Rozmohl se nám tady takový nešvar. Vláda ve své bezmezné štědrosti utrácí peníze, které nemá. Prominutí DPH na plyn a elektřinu boří dosavadní limity rozpočtové neodpovědnosti. Ekonomicky jde o krácení příjmů veřejného sektoru o dvě miliardy měsíčně v rozporu s parametry zákona o státním rozpočtu – letošního i připravovaného.

Věcně opatření neřeší podstatu problému drahých energií, která začíná i končí mimo českou kotlinu. Na rozdíl od jiných vládních transferů během pandemie, o nichž jsme si mohli lehce naivně myslet, že s jejím opadnutím doženou ztráty ekonomika i veřejné finance, teď rozhodně nehrajeme hru s nulovým součtem. Jedná se tedy o čistý transfer nákladů do budoucna, který ale neodstraní potřebu individuálně řešit situaci domácností, jež zdražení energií nebudou finančně zvládat.

Politicky je novum, že dochází ke změně daňových sazeb, aspoň pro letošní listopad a prosinec, bez rozhodnutí parlamentu. Pravda, stejný princip prominutí daně si vláda odzkoušela v minulosti už na respirátorech, to ale v situaci akutního zdravotního problému a ve finanční dimenzi o dva řády nižší. Samotný akt prominutí či odpuštění je navíc pochybný. Ten evokuje nápravu nějaké křivdy vůči jednotlivci či vymezené skupině osob, drahé energie ale nelze ani v nejdivočejších představách považovat za křivdu – a už vůbec ne pro všech 4,5 milionu domácností v Česku.

Proč tedy odstupující vláda tři týdny po volbách takovou kontroverzní akci rozjela? Nabízím dvě odpovědi, ne nutně vzájemně se vylučující. Zaprvé – protože může. Jde o pokračování čtyři roky trvající politiky, při níž jsou principy přežitkem, žije se tady a teď, a pokud je něco zakázáno (jako je v EU nulová sazba DPH), stejně zkusíme, zda nám to projde. Zadruhé, jde o zlomyslnou snahu komplikovat situaci nové politické garnituře, což umožní stále připomínat té části společnosti, která se nechávala vládou hýčkat přijímáním nečekaných dárečků, že s hnutím ANO bylo líp.