Cestou za otcem. Tomáš Valena vypráví osudy svého otce Františka, významné osobnosti katolického veřejného života

Vydat se za otcem, přesněji za dávno mrtvým otcem, hledat jeho stopy v historické i vlastní paměti, v archivech i vzpomínkách sester a přátel, v krajině i uprostřed měst (v Dačicích, Brně, Praze, Římě i Lublani) a posléze o tom napsat knihu. To byl sen i úkol architekta a historika architektury prof. Tomáše Valeny (1950–2019), významného evropského intelektuála. Sen a úkol, který si předsevzal a na sklonku svého života jej uskutečnil.

Trnitá i mystická cesta k otci

Kniha Cestou za otcem vyšla v Čechách jen pár dní po Tomášově smrti. Právě z ní je připravena desetidílná rozhlasová četba na pokračování. A je to cesta nejen za otcem, ale v nejhlubším významu za sebou samým, ke svému vědomí i podvědomí.

Čtěte také

Jak se vyrovnat s historií? Skrz divadlo, vnímám ho jako doplněk publicistiky a dokumentu, říká režisér Šimon Dominik

Sám o tom píše: „A tak jsem začal životní příběh svého tatínka detektivně rekonstruovat. Hledal a sbíral jsem kamínek po kamínku pro sestavení celoživotní mozaiky. (...) Postupně jsem si jasně uvědomil, jak málo toho o svém otci vím a v jak různých kontextech, ale i přelomových situacích jsme oba dva žili. A jakoby z husté mlhy se začaly pomalu vynořovat obrysy podobností a protikladů mezi námi oběma, o kterých jsem dříve nikdy nepřemýšlel. Uvědomil jsem si, že to nebude kniha jen o mém otci, ale také o mně, přestože jsem se vždy vyhýbal tomu, zabývat se sám sebou. Ve svých zralých letech jsem tak poprvé pocítil potřebu vyjasnit si nad příběhem svého tatínka také některé své vlastní pozice.“

Uvědomil jsem si, že to nebude kniha jen o mém otci, ale také o mně, přestože jsem se vždy vyhýbal tomu, zabývat se sám sebou.
Tomáš Valena

V textu se proplétají dva hlasy – hlas Tomáše, který komentuje otcovy skutky a kroky a konfrontuje je se svými, a hlas historika, který načrtává životopis Františka Valeny (1913–1960), studentského vůdce, právníka, křesťanského aktivisty, politika a otce tří dětí, kterému komunistický soud navrhl trest smrti. Posléze mu byl trest snížen na dvaadvacet let, jako těžce nemocnému přerušen a on doma po dvou letech zemřel. Otřesným důkazem komunistického cynismu je skutečnost, že několik hodin po smrti mu byla doručena výzva k nástupu výkonu trestu, ke kterému se měl během 24 hodin hlásit ve Valdicích.

Kniha-svědectví-autobiografie

Vznikla tak jedinečná kniha-svědectví-autobiografie, kde autor postupně ohledává své kořeny, konfrontuje se s otcovými postoji a názory, aby se nakonec v intenzivní meditaci propojil s otcovým duchovním poselstvím. Tomáš Valena k tomu v knize dodává: „Potřeba vypořádat se, dokonce ještě i ve zralých letech, se svým původem, především potřeba synů vyjasnit si vztah a postoj k otci, je známým a rozšířeným fenoménem. Od Télemachova pátrání po otci v Homérově Odysseji po Obamova Dreams from my Father bylo na toto téma napsáno nesčetně knih. Patří k nim i tento pokus, který jen potvrzuje univerzálnost tematiky a fundamentální význam vztahu syna k otci.“

Čtěte také

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Tomáš Valena a jeho Plečnik na Pražském hradě

Připomeňme, že prof. Tomáš Valena vyrůstal v Praze jako syn politického vězně, později žil se svojí matkou a sestrami ve Slovinsku a Německu. Studoval filozofii, dějiny umění, architekturu a urbanistiku v Mnichově a na Cornellově univerzitě v USA. Vedl vlastní architektonický ateliér v Mnichově, kde také přednášel urbanismus a architekturu na Fakultě architektury. Vedle toho vyučoval na univerzitách v Ithace (USA), ve Vídni, v Mnichově a v Lublani. Jeho hlavní oblasti zájmu byla architektura a topografie, vztah architektury a urbanismu a dílo slovinského architekta Josipa Plečnika. Napsal o něm několik publikací (kniha O Plečnikovi vyšla před nedávnem i v Čechách) a byl jedním z autorů fenomenální výstavy Josip Plečnik – Architektura pro novou demokracii, realizované na Pražském hradě v roce 1996.

 Psáno pro Týdeník Rozhlas.