David Fray a jeho Bach na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného

V první polovině koncertu publikum hojně navštíveného koncertu vyslechlo Koncert C dur pro dva klavíry a smyčcový orchestr BWV 1061, Koncert c moll pro dva klavíry a smyčcový orchestr BWV 1062 a Koncert c moll pro dva klavíry a smyčcový orchestr BWV 1060 (adaptace Bachova Koncertu pro hoboj a housle c moll). Druhá polovina patřila dílům pro tři a čtyři klavíry, a to sice Koncertu d moll pro tři klavíry a smyčcový orchest BWV 1063 a Koncertu a moll pro čtyři klavíry a smyčcový orchestr BWV 1065.

Již několik prvních souzvuků rozeznivších akustiku Dvořákovy síně dalo jasně najevo, že půjde o výjimečný večer naplněný virtuosně podanou exekucí vrcholně bachovské polyfonie. Byla to však také právě ona zmíněná akustika, která vyznění celé interpretace výrazně ovlivnila, a to ne právě pozitivním způsobem. Negativní vliv jinak tak často adorované akustiky Rudolfina publikum nejvíce pocítilo v úvodním Koncertu C dur BWV 1061, v němž se k Davidu Frayovi připojil Jacques Rouvier, Koncertu c moll BWV 1060, ve kterém se o part druhého klavíru postaral Emmanuel Christien, a který uzavíral program první poloviny koncertu, a první skladbě druhé poloviny Koncertu d moll pro tři klavíry BWV 1063 (Fray, Rouvier, Christien) a to převážně v jejich krajních rychlých větách. Celkově lepším dojmem ve velkoryse zvolených tempech rychlých vět působily koncerty C moll BWV 1062 s Audrey Vigoureux (verze Koncertu d moll pro dvoje housle BWV 1043) a závěrečný “čtyřkoncert” a moll BWV 1065 (úprava Vivaldiho Koncertu č. 10 h moll pro čtvery housle, violoncello a smyčce RV 580 ze sbírky L’estro armonico), ve kterém se na pódiu sešli všichni čtyři sólisté společně.

Důvody této dichotomie lze pravděpodobně spatřovat v kompozičních odlišnostech obou skupin našich koncertů. Zatímco rychlé věty koncertů BWV 1061, 1060 a 1063 jsou vystavěny prakticky na nepřetržitém proudu imitačního kontrapunktu fugatové techniky a komplementárního rytmu, BWV 1062 a 1065 uplatňují ve své struktuře větší míru homofonie a všeobecně jasnější formální členění v duchu typicky barokního ritornellového principu, tedy vlastnosti, jímž akustika Dvořákovy síně vyhovuje lépe. Srozumitelnosti problematických rychlých vět nepomohl ani precizní výkon a komorní rozměr doprovodného ansámblu hráčů Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK s přehledem vedených koncertním mistrem Romanem Patočkou, který mimochodem celý koncert působil, jako by celý svůj part hrál z paměti, jenž zahrnoval deset houslí u pěti pultů, tři violy, dvě violoncella a jeden kontrabas. Přestože zůstává otázkou, zda-li by volba pomalejších temp neubrala na celkově strhujícím dojmu ze hry, je neoddiskutovatelným faktem, že srozumitelnost za všechny případy například rychlých dvaatřicetinových běhů, konce frází a bohatě ornamentovaných kadenčních momentů, by získala na větší přehlednosti a čistotě.

Obecně Frayova koncepce interpretace Bachovy hudby odhaluje sebe samu již po několika minutách hry. Jeho přístup zahrnuje bohaté, avšak bezpečně kontrolované užití pedálu, záměrně promyšlené omezení konzistentního provedení opakujících se pasáží tak, aby jeden efekt nebyl použit několikrát, subtilní využití rubata i mírné flexibility tempa. Dalším příjemným rysem Frayovy hry, jakkoli virtuosní, které jsme byli svědky, byla její oproštěnost od teatrálnosti, okázalé bravury a jakékoli agresivity. To je možná také důvod, proč vyvážená aplikace moderní pinistické techniky jak u Fraye samotného, tak jeho kolegů, zejména v oblasti práce s barvou nepůsobila, a to i v interpretaci nekladoucí si za cíl být autentickou, nepatřičně romantizujícím dojmem. Nejvýmluvněji v tomto smyslu působily pomalé věty dvojkoncertů, jejichž konverzační charakter vynikl tak dobře právě kvůli dynamicko-artikulační rovnocennosti obou sólových partnerů.

Úvodní koncert letošního ročníku festivalu představil živé provedení projektu, jež Fray nahrál v roce 2018 s Orchestre national du Capitole de Toulouse. Sám Fray tento projekt vnímá jako “hudební rodinnou záležitost (Rouvier a jeho tři žáci) a o jeho významu pro něj hovoří následovně: “Tyto koncerty mají mimořádnou energii, silně působí svou razancí, a toho docílit na moderní klavír je obtížné. Je potřeba odstranit ze zvuku veškerý přebytečný ‘tuk’ – zvláště pokud hraje několik klavírů současně. Italský taneční charakter koncertů lze vystihnou pomocí výrazné, živé artikulace a s porozuměním pro polyfonní vedení hlasů.” Bacha samotného umělec přitom bezmezně obdivuje. “Dokonalost jeho jazyka, jeho složitost a obrovské množství děl je něco zázračného… Bach je počátek i konec. V Bachovi najdete vše, celý dosavadní hudební vývoj, ale i předzvěst hudby budoucí.” (The Epoch Times, 2015).

V duchu slov poslední citace se tedy nechme překvapit, co nového a budoucího přinese David Fray na některý z dalších festivalových ročníků. Po poslechu jeho letošního vystoupení je jedno ale již jisté. Své porozumění a nadšení pro hudbu největšího velikána barokní epochy demonstroval více něž svrchovanou měrou už letos.

Klavírní festival Rudolfa Firkušného – David Fray & FOK
30. října 2021, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:

• Johann Sebastian Bach: Koncert pro dva klavíry C dur BWV 1061
• Johann Sebastian Bach: Koncert pro dva klavíry c moll BWV 1062
• Johann Sebastian Bach: Koncert pro dva klavíry c moll BWV 1060
• Johann Sebastian Bach: Koncert pro tři klavíry d moll BWV 1063
• Johann Sebastian Bach: Koncert pro čtyři klavíry a moll BWV 1065

Účinkující:
David Fray – klavír, dirigent
Jacques Rouvier – klavír
Emmanuel Christien – klavír
Audrey Vigoureux – klavír
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK