Dýchá se nám lépe, říká Frömel o zlínské juniorce. V áčku ale cítí deku
Foto: David Peška, beranizlin.cz
Junioři Zlína měli výsledkově výbornou letní přípravu, kterou si však nepřenesli do sezony. To se změnilo až v polovině října. Z vítězné šnůry pěti duelů dostal tahoun Šimon Frömel šanci i v A-týmu, kde se podle svých slov jako mladý a nezkušený holomek zaučuje.
Šimone, čím to bylo, že jste na výbornou přípravu nenavázali?
Po prázdninách v přípravě se nám hrálo dobře, zvítězili jsme na turnaji ve Švýcarsku a příprava byla celkově super. Všichni jsme si mysleli, že to takhle půjde dál, ale opak byl pravdou. První zápas proti Slavii se odložil, takže jsme šli na rozjetou Jihlavu a ukázalo se, že jsme byli z prvního zápasu trochu zakřiknutí a nervózní. Teď se to obrátilo k lepšímu, máme pět výher za sebou a doufáme, že to ještě prodloužíme, během sezony se zlepšíme a vyhoupneme se nahoru.
Jakto, že vám trvalo tak dlouho, než jste extraligu chytili?
Těžko říct. Každý zápas byl velice vyrovnaný. Například Plzeň měla sérii šesti zápasů, ve kterých dostala jenom dva góly, a byla před zápasem s námi favorit. My jsme tam překvapili a hráli jsme v 57. minutě 3:3, jenomže přišlo smolné oslabení a zápas skočil 4:3 pro soupeře. Všechny zápasy byly vyrovnané a mohly skočit i v náš prospěch, ale nikdy to tak nedopadlo. Hledali jsme příčiny, pracovali jsme na nich i sami na sobě, takže se to konečně obrátilo.
Jelikož jste jedním z tahounů, pociťoval jste i na sobě nějaké negativní pocity?
To asi ne. Je to týmový sport a všichni jsme na jedné lodi, takže musíme pracovat všichni dohromady. I když jsme tady nějaké 2002ky a 2003ky, takže jsme ti zkušenější a měli bychom, když se nedaří, třeba v kabině něco říct anebo na ledě vzít něco na sebe, abychom urvali tým s sebou.
A podařilo se vám něco takového udělat předtím, než jste se dostali na vítěznou vlnu?
Já vlastně ani nevím, těžko říct. Bylo tady docela dost přesunů s trenéry, jak v A-týmu, tak i u nás v juniorce. Měl nás někdo jiný, takže jsme z toho byli takoví… Že jsme čekali, kdo nás vezme a co se potom bude dít. Teď máme pana Juríka a doufáme, že už to takhle zůstane a pojedeme dál.
„Měli jsme šest proher v řadě. Navíc každá docela hodně bolela.“
Hraje se vám teď lépe?
Ano, dýchá se nám lépe než předtím, kdy jsme měli šest proher v řadě. Navíc každá docela hodně bolela, protože byly o kousek. Body nám unikaly, ale teď už jsme na vítězné vlně a doufám, že o víkendu ji v Litvínově a Chomutově zase prodloužíme. Musíme jet pořád ve stejné koleji a nepřestávat šlapat. Musíme potvrdit, že máme právo být někde výš v tabulce.
Tabulka vzhledem k sestupu už pro vás také vypadá o něco pozitivněji.
Ano, už nejsme na sestupových pozicích, ale je to všechno o pár bodů nahoru i dolů, takže je to otevřené. Nebojím se, že bychom sestoupili, a věřím, že se vyhoupneme nahoru a můžeme s týmem udělat úspěch.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Juniorka stoupá, ale áčko se v dospělé extralize trápí. Je to v klubu hodně cítit?
(přemýšlí) Je to těžké říct. Samozřejmě deka tam je, protože na tabulku se nedívá úplně pěkně. To všichni víme. Celý tým i každý jednotlivec na sobě pracujeme, aby se všechno zvedlo a obrátilo k lepšímu. Teď bude více zápasů doma, takže věříme, že nás i fanoušci poženou dopředu a obrátí se to k lepšímu. Prostě musíme neustále pracovat.
Pomáhá vám, že si do áčka můžete přenést vítěznou náladu z juniorky?
Abych řekl pravdu, tak jo. Povzbuzovali jsme se navzájem a říkal jsem, že bych byl rád, kdybychom tu vítěznou výherní zápasovou praxi udělali i v áčku. Situace je těžká a nevím, kde hledat příčiny. Zatím tam nemám tolik startů a navíc pendluju, takže se mi o tom těžko mluví.
„Celý tým i každý jednotlivec na sobě pracujeme, aby se všechno zvedlo a obrátilo k lepšímu.“
Jak máte nastavené střídání juniorky a áčka?
Je to pokaždé jinak. Záleží, jak jsou na tom hráči v A-týmu. Když je někdo zraněný, zaskočí tam někdo z juniorky. Je to na trenérech, na pánech Jenáčkovi, Hamrlíkovi a Robovi, jak oni se rozhodnou a jak oni to vnímají. Pan Leška, který je asistentem u nás v juniorce, to celé spojuje, je to provázané.
Je pro vás asi těžší chytit šanci v dospělém hokeji, když se mužstvu moc nedaří, viďte?
Určitě, když je tým nahoře a nějaký mladý jde do týmu, který je v prvních pěti příčkách, sveze se s výkony a může i on sám vyletět. Já jsem rád, že jsem ve Zlíně, věřím, že se jednou probojuju do áčka a sám pomůžu týmu, aby hrál nahoře.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak jste si užil obnovenou premiéru?
Když jsem šel hrát první zápas v téhle sezoně za áčko, bylo to po dvou vyhraných zápasech v juniorce, když jsme byli na tripu v Budějovicích a Salcburku. Moc jsem se na zápas těšil, bylo to derby s Kometou a první zápas před fanoušky vůbec, a navíc na domácí půdě. Všichni jsme byli nažhavení a já především. Chtěl jsem podat kvalitní výkon, což si myslím, že se docela povedlo.
Co vám dělá mezi dospělými největší problém?
Je to úplně jiný hokej než v juniorce, která je taková ulítaná, zatímco áčko je ještě rychlejší a je tam málo prostoru a málo času na hru s pukem. Vždycky, když dostanu puk, musím ho dát dál, v tomhle mi to dělalo problém, abych se dostal do tempa zápasu, kde jsou zkušenější borci, kteří vědí, co a jak hrát. Já se jako takový mladý a nezkušený holomek zatím zaučuju.
„Jsou tam zkušenější borci, kteří vědí, co a jak hrát. Zatím já jako takový mladý a nezkušený holomek se zaučuju.“
Co musíte plnit, abyste prostor dostával i nadále?
Musím na sobě neustále pracovat, podávat takové výkony, abych se trenérům líbil, a předvádět hokej, který po mě budou chtít. Občas k tomu třeba něco i sám přidal, aby mi trenéři mohli dát další šanci. Body se ode mě neočekávají, ale musím být dravý a nepříjemný pro soupeřovy beky, abych jim pobyt na ledě znepříjemnil a snažil se je dohrávat.
V mládeži jste vždycky patřil mezi střelce. Nečekají se body od vás jenom teď, nebo už jste dostal jinou roli, se kterou půjdete do budoucna?
To bych neřekl, ale teď jsou v týmu zkušení borci, jako jsou Tonda Honejsek, Zdeňa Okál, Tomáš Mikúš anebo Ondra Němec. Já jsem ten mladý, který se musí teprve zaučit. Snažím se okoukávat, jak oni řeší jednotlivé situace. Třeba za pár let se poštěstí, budu ten tahoun já a góly mi budou padat.
Zanedlouho vás možná jako pochvala čeká reprezentační akce s devatenáctkou. Těšíte se?
Těším se moc, je to vždycky něco jiného než extraliga juniorů. Každá konfrontace s jinými týmy a z jiné země je úžasná. Můžu vidět různé nedostatky, na čem ještě zapracovat, a můžu se konfrontovat s hráči stejného ročníku a vidět rozdíly.
Finsko je k tomu ideální, jelikož tam jsou hráči dovednostně výborně vybavení…
S tím souhlasím. Už tam pojedu s reprezentaci potřetí. S Finy je to pro mě dobrý hokej, protože jsou rychlí, což mi vyhovuje, jelikož já svůj hokej zakládám na rychlosti a dravosti. Když se odrazím od akce se sedmnáctkou, čekám hodně rychlý, urputný a bojovný hokej, který bude hodně technický, protože Fini jsou výborně vybavení bruslařsky a technicky.
Upínáte svoje myšlenky i na dvacítky?
Abych řekl pravdu, moc nad tím nepřemýšlím. Ani nad devatenáctkou jsem úplně nevěšel hlavu, kdybych jel, nebo nejel. Uvidí se, jak půjdou moje výkony nahoru, jestli budou stoupat, třeba se poštěstí.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
