Tento článek je součástí Special reportu: Chytrá recyklace
Česká inspekce životního prostředí provede standardně 3500 kontrol za rok, pochybení zjistí u čtvrtiny z nich. Jaká to nejčastěji jsou?
Jednou ze současných výzev cirkulární ekonomiky je adekvátní nastavení a dodržování pravidel. Na správné nakládání s odpadem dohlíží v ČR Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Ta je odborným orgánem ministerstva životního prostředí a jejím hlavním úkolem je dozor nad respektováním právních předpisů v oblasti životního prostředí.
„Jsme schopni ročně udělat v oblasti odpadů, chemických látek a zpětných odběrů zhruba 3500 kontrol,“ vyčíslil Martin Zemek, vedoucí oddělení Odboru technické ochrany životního prostředí a integrované prevence a Odboru odpadového hospodářství České inspekce životního prostředí (ČIŽP), na nedávné konferenci uspořádané společností REMA.
Skládky dominují, říká Zemek
Během loňského roku došlo kvůli pandemii k poklesu na 2749 provedených kontrol, z nichž byla polovina neplánovaná, jak uvádí výroční zpráva ČIŽP za rok 2020. Celkem bylo za rok zahájeno 789 řízení a rozdáno 756 rozhodnutí o udělení pokuty.
Sankciování je podle Zemka v tomto případě relativně časté. „Podle dlouhodobé statistiky je ze zhruba každé čtvrté kontroly výstup nějaká sankce,“ upozornil Zemek. Je tedy zhruba 25% šance, že při kontrole dojde ke zjištění nějakého pochybení. Zákon o odpadech dopadá na mnohem širší pole povinností než např. zákon v oblasti ochrany ovzduší nebo vod, a proto je udělování sankcí četnější.
Nejlevnějšími a dominantními zařízeními na odstraňování odpadů jsou v současné době stále skládky. V ČR je jich v současné době necelých 200, přičemž na 85 z nich byla v loňském roce provedena kontrola ČIŽP a u 35 bylo vedeno přestupkové řízení.
K nejčastějším přestupkům patří nedodržení maximální plochy nebo její nezakrývání, což vede k požárům, prašnosti a úletům odpadu do okolí, nebo účelově chybná klasifikace odpadu, aby vůbec mohl být na skládku umístěn, upozornil Zemek. Mohou zde proto často a protizákonně končit i elektroodpady nebo plasty ze sběru komunálních odpadů, případně nebezpečné odpady.
Cena za skládkování je příliš nízká
„Někteří provozovatelé skládek se poměrně výrazně snaží obcházet ekonomické nástroje, které právě slouží k tomu, aby skládky nebyly tou dominantní koncovkou v oblasti odpadového hospodářství. Obchází poplatkové povinnosti,“ uvedl Zemek.
Právě poplatky mají motivovat ke vzniku jiných, alternativních technologií, což se však ne vždy úspěšně daří. Podle Strategického rámce cirkulární ekonomiky České republiky 2040 z letošního dubna je jednou z hlavních překážek oběhového hospodářství mimo jiné nedostatečná legislativa. Ta podle analýzy nastavuje příliš nízkou cenu za skládkování odpadu, a neomezuje tak jeho vznik. Nedostatečně také podporuje trh s druhotnými surovinami a design výrobků umožňující jejich opětovné využití.
Podle navrhovaných opatření strategie by proto mělo v následujících letech dojít k navyšování poplatků ze skládkování odpadů. Loni stálo skládkování tuny využitelného odpadu 500 Kč, letos stojí 800 Kč, od roku 2025 to bude 1500 Kč a v roce 2029 již 1850 Kč. Do roku 2030 by mělo dojít k úplnému zákazu skládkování. Otázkou však zůstává, zda není navyšování cen příliš mírné.
Skládkaři mnohdy podle Zemka neodvádějí ani finance určené na tzv. finanční rezervu, která slouží k rekultivaci skládky a následnému monitoringu, a peníze na sanaci opuštěných skládek tak mohou chybět.
Problematické je i samotné zanášení bývalých skládek do katastru nemovitostí, jak uvádí ČIŽP ve výroční zprávě. Není podle inspekce dostatečně důkladné a pozemky jsou často vedeny jako ostatní plocha nebo orná půda. Mnohdy proto, bez znalostí místních poměrů a historických souvislostí, lze jen obtížně zjistit, že pozemek je zatížen odpady. V ČR se podle odhadu ČIŽP nacházejí takových pozemků stovky.
Za ekologickou likvidaci platí spotřebitel již při nákupu
Kontroly ČIŽP proběhly i u společností zajišťujících zpětný odběr použitých elektrozařízení, baterií a akumulátorů. Zákazníci si za ekologické zpracování spotřebičů a dalších zařízení platí již při jejich nákupu, a odevzdání elektroodpadu na místě zpětného odběru nebo u prodejce tak mají jako již předplacenou službu.
Podněty ke kontrolám směřovaly podle Zemka nejčastěji k e-shopům. K jejich povinnostem vůči elektroodpadu mimo jiné patří i odvážení starého spotřebiče v případě objednání nového, tj. výměna kusu za kus. Obchody se však snaží toto nařízení obcházet. V roce 2020 tak bylo inspektory zahájeno 50 přestupkových řízení, právní moci nabylo 49 rozhodnutí a celková suma udělených pokut dosáhla necelého milionu korun.
Dochází i k případům, kdy prodejce elektrozařízení starý spotřebič od svého zákazníka odebere, ale nepředá jej dále do systému, který je k tomu určen – tedy k dalšímu zpracování. Elektroodpad tak může končit právě na skládkách, přestože obsahuje toxické látky a představuje jeden z nejnebezpečnějších druhů odpadů pro životní prostředí i pro lidi.
