Na trhu bují přesvědčení, že cíle jsou nesplnitelné a celý Green Deal je veden ideologicky, říká expert |
Téměř třicet let byl senátorem, čtyři léta zastával post ministra zahraničí USA a ucházel se i o post nejvyšší. Ve Spojených státech by se našlo jen málo těch, kdo se politickými zkušenostmi mohou měřit s Johnem Kerrym.
V lednu letošního roku se sedmasedmdesátiletý politik vydal na misi, která je na rozdíl od jeho předchozího politického působení daleko od světel reflektorů i každodenní pozornosti médií. Z hlediska vlivu na světové dění však nakonec může být významnější než vše ostatní, čím se dosud zabýval: od nástupu Joea Bidena do Bílého domu totiž Kerry působí jako zvláštní americký emisar pro otázky klimatu.
Od té doby jezdí neúnavně po světě a snaží se přesvědčit velké znečišťovatele, zejména Čínu, aby stanovili ambicióznější cíle pro snižování emisí a dosažení tzv. uhlíkové neutrality. Cíle podobné těm, které si již vytyčily samotné USA, Evropská unie či Spojené království a které mají pomoci udržet celosvětový nárůst teploty v porovnání s předindustriální érou pod úrovní 1,5 °C.
Sankce za klima
Kerryho úsilí mělo přinést viditelné ovoce na právě probíhajícím světovém klimatickém summitu COP26 ve skotském Glasgow. Jenže teď se ukazuje, že pouhých devět měsíců na tak velký úkol zřejmě nestačí.
Největším problémem je pro Američany Čína, aktuálně největší producent skleníkových plynů na planetě s celosvětovým podílem okolo 26 procent. John Kerry strávil v říši středu od nástupu do nové funkce mnoho času rozhovory s tamějšími politiky včetně svého klimatického protějšku Sie Čen-chua. „Mysleli jsme si, že klima se bude posuzovat separátně, samo o sobě, i proto, že se jedná o skutečně globální, navíc naléhavý problém,“ řekl Kerry v polovině října pro britskou televizi Sky News. Pak ale dodal: „Bohužel nás dohnala reálpolitika, rozhovory nepokračují tak rychle, jak bychom si přáli.“
„Reálpolitikou“ Kerry myslel aktuální špatné bilaterální americko-čínské vztahy. Obě země jsou dlouhodobě ve sporu ohledně vzájemného obchodu včetně cel na vybrané výrobky, USA kritizují Čínu za porušování lidských práv či útisk národnostních menšin. „Jednáme s nimi dlouze o emisích, o ústupu od uhlí, a na konci od Číňanů stejně přijde otázka: ‚No dobrá, ale co za to uděláte s těmi sankcemi, které jste na nás uvalili?‘“ posteskl si Kerry.
Čína se sice těsně před začátkem konference COP26 přihlásila k závazku dosáhnout klimatické neutrality v roce 2060 a k postupnému snižování objemu vypuštěných emisí, jde ale o mnohem skromnější cíle, než by bylo v současné klimaticky nebezpečné situaci potřeba. Čínské emise mají podle plánů Pekingu dokonce ještě několik let růst a Číňané v současnosti staví nové uhelné elektrárny. Jistým signálem o tom, jak to Peking s úsilím zastavit oteplování myslí, je i neúčast čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na glasgowském summitu.
S Glasgow to nekončí
Kerry si je zřejmě vědom toho, že jeho mise potřebuje víc času a možná i nějakou konkrétní nabídku ústupků směrem k Číňanům. „Nikdy jsem se k tomu nestavěl tak, že Glasgow je poslední možností, jakési buď anebo,“ řekl Kerry pár dní před začátkem summitu COP26 listu The New York Times. Takový výrok ovšem znamená zřetelný posun v uvažování: ještě v létě se americký emisar nechal slyšet, že „Glasgow bude poslední dobrou možností, jak odvrátit katastrofální důsledky změn klimatu“.
Kerry zdůrazňuje, že úsilí jeho týmu se nesoustředí zdaleka jen na Čínu a že jednání probíhají i s řadou dalších velkých znečišťovatelů – s hmatatelnými důsledky. „Nikdy dříve nepřijížděli zástupci tolika států na nějakou konferenci se zcela konkrétními cíli na snížení emisí jako teď,“ řekl Kerry pár dní před glasgowským summitem.
Rodina Johna Kerryho má i malou českou stopu: jeho pradědeček Benedikt Kohn – původem německý žid – totiž v 19. století žil v městečku Bennish, které se dnes jmenuje Horní Benešov a leží nedaleko Bruntálu. Zda bude klimatická mise Johna Kerryho nakonec úspěšná, ukážou až příští měsíce, či spíše roky.
