Když si do vyhledávače na internetu zadáte jeho jméno, tak vám nevyjedou sestřihy krásných akcí nebo kvanta gólů. Michaela Lattu si fanoušci pamatují kvůli jeho tvrdé hře, se kterou pronikl až do NHL a odehrál tam 113 utkání.
Postavou sice patří spíš mezi menší, to ale tvrďáka z Kanady nikdy nelimitovalo. Vždycky když skočil na led, tak to dal soupeři náležitě pocítit.
Jeho přínosu si cenili ve Washingtonu, kde Latta poprvé nakoukl do NHL. A v nejlepší hokejové lize vydržel tři sezony
Od roku 2018 pak brázdí evropská kluziště. Po anabázích v Kunlunu, Färjestadu nebo Grazu podepsal před třemi týdny s extraligovým Litvínovem.
„Hodně hráčů dnes chce prozkoumat Evropu a podívat se do různých zemí. Je do dobrá šance poznat trochu svět a zároveň si vyzkoušet skvělý hokej,“ vysvětluje Latta v obsáhlém rozhovoru.
Přece jenom – opustit Severní Ameriku a vyrazit tisíce kilometrů za moře, to pro vás muselo být dost těžké rozhodnutí, ne? Podle mě to byla kombinace různých faktorů. Tehdy jsem se viděl v NHL, jenže už jsem dva roky hrál jen na farmě. Pak jsem dostal velmi dobrou nabídku z KHL. V Číně jsem měl pár kamarádů, takže jsem se prostě rozhodl, že se vydám objevovat svět a budu cestovat. Mohl jsem si zkusit jiný hokej a trochu si odpočinout od toho severoamerického.
Čínský Kunlun, to je na začátek docela exotická štace. Jak jste si ji užil? Moc se mi tam líbilo. Do Číny bych se asi nikdy nepodíval, kdyby nenastala tahle situace. Ale hokejový svět je bláznivý a někdy vás dostane do situací, při kterých musíte vystoupit ze své komfortní zóny. Opravdu jsem si to užil, měli jsme v týmu hodně zahraničních hráčů. Na druhou stranu to skrývalo taky hodně cestování a nabitý zápasový rozvrh, každopádně to ale byla výborná zkušenost.
„Hokejový svět je bláznivý a někdy vás dostane do situací, při kterých musíte vystoupit ze své komfortní zóny.“
Michael Latta, útočník HC VERVA Litvínov
Loni jste působil v Rakousku, teď nově v České republice. Kultury těchto dvou zemí nejsou zase tak odlišné, že? Každá má něco do sebe. Minulý rok jsem toho v Rakousku moc nestihl, protože jsem se kvůli covidu mohl pohybovat hlavně mezi zimákem a bytem. Byl to těžký rok, navíc jsem do Rakouska přišel až na konci ledna. Ale obě země jsou krásné, líbí se mi tady.
Za poslední dva roky jste odehrál jen 39 zápasů. Předpokládám, že s tím má taky co do činění covid… Je to tak. Pro hodně hokejistů ze zámoří to bylo těžké období. Abych řekl pravdu, tak se mi do Evropy moc nechtělo, protože bych tam byl jen zavřený na bytě. Docela dlouho jsem čekal na dobrou nabídku, až se ozval Štýrský Hradec. Za to jsem byl rád.
Jak se vám zatím líbí v Litvínově? Moc. Nejdůležitější je pro mě samozřejmě hokej, který je na slušné úrovni. Akorát jsem se do toho musel trochu dostat po rychlostní stránce. Česko je krásná země, Litvínov je takové malé městečko. Zase to mám docela blízko do Prahy nebo Drážďan, takže už jsem si udělal několik celodenních výletů. Myslím, že je to jedna z nejvíc cool věcí na hraní v Evropě – vždycky jste zhruba hodinu od nějakého velkého města nebo jiného zajímavého místa. Když dostaneme den volno, tak hned přemýšlím, kam bych mohl vyrazit. Hlavně Praha je nádherná, má svoje kouzlo. Evropa je zkrátka úplně jiná než Severní Amerika, historie na vás dýchá ze všech stran. Jak už jsem říkal, je to fakt skvělá příležitost zahrát si dobrý hokej a poznat to tady.
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Naše země je dobře známá třeba pro své pivo. Už jste ho stačil vyzkoušet? (směje se) Ano. Byla to jedna z prvních věcí, o které kluci mluvili. Už jsem jich pár ochutnal.
S klubem jste se na začátku října domluvil na dvouměsíčním kontraktu. Asi byste si rád vybojoval delší smlouvu, že? Jo, uvidíme, jak to bude. Nejsem si jistý, jestli mě budou trenéři chtít, nebo jaká tady bude situace za měsíc. Půjdu zápas od zápasu, mám ještě měsíc. Ale v organizaci se mi líbí, takže možné je cokoliv.
Co říkáte na úroveň Tipsport extraligy, překvapilo vás na ní něco? Myslím, že je to opravdu dobrá a zábavná soutěž. Když hrajete v Severní Americe, tak jsou všechny ligy hodně podobné, ať už je to NHL, AHL nebo OHL. Všechny systémové věci jsou stejné, hráči mají stejné návyky. Když pak přijdete do Evropy a přesouváte se z ligy do ligy, tak se do každé musíte vžít. Trvá to nějakou chvíli, než zjistíte, jak být úspěšný a jak hrát. V extralize se mi líbí, i když zatím nemám ani bod. Snažím se hrát dobře a získat si důvěru trenérů, abych dostal o trochu větší ice time a mohl se ukázat.
„Rád každý den chodím na zimák a zjišťuju, jak se jednotliví hráči hokejově vyvíjeli a co mají za sebou.“
Michael Latta, útočník HC VERVA Litvínov
Za Litvínov nastupují další dva hokejisté z Kanady. Bavíte se primárně s nimi, nebo v kabině vycházíte tak nějak se všemi? Bavíme se všichni dohromady, máme dobrou partu. Dá se říct, že náš tým je mixem veteránů a mladších hráčů. Pro mě je to samozřejmě skvělá zkušenost. Rád každý den chodím na zimák a zjišťuju, jak se jednotliví hráči hokejově vyvíjeli a co mají za sebou. Funguje to tady úplně jinak než v Kanadě, takže vám to trochu otevře oči.
Trenér Vladimír Országh vás využívá ve čtvrté lajně s Martinem Havelkou a Pawlem Zygmuntem. Vyhovuje vám tahle role? Řekl bych, že zvládnu jakoukoliv roli. Tohle jsem hrál převážně v NHL, podobně jsem to měl taky ve Švédsku. Udělám cokoliv, co po mně trenéři vyžadují. Nemám problém naskočit kdekoliv, podle mě na to mám skill a zkušenosti. V Litvínově je hodně šikovných kluků. Budu se snažit tvrdě makat a pomoct týmu.
Na YouTube jsem viděl hodně videí s vašimi bitkami. Shodit rukavice vám nedělá problém, co? (usměje se) Ne. Ale v Evropě to není zase tak důležité, zato v zámoří to může být způsob, kterým změníte celý zápas. Vlastně jsem se obvykle snažil chránit své spoluhráče. Na druhou stranu si myslím, že česká liga patří mezi tvrdší soutěže.
Mohli bychom se tedy brzy dočkat taky rvačky v litvínovském dresu? (směje se) Uvidíme. Nechodím na led s tím, že bych chtěl vyvolat bitku. Nikdy jsem se ale nebyl ten, kdo by si nechal něco líbit.
Řada odchovanců Litvínova to také dotáhla až do NHL, hráči jako Martin Ručinský, Jiří Šlégr, Robert Reichel a další. Věděl jste to? Jo, to je na Litvínovu jedna z nejzajímavějších věcí. Celý klub je hodně respektovaný, jeho legendy každodenně vídám třeba na zdi v šatně. Mladí hráči tak mají ke komu vzhlížet, podle mě je to jedinečné. Ukáže vám to, že existuje šance se z tak malého města propracovat až do NHL.
Rád bych se zeptal ještě na vaše roky v nejslavnější hokejové lize. Jak zpětně vzpomínáte na celý proces – draft, roky na farmě, později debut v NHL a první gól? Pro každého kanadského kluka je to splněný sen. Je to dlouhý proces, každý se tam může dostat po jiné cestě. Já jsem zvolil tu přes OHL a v roce 2009 mě draftovali Nashville Predators. Po letech na farmě jsem se pak konečně prosadil ve Washingtonu. Bylo to úžasné. Moc jsem si to užil, získal jsem tam přátele na celý život. Co k tomu můžu víc říct? Je to nejlepší liga na světe, do které se touží probojovat každý hokejista.
„Ovie je jenom jeden. Jeho vášeň pro hokej je neuvěřitelná, v šestatřiceti letech má stále obrovskou energii.“
Michael Latta, útočník HC VERVA Litvínov
Ne každému se navíc během kariéry poštěstí zahrát si třeba s Alexandrem Ovečkinem… Ovie je jenom jeden. Jeho vášeň pro hokej je neuvěřitelná, v šestatřiceti letech má stále obrovskou energii. Když je na ledě, tak nelze přehlédnout, jak je šťastný, protože neustále vtipkuje. Vidět takhle nejlepšího hráče vašeho týmu vám zvýší sebevědomí, on vlastně všechny kolem sebe dělá lepšími. Je to zábavný kluk, skvělý lídr. Prostě jeden z hráčů, které chcete mít poblíž.
Věříte, že překoná ligový rekord v počtu vstřelených gólů Wayna Gretzkyho? Jasně! Nevidím důvod, proč by se mu to nemohlo podařit. Vždyť pořád nezpomaluje a překonává všechna očekávání. Aktuální sezonu odstartoval osmi góly v sedmi zápasech, takže to spíš vypadá, že se s věkem ještě zlepšuje. Je to šílené. Nikdy jsem o něm nepochyboval, za mě je to bezpochyby nejlepší střelec všech dob.
Být tři roky v jednom týmu s ním, Bradenem Holtbym nebo Johnem Carlsonem, to pro vás musela být velká škola, že? Přesně tak, Capitals mají na soupisce hodně hvězd. Braden Holtby byl jeden z nepracovitějších hráčů, co jsem kdy viděl. Pro mladého kluka je skvělé vidět někoho, jak tomu dává úplně všechno. I když pravidelně odchytal strašné množství zápasů, tak nikdy nevynechal jediný trénink. Z Johna Carlsona se za ty roky stal jeden z pravidelných kandidátů na Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL. Všichni to jsou skvělí kluci, jejichž hlavním cílem prostě bylo vyhrávat. Taky se jim to v roce 2018 povedlo. Jsem strašně rád, že jsem se kolem takových hvězd pohyboval na denní bázi, jednou o tom budu vyprávět svým dětem. S mnohými z nich jsem stále kamarád.
Po příchodu do Washingtonu jste bydlel na pokoji s útočníkem Tomem Wilsonem. V NHL ho někteří nemohou vystát, jak jste ho vnímal vy? (usměje se) Někteří lidé ho nemůžou vystát, ale každý by ho chtěl mít v týmu, to je fakt. V té době jsme byli oba zelenáči, jemu bylo dvacet a mně dvacet dva. Prostě jsme byli rádi, že jsme to dotáhli až sem. Společně jsme toho spolu zažili hodně. Tom má skvěle rozjetou kariéru, podle mě je to jeden z nejplatnějších hráčů v lize. Navíc je to skvělý člověk a jeden z nejlepších spoluhráčů, co jsem během své kariéry zažil. Je to výjimečný hráč.
Po třech letech s Capitals jste prošel dalšími čtyřmi organizacemi, v NHL už jste se ale neobjevil. Udržet se v obrovské konkurenci bylo příliš těžké? Ano. Další rok jsem podepsal dobrý kontrakt s Los Angeles, kde jsem se chtěl prosadit, ale nevyšlo to. Poslední dva roky v Severní Americe nebyly jednoduché, taky jsem prodělal několik zranění. Tak to prostě chodí. Víte, jak se říká: Do NHL je lehké se dostat, ale těžké se v ní udržet. Každý rok přijde několik mladých hráčů, pořád vám někdo dýchá na záda. Za moje tři roky v lize jsem velmi šťastný, byla to úžasná zkušenost.
„Víte, jak se říká: Do NHL je lehké se dostat, ale těžké se v ní udržet.“
Michael Latta, útočník HC VERVA Litvínov
Minulý rok se do ligy dostal také váš bratranec Logan Stanley. Sledujete jeho progres ve Winnipegu? Jasně, beru ho jako svého bráchu. Jako malí jsme spolu strávili strašně moc času. V lize hraje druhým rokem, jsou to pro něj obrovské zkušenosti. Viděl jsem všechnu tu dřinu, kterou musel obětovat tomu, aby se dostal tam, kde je teď. Jsem na něj moc pyšný. Pořád je to mladý kluk, a když bude pokračovat v tvrdé práci, tak z něj může být skvělý hokejista na hodně dlouho.
Změňme na závěr téma. Všiml jsem si, že společně s Mikem Hoffmanem pořádáte hokejové kempy pro děti. Myslím, že to začalo zhruba před sedmi lety. Vyrůstali jsme spolu a tehdy jsme oba hráli v NHL. Původně jsme uspořádali jen takový malý kemp, který se nakonec změnil na charitativní. Později jsme začali navštěvovat lokální nemocnice nebo centra pro léčbu rakoviny. Na začátku to byl praštěný nápad, když jsme si řekli: Proč neudělat kemp? Náš kamarád Matt Williams odvedl mnoho zákulisní práce a posunul celý projekt na novou úroveň. Trochu nás v tom omezil covid, ale snad bude zase všechno brzy v pořádku.
Je práce s dětmi něco, čemu byste se chtěl věnovat po kariéře? Nevím. Pro děti je to zábava, protože Mike Hoffman je aktuálně jedna z hvězd NHL. Prostě si jen užíváme pořádání kempu a snažíme se s dětmi mluvit taky o jiných věcech než o hokeji. Že dětem něco říkají rodiče je jedna věc, ale když to pak slyší od Mike Hoffmana, tak to mohou brát vážněji.
