Tento článek je součástí Special reportu: Národní plán obnovy: Příležitost pro Česko
Z nového evropského fondu doputuje na odolnost a modernizaci českého zdravotnictví nebo zdravotní výzkum až 20 miliard korun. Nebude to ale zadarmo, podmínkou jsou reformy.
Pandemie koronaviru přinesla nezvykle velkou zátěž na zdravotní systémy všude na světě. Zároveň ale ukázala jejich slabiny, což do budoucna poslouží jako potřebná lekce. V rámci Evropské unie se hned od začátku pandemie přemýšlí o tom, jak díky novým zkušenostem pomoci evropskému zdravotnictví stát se odolnějším pro případné další krize.
Svoji formu už získávají Evropská zdravotní unie, nový Úřad EU pro připravenost a reakci na mimořádné situace v oblasti zdraví (HERA) nebo Farmaceutická strategie pro Evropu. Jejich cílem je mimo jiné zlepšit spolupráci států v otázce veřejného zdraví, rychleji reagovat na poptávku po léčivech, pomůckách, vakcínách či technologiích a také snížit závislost Evropy na některých dodavatelských řetězcích.
Oblast zdravotnictví však zůstává především v rukou jednotlivých států, které samy musí zvolit nejvhodnější cestu kupředu. Své problémy samozřejmě řeší také české zdravotnictví, které sice odolalo první vlně koronaviru s grácií, ty další však plně odhalily například potíže s nedostatkem zdravotníků či s pomalou elektronizací. I v Česku je proto zásadní dobře se připravit na budoucnost.
„Aby se zdravotnictví stalo odolné vůči krizím, je nutné odříznout jeho financování od světa politiky – dnes je více než třetina prostředků přímo závislá na politickém rozhodování. To se stane navázáním výše platby za ‚státní pojištěnce‘ na některý z měřitelných ukazatelů a zavedením dvousložkového pojistného. S vybranými prostředky musí hospodařit samosprávné pojišťovny, silně motivované to dělat efektivně,“ myslí si například zakladatel iniciativy Zdravotnictví 2.0 Pavel Vepřek, který prosazuje velkou reformu českého zdravotního systému.
Přispět k větší odolnosti zdravotnictví však nemusí jen podobné systémové změny, ale i chytře zacílené investice. Přesně k tomu má sloužit tzv. fond obnovy, nový evropský finanční zdroj určený k zajištění oživení a odolnosti evropských ekonomik po pandemii. Ten má doplnit kohezní fondy, ze kterých do českého zdravotnictví tečou prostředky dlouhodobě.
Základ jsou kvalifikovaní zdravotníci
Národní plán obnovy (NPO), skrze který peníze z fondu obnovy do Česka dorazí, má několik základních pilířů. Pod číslem šest se skrývá oblast „zdraví a odolnost obyvatelstva“, i v dalších pilířích se však najdou peníze pro zdravotnictví.
Na hlavní „zdravotní“ kapitoly (komponenty 6.1 a 6.2), které se věnují stavbě a vybavení nemocnic, dlouhodobé péči či zdokonalení onkologie, půjdou investice ve výši 12,5 miliardy korun, přestože ještě v květnu se v tomto ohledu počítalo s přibližně 15 miliardami. V kapitolách zaměřených na digitalizaci veřejné správy (komponenty 1.1, 1.2) se pak objevují i 1,7 miliardy na elektronizaci zdravotnictví či 1,2 miliardy na kybernetickou bezpečnost. Pokud by se sem počítala i podpora zdravotního výzkumu (komponenta 5.1), celkový objem prostředků by narostl o dalších pět miliard.
Při pohledu zpět na to nejrelevantnější, konkrétně komponenta 6.1 se zaměřuje na zmíněné zvýšení odolnosti českého zdravotního systému. „Cílem komponenty je posílení odolnosti systému zdravotnictví prostřednictvím investic do zdravotnické infrastruktury a optimalizace vzdělávání zdravotnických pracovníků v oblasti akutní péče, dále pak rozvoj diagnostické péče, rozvoj nejmodernější péče a rozvoj rehabilitační péče po krizových stavech,“ píše se v NPO. Poslední zmíněná oblast odkazuje na to, že je potřeba efektivněji pečovat o pacienty, kteří si nesou následky onemocnění typu COVID-19 a český systém na ně nemusí být připravený.
Ambicí této kapitoly v objemu 3,9 miliardy korun je především pomoct s personální stabilizací rezortu, která je ve velké míře ovlivněna nedokonalým systémem (postgraduálního) vzdělávání zdravotníků nebo neefektivním způsobem plánování personálních kapacit. Cílem je vyhnout se situaci, kdy v dobách krize i po ní nebudou k dispozici kvalifikovaní zdravotníci, kteří by se o pacienty postarali.
Právě komponenta 6.1 dobře ukazuje, jak jsou investice z národního plánu obnovy a dalších evropských zdrojů velice často podmíněné reformami. Evropská komise si od tohoto přístupu slibuje větší a trvalejší dopad na vybrané oblasti. Konkrétně v tomto případě má všem infrastrukturálním investicím předcházet reforma ve formě optimalizace systému vzdělávání, na kterou pak naváže například vznik simulačního centra intenzivní medicíny. Dalším příkladem velké investice je vybudování Centra kardiovaskulární a transplantační medicíny v Brně.
Třes se, rakovino
Speciální pozornost si v národním plánu obnovy vysloužil boj s rakovinou, přesněji národní plán na posílení onkologické prevence a péče, na který půjde 8,5 miliardy korun. Komponenta s číslem 6.2 pomůže s urychlením plánované aktualizace Národního onkologického programu ČR (NOP ČR 2030), protože právě touto reformou jsou další investice podmíněny.
Velkým tématem je zde vybudování Českého onkologického institutu v Praze za 5,6 miliardy korun, který se zaměří na prevenci, diagnostiku i léčbu všech onkologických onemocnění. Podobné centrum s mezinárodním přesahem totiž v Česku zatím chybí, plán obnovy je tak ideální příležitostí něco takového zrealizovat.
NPO má za úkol také rozvinout specializovanou onkologickou péči nebo podpořit zvyšování kvality preventivních screeningových programů. Právě prevenci nádorových onemocnění, která v Česku bohužel není na moc vysoké úrovni, se komponenta 6.2 věnuje opravdu obsáhle a má za cíl český přístup podstatně „překopat“.
Pomoct s tím má i vznik a rozvoj Centra onkologické prevence a infrastruktury pro inovativní a podpůrnou péči za přibližně 820 milionů korun. Masarykův onkologický ústav, pod kterým centrum vznikne, bude v následujících letech do modernizace, rozšíření kapacit, spektra a kvality poskytované péče investovat více než miliardu korun. Velká část z těchto peněz tedy přijde z EU.
„Držím palce, aby se to povedlo, aby nová pracoviště zase sloužila jako příklad i pro ostatní kraje. Myslím, že Masarykův onkologický ústav si to zaslouží. Zaslouží si to, protože je v podstatě lídrem v onkologii, lídrem v boji proti rakovině,“ konstatoval při červencové návštěvě Brna premiér Andrej Babiš a připomněl, že onkologická onemocnění jsou v Česku druhou nejčastější příčinou úmrtí se zhruba 27 000 zemřelými ročně.
Právě boj s rakovinou představoval jedno z hlavních předvolebních témat dosluhující vlády. Sám premiér Babiš se tématu v posledních letech relativně často věnoval i na evropské úrovni, kde se prevence a léčba rakoviny rovněž dostala letos mezi priority Evropské komise v podobě tzv. Europe’s Beating Cancer Plan.
eHealth s otazníkem
Tradiční „bolístkou“ českého systému je nedostatečný rozvoj elektronického zdravotnictví, jinak také eHealth.
„Digitalizace českého zdravotnictví nepostupuje ani rychle a ani úspěšně. Systémově nebyly provedeny žádné kroky ke standardizaci zdravotnické dokumentace, sdílení informací, propojení jednotlivých autonomních systémů, jednoznačné identifikaci uživatelů atd.,“ upozornil Pavel Vepřek s tím, že v českém zdravotnictví fungují autonomní lokální informační systémy a na národní úrovni je v chodu aplikace e-recept a e-neschopenka, k oběma si však uživatelé musí zařizovat individuální přístup.
„Z léta připravovaného zákona o eHealth vypadlo vše podstatné a zůstala v něm v zásadě jen zakázka pro ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, pozn. red.) na budování registrů. Kvalitu a stav našeho e-Health ilustruje jeho využívání v rámci pandemie, přednost mají tužka, telefon,“ doplnil Vepřek s odkazem na kritizované postupy hygienických stanic.
Velkou položku v NPO představují digitalizace veřejné správy a digitální služby občanům a firmám, zahrnuté v komponentách 1.1 a 1.2, kde se myslí i na zdravotnictví. Na interoperabilitu zdravotnických dat, především na sdílení pacientské dokumentace mezi zařízeními, má jít 1,2 miliardy korun. Další stovky milionů poputují na portál služeb elektronického zdravotnictví a na infrastrukturu eHealth.
„ČR musí vybudovat sdílené centrální služby, které budou poskytovat a propojovat data z centrálního datového fondu ČR a usnadní koncovým uživatelům efektivnější využívání služeb státem financovaného zdravotnictví,“ uvádí jedna z podkapitol v hodnotě 1,4 miliardy korun, kde je v plánu například zavedení minimálně 10 nových centrálních digitálních služeb do roku 2025.
Počítá se také s rozvojem telemedicíny, tedy dálkového přenosu lékařských informací od pacienta k lékaři, nebo s vybudováním informačního systému pro hygienické stanice. Do oblasti zdravotnictví půjde také část prostředků určených na kybernetickou bezpečnost, konkrétně 1,2 miliardy korun, nejen v průběhu pandemie se totiž nemocnice často stávaly terčem kyberútoků.
Otázkou nicméně je, jestli půjde všechny tyto ambiciózní plány zrealizovat a přinesou trvalé a pozitivní změny. Vepřek si myslí, že vzhledem k tomu, že většina kroků popsaných ve vládou schválené Národní strategii elektronického zdravotnictví 2016-2020 zůstala jen na papíře a zákon o e-Health je takový, jaký je, „tak to s investicemi dopadne tak jako obvykle“.
„V oblasti digitalizace odtečou po připravených penězotečích k těm potřebným, a ve zdravotnictví budou i nadále přenášet informace pacienti ve svých hlavách a na popsaných papírcích. Jinak národní plán obnovy přinese do našeho zdravotnictví určitě krásné nové technologie, ale s nimi i prohloubení jeho, zatím skrývaných, finančních problémů,“ je přesvědčený Vepřek.
Ve svých obavách o dopad investic není sám. Podle závěrů nedávného kulatého stolu Zdravotnického deníku upozorňují odborní náměstci ředitelů velkých nemocnic na to, že i když už mají k dispozici zákon o eHealth, zatím neví, jaké konkrétní standardy komunikace a kyberbezpečnosti mají dodržovat. „Hrozí, že peníze utratíme špatně, a pak budeme potřebovat další, abychom to napravili,“ varoval například IT náměstek z Fakultní nemocnice Olomouc Antonín Hlavinka. Nemocnicím zároveň chybí dostatek kvalifikovaných odborníků.