kurtizány. S těmi se rád baví i Harišéna.
Skamarádí se s nulou
Rozkvět námořního i suchozemského obchodu přináší guptovské říši další bohatství. Rozvíjí se hudba a literatura. Básník a dramatik Kálidása opěvuje krásy přírody i lásku. Malíři zdobí svými obrazy stěny jeskynních chrámů v Adžantě.
Rodí se velkolepé sochy Buddhy. Stranou nezůstává ani věda. Guptovští vzdělanci rozumí hvězdám i číslům. Znají dokonce nulu, kterou ještě středověcí křesťané považují za cosi ďábelského.
Zatímco bráhmanské školy a mniši v buddhistických klášterech vychovávají nové učence, syn Čandragupty II., Kumáragupta I. (vláda 415‒455), zkouší navazovat diplomatické kontakty s Čínou. Klid nakrátko přeruší invaze kmene Pušjamitrů.
Daří se ji ale úspěšně zvládnout. Ve chvíli, kdy Kumáragupta v roce 455 předává trůn svému synovi Skandaguptovi I. (vláda 455‒467), nikdo netuší, že zlaté období definitivně končí…
Zbudou rozvaliny
Už Budhagupta (vláda asi 476‒495) se potýká se sílící nechutí panovníků okrajových oblastí své říše podřídit se jeho vůli.
Navíc Heftalité, kočovný kmen ze středoasijských stepí, se už ve 2. století společně s kmenem Hunů přesouvá na západ a na konci 5. století vtrhne do guptovské říše.
Nájezdy dokáže zastavit jedině silná armáda s jednotným velením a tu neumí nikdo z Budhaguptových následníků postavit. Hunové a Heftalité se tu proženou jako uragán a guptovská říše jim roku 510 podléhá.
Když čínský cestovatel Süng Cang (600/602‒664) 100 let poté cestuje po Indii, popisuje už jenom rozvaliny a trosky guptovských klášterů a měst.
