Promarněná příležitost

Andrej Babiš před volbami v roce 2017, když náhodou spal, snil o lepším životním prostředí, obnovitelných zdrojích energie, rozvoji elektromobility. Jeho koaliční vláda s ČSSD (do dubna 2021 podporovaná KSČM) část snů promítla do svého programového prohlášení. Po čtyřech letech je experti z ekologických organizací sdružených v Zeleném kruhu pečlivě porovnali se skutečnou ekologickou politikou vlády.

V žádné ze čtrnácti hodnocených oblastí nepřinesla vláda významný a komplexní pozitivní posun. Pouze pravidla ochrany národních parků, nová odpadová legislativa a nastavení podmínek pro rozvoj obnovitelných zdrojů lze považovat za významné dílčí pozitivní kroky. Dlužno dodat, že by se nestaly bez tlaku ekologických organizací, moderního průmyslu a části opozice.

Špatných kroků má ale Babišův kabinet na kontě víc. V oblasti zadržování vody v krajině a v dopravě převážily přehrady, nesmyslný a drahý kanál DOL či jezy na Labi nad tím, co lidé i krajina skutečně potřebují. Vláda prosadila klientelisticky připravený nový stavební zákon, který radikálně oslabuje ochranu přírody a životního prostředí. Místo, aby řešila náhradu za uhelné zdroje, které skončí během několika let, prosazovala jaderný reaktor, který nemůže být dřív než za dvacet let. V době, kdy se budou odstavovat dva vysloužilé reaktory. Svou příležitost naplnit své sny Andrej Babiš promarnil.

Přehlížená energetika

V poslední době roste cena zemního plynu a elektřiny z uhlí. Za tím prvním stojí zřejmě

hlavní hráč na evropském trhu – Rusko. To druhé silně ovlivňují spekulanti na trhu s emisními povolenkami, ale i další vlivy. Společnou a dlouhodobou obranou našich peněženek je snižování spotřeby energie v domech i průmyslu a nahrazování fosilních zdrojů levnější domácí obnovitelnou energií. Vláda podcenila obojí a dostala nás tam, kde teď jsme.

foto: Ilja Juruchin, PxHere.com

Je pravda, že méně než dřív blokovala evropskou snahu o snižování emisí skleníkových plynů a přistoupila na debatu o konci uhlí, byť ji nedokončila. Ve zvyšování energetické efektivity ale jen těžila z již nastavených programů a neudělala kroky vpřed.

Pod tlakem opozice, moderního průmyslu, obcí i ekologických organizací vláda nakonec rozvoj obnovitelných zdrojů energie brzdit přestala. Zákon nastavil podmínky podpory tak, aby hroutící se uhelný průmysl mohl být v následujících letech rychle nahrazován dostupnými a čistými zdroji energie. Stalo se tak ale až necelý měsíc před volbami.

Kabinet se totiž soustředil na prosazení velkorysé finanční podpory pro výstavbu nového jaderného reaktoru. A odmítl pokusy opozice alespoň této podpoře stanovit rozumný limit. Podobně nesmiřitelně se postavil také proti starostům obcí ohrožených stavbou úložiště radioaktivního odpadu.

Plýtvání pokračuje

Řekněme si to na rovinu. Češi nejsou jedničky ve třídění komunálního odpadu. Třídíme dokonce hůř, než je průměr v zemích Evropské unie. Pomoci nám mohou dvě věci – nová komplexní legislativa podporující třídění a podpora recyklace vytříděného materiálu. Budiž vládě přičteno k dobru, že nové zákony pro lepší nakládání s odpady skutečně prosadila a převzala do nich povinné třídící cíle z evropské směrnice.

Ty ale nesplníme, budeme-li se sunout vpřed stávajícím hlemýždím tempem.

foto: archiv F

Odpovědnost za zvýšení třídění ze stávajících přibližně 40 procent na zákonem požadovaných 70 procent přenesla vláda na obce. Ani se zpracováním a odbytem vytříděného materiálu stát nepomáhá. Průmysl (především prostřednictvím autorizované společnosti EKO-KOM) by sice podle zákona měl hradit plné náklady za třídění a recyklací alespoň za obalový odpad, ale nedělá to. Většinu nákladů tak platí obce. Skládky skončí a spalování plastu a papíru, který se nepodařilo zrecyklovat, je drahé. Dokud nezvýšíme míru recyklace, bude platit, že čím víc vytřídíme, tím více nakonec zaplatíme. Problém čeká na novou vládu.

Příroda a krajina

Ministerstvo životního prostředí navázalo na kvalitní legislativu z předchozího volebního období a připravilo, v příslušných regionech projednalo a schválilo zonace všech národních parků. Ty počítají s postupným nárůstem území ponechaného divoké přírodě.

Nebyla však zajištěna ochrana velmi cenných dílčích území (rezervace Břehyně – Pecopala, Kašperskohorské slatě aj.) mimo národní parky a dochází zde k těžbě dřeva a poškozování přírody. Metodika Postup asanace kůrovcem napadených porostů v CHKO a MZCHÚ nedostatečně chrání nejcennější části naší přírody v situaci, kdy se do nich kůrovec dostává z okolních hospodářských porostů.

Přírodu by zásadně a nevratně poškodily chystané přehrady či jezy na Labi. Největší šok ale vyvolalo rozhodnutí vlády „zahájit přípravu Oderské větve v úseku Ostrava-Svinov – státní hranice ČR/Polsko – (Koźle) jako první části propojení Odra – Dunaj“ (usnesení vlády č. 968 ze dne 5. 10. 2020). Do přípravy nesmyslného megaprojektu kanálu Dunaj–Odra–Labe tak vláda posílá další peníze z našich daní.

Ústí řeky Moravy do Dunaje pod zříceninou hradu Devín. Foto: Jaroslav Kubec, Wikimedia Commons.

Největší zhoršení v ochraně přírody a životního prostředí ovšem způsobí vláda novým stavebním zákonem. Ten byl připraven netransparentně a klientelisticky ve prospěch developerů. Demontuje institucionální systém ochrany veřejných zájmů, nejvíce právě v oblasti životního prostředí, a nepřináší nástroje potřebné pro zvládání klimatické krize. Pravidla pro účast veřejnosti v povolovacích řízeních jsou nejasná. V oblasti územního plánování přišla veřejnost o možnost podávat námitky a účinněji se podílet na rozhodování o rozvoji své obce.

České potraviny nebo raději beton?

Jestli se na nějaké prioritě shodují prakticky všechny politické strany, je to ochrana půdy jako zdroje naší obživy. Jenomže ještě více chtějí politici nové dálnice, parkoviště, sklady a supermarkety. Do úrodných oblastí kolem měst se to zkrátka všechno nevejde. Vláda se klonila k tomu druhému. Nemotivovala investory k upřednostňování brownfieldů, proto dále betonují přímo na poli. Orgány ochrany půdy občas přeci jen odmítly udělit výjimku pro zábor zvláště úrodné – zákonem chráněné – půdy. Vláda jim to zarazila. Podle nového stavebního zákona už o záborech půdy rozhoduje výhradně stavební úřad.

Ani nezastavěné půdě se u nás nevede dobře. Ministerstvo životního prostředí konečně vydalo takzvanou protierozní vyhlášku, avšak její ambice jsou slabé a místo skutečnému bránění erozi většinu případů eroze toleruje. Vláda sice snížila maximální výměru jedné plodiny na 30 hektarů, to ale zdaleka nestačí. Ministerstvo zemědělství spolu s dalšími členskými státy jednalo proti ambicióznější reformě evropské Společné zemědělské politiky a jím připravovaný Strategický plán zemědělské politiky převážně zachovává strukturu dotací, která nevedla ke zlepšení špatného stavu krajinné struktury, kvality půdy a ochrany biodiverzity. Ministerstvo zemědělství navíc zrušilo oddělení ochrany půdy (vytvořené ministrem Jurečkou) sloučením do oddělení prostorových informací. Umožnilo také výraznou aplikaci jedů při regulaci počtů hrabošů a dalších zvířat.

Hraboš polní, foto: Pixabay.com

Katastrofy už ne, prosím

Nejen pandemie COVIDu-19, ale také kůrovcová kalamita ukázaly, že vláda nezvládala řešení krizových situací, ani předcházení těm budoucím. Pozitivní zprávou je, že MŽP prosadilo částečné zvýšení podílu listnáčů a jedlí a používání přípravných dřevin. Uzákonila se nezcizitelnost státních lesů a usnadnění alternativních způsobů hospodaření. Jenomže všechno je to k ničemu, když malé semenáčky dále spásá přemnožená zvěř. Důležitá pozitivní změna mysliveckého zákona z roku 2019 umožnila regulaci zvěře díky stanovování plánů lovu dle skutečných škod na lesních porostech. V roce 2021 ji ale zase zrušili poslanci ANO (a polovina poslanců ČSSD) přílepkem k takzvané invazní novele. Ministerstvo zemědělství navíc blokuje přijetí vlastní novely mysliveckého zákona, který by regulaci zvěře opět vrátil.

Ještě známějším selháním je chaotické šetření havárie na řece Bečvě. O něm se v médiích píše dost, celou kauzu spolu s konkrétními návrhy, jak předejít dalším, popsala parlamentní vyšetřovací komise. Ta ovšem vznikla vládě navzdory.

Aby naše země dokázala řešit klimatickou, ekologickou a případně i jinou krizi, potřebuje mnohem kompetentnější vládní tým. Snad se jej po volbách dočkáme.

Autor je ředitelem Zeleného kruhu, asociace ekologických organizací. Kontakt: daniel.vondrous@zelenykruh.cz.