Po dekolonizaci zemí afrického kontinentu a svobodných volbách v nich, přišla vlna krvavých převratů, o nichž dobový černý humor tvrdil, že neskončí dříve, dokud se poslední Afričan, co nosí brýle, nestane prezidentem. Tsunami převratů se zmírnila do dnešní přílivové vlny, ale slovo puč z politického slovníku Afriky nezmizelo, jak dokazuje situace v Súdánu.
Ohrnování nosu nad Afričany ze strany domorodců v bývalých sovětských koloniích v Evropě, ale není na místě. Pokud lze v polském a maďarském případě připustit, že ke změně orientace došlo evolucí politických struktur, pak Česko, považující se za středoevropského premianta a vzor pro sousedy, dosáhlo v říjnu 2021 stavu, který lze nazvat jen hanebnou hanbou.
Události na české politické scéně připomínají předrevoluční Rusko po ovládnutí moci Rasputinem, v němž náboženské blouznění carevny Alexandry Fjodorovny nahradil nezřízený chlast Miloše Zemana. Rasputinovy vlastnosti sprostého mužika, léčitele a mystika, předstírajícího parapsychologické schopnosti jsou u pražského dvora gubernátora Miloše rozděleny na více figur. Jen „Rasputin sexuální maniak“ chybí, nebudeme-li brát jako náhražku sebeukájení se vládnoucího „Gangu tří“ jejich domněle vysokým intelektem. Ostuda, jíž se Česko momentálně ve světových médiích těší, překryla i oslavy založení republiky. A je vůbec co slavit? Není na škodu ohlédnout se!
Beneš po celou dobu trvání odboje považuje Kramáře za jednoho z hlavních soupeřů v boji o moc a ani Kramář nezůstává Benešovi nic dlužen. Vzájemné útoky dosáhnou takové intenzity, že se do věci vloží i sám Masaryk. Pilná včelka Edvard Beneš je u všeho dříve než druzí a v říjnu 1918 se mu na ženevském jednání obou křídel odboje podařilo poslat na vedlejší kolej druhého svého odpůrce, Štefánika. Sám pak zůstává v Paříži až do 24. září 1919, kde vede jednání o budoucích hranicích země. Slibuje, co se dá, a co se nedá, slíbí také. Cítí se být – jako před sto lety kníže Metternich – tím, kdo řídí evropskou politiku a tvůrcem změn příští Evropy. Historie ukáže, že Evropa se opravdu změní, jen jinak, než Beneš chtěl. Masaryk zahraniční politiku nechává na Benešovi a věří mu, že Francie je tím hráčem, který je na vrcholu a zůstane na něm. Svůj úkol vidí TGM v budování státu, kde sází na americkou kartu, jako tomu bylo i v dubnu 1917, kdy odhadl váhu vstupu USA do války. Okamžitě se napříč Sibiří, přes Koreu a Japonsko vydává do USA za prezidentem Woodrowem Wilsonem. Již během cesty mu posílá zprávu o úspěších čs. legií a doporučuje, aby spojenci uznali ruskou bolševickou vládu! Je to jeden z jeho minima tragických omylů, vyplývající z historického odporu vůči všemu německému a romantického okouzlení slovanstvím.
Dne 5. května je TGM vítán jásajícími davy v Chicagu, při zahájení kampaně mezi americkými Čechy a Slováky. Zájem projeví i Rusíni, což je pro Masaryka příležitost dát svým požadavkům větší váhu.
Vše je zakotveno v Clevelandské dohodě a 30. května 1918 v Pittsburské dohodě, podepsané zástupci Slovenské ligy v USA, Českého národního sdružení a Svazu českých katolíků. Text Pittsburské dohody připravil TGM na místě a také ho sám podepsal! Její znění je plné frází o porozumění, které vyřeší vše při budoucím řešení toho, co dohoda neřeší. Zkrátka: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají! Češi touží po samostatném státě, který by bez Slováků a s Němci v zádech těžko prosazovali. Slováci touží po samostatném státě ještě víc než Češi, kteří drží trumfy. Proto Slováci v Pittsburghu svolí k vymazání klauzule z Clevelandu o budoucím federativním uspořádání státu! Formulace „unitární stát“, plytké sliby vlastní státní správy, parlamentu a soudnictví – to je vše, co za pittsburský podpis dostanou. Nebo zaplatí?
Češi se ukážou jako pěkní mizerové, kteří již v roce 1919 dohodu zpochybňují nebo z ní uznávají jen to, co se jim hodí. Její autor a jediný signatář za českou stranu je nyní prezidentem. Podle něj smlouva není právně závazná, protože při podpisu šlo jen o lokální dohodu amerických Čechů a Slováků (sic!) a odmítne Slovákům slíbenou autonomii dát, z obav před možnými stejnými požadavky Němců, Maďarů a Rusínů. Jakoby Masarykovi, rozdávajícímu v Pittsburghu sliby na všechny strany, neřekli, že bude třeba je jednoho dne splnit.
Masarykovi v té době pomáhaly jeho dobré styky s představiteli krajanů i známosti s vlivnými osobnostmi z návštěv u rodiny manželky Charlotty. Poradci prezidenta USA Wilsonovi doporučují, aby k poradám o ruské otázce přizval TGM jako znalce. Masaryk tak vstoupí do Bílého domu 19. června, kde přesvědčuje Wilsona, že válku lze vyhrát jen rozbitím Rakouska-Uherska.
Žádá o americkou pomoc s dopravou československých legií z Ruska do Evropy a vyslovuje se zásadně (!) proti intervenci v občanské válce v Rusku. Wilson byl v té době přívržencem federalizace Rakouska-Uherska a o samostatnosti jeho zemí neuvažoval. Ale na úspěch české věci mělo vliv Masarykovo přátelství s průmyslníkem a diplomatem Charlesem Richardem Cranem. Byl to on, kdo TGM již v roce 1900 pozval na přednáškové turné, a kdo jej v červnu 1918 přivedl do Oválné pracovny. Masarykovy přednášky jej nadchly tak, až jej přivedly k Alfonsi Muchovi, který plánuje sérii obřích pláten. Crane pak dvacet let Muchu a jeho práci na Slovanské epopeji financuje. Mucha za to tvář jeho dcery Josephine vezme za předlohu pro slovanskou kněžnu Slavii na první československé stokoruně. Nebyla to ale jediná splátka na oplátku.
Prvním velvyslancem USA v ČSR je Richard Crane, syn našeho dobrodince, na kterého Masaryk nezapomíná ani později a vyznamená jej Řádem bílého lva. Tím ale dojemný příběh americko-českého přátelství zdaleka nezačíná ani nekončí. Již na počátku století pracoval v Craneových slévárnách i Masarykův syn Jan, když jej bylo třeba zklidnit a hlavně na čas uklidit. Jeho náprava se ale nedaří a Jan končí přechodně v psychiatrickém ústavu. Chytrý okouzlující mladík je ale ozdobou soirée rodiny Craneových a nejvíc je jím okouzlena Craneova dcera Frances. Netrvá dlouho a je ruka v rukávě. Ani jejich rozvod po šesti letech manželství vztahy obou rodin nepoškodí a mladší Craneův syn John se stane osobním tajemníkem prezidenta Masaryka! Posledním článkem řetězu je pak jeho vnuk Thomas, který v roce 2017 převzal za děda české státní vyznamenání!
Masaryk dosáhl cíle 18. října 1918, když Wilson souhlasil s rozpadem Rakouska-Uherska, jak světu oznámí ve Washingtonské deklaraci, zakládající listině Republiky československé ke dni 28. října 1918. Nikomu nepřijde zvláštní lehkost, s níž vzniká státní subjekt, tolik podobný tomu, který je likvidován. Nikdo nežádá závazky od jeho budovatelů, jak své sliby splní, na jejichž základě nový národnostní experiment vzniká. Co je třeba, aby se o jeho vzniku dalo uvažovat a nebylo divné, že Čechů je šest milionů proti třem milionům věčně antagonistické německé menšiny? Přijmout smyšlenku o existenci československého národa a o tom, že kdysi dávno stát Čechů a Slováků existoval pod názvem Velkomoravská říše (sic!). Rázem přibyly tři miliony Čechoslováků – dohromady tedy devět. Přidejte půl milion Rusínů…a kde jsou ony tři miliony Němců?! Pravda, zmizel problém s čísly, ale nezmizel problém s Němci. Ještě o něm uslyšíme! TGM je 14. listopadu 1918 zvolen prezidentem. Na přehlídce legií dne 9. prosince 1918 v Darney k nastoupeným legionářům pronese: Bratři, vy jste to vyhráli! Dejme teď jen pozor, když jsme na kopečku, abychom tam zůstali!
Československé hranice překročil Masaryk ve vlaku 20. prosince v Horním Dvořišti. První veřejné vystoupení měl v Českých Budějovicích na zaplněném náměstí a další den pokračoval do Prahy. Na Wilsonově nádraží jej uvítala řada projevů, po nichž začala triumfální jízda přes Václavské náměstí na Staroměstské náměstí a odtud po dalších projevech vyzdobenou Mikulášskou (dnes Pařížskou) třídou na Malou Stranu. Ve Sněmovní ulici Masaryk složil slib prezidenta republiky a také odmítl tzv. Kramářovu ústavu, podle níž měl být prezident Československa jen ceremoniální figura bez pravomocí. K cestě Prahou použil odkrytý automobil Laurin & Klement jakožto „dopravní prostředek nový a demokratický“. Do císařského kočáru za ním usedli Masarykův syn Jan a dcera Olga, kteří prezidenta doprovázeli na cestě z USA. Teprve po veškeré slávě Masaryk vyzvedl manželku Charlottu ve veleslavínském sanatoriu. Po dni odpočinku přednesl Tomáš Garrigue Masaryk v neděli 22. prosince 1918 na Pražském hradě své první poselství. Svět vypadal jak letní obloha bez mráčků.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
