Solidní většina ve sněmovně, tmel v podobě Babiše, shrnuje výhledy pětikoalice politolog Kopeček

Poprvé po volbách se nám v pondělí sešla nová sněmovna a zároveň pět stran vznikající vládní koalice podepsalo koaliční smlouvu. Pane Kopečku, jak zásadní posun to je na cestě Česka k nové vládě?
Vypadá to, že bychom v horizontu opravdu nějakých tří čtyř týdnů mohli mít novou vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny, což by byl časově poměrně rychlý a z hlediska starší zkušenosti, kdy vznikání vlád bylo velmi často obtížné, někdy i mnohaměsíční, co se týká získání důvěry sněmovny, tak by to mohlo být i poměrně v tomto případě rychlé.

Co všechno v tuto chvíli víme o podobě koalice a o silové dynamice, která v ní bude panovat? Už několik dnů je známé to, jaké rezorty která strana bude držet, i když strany zatím oficiálně nezveřejnily jmenný seznam toho, kdo jaké ministerstvo povede. Ale když se na to podíváte tak nějak zvnějšku, co nám to prozrazuje o tom, jak budou rozložené síly v nové vládní koalici Spolu a Pirátů a STAN?
Je tam samozřejmě vidět kumulace funkce premiéra a ministra financí v rukou ODS, což je pochopitelně poměrně významný klíč k tomu, jak bude fungovat česká politika v následujících letech. Když se ty dvě funkce rozdělily, to jest, že když to měly různé koaliční strany, tak to obvykle dost oslabovalo možnosti premiéra prosazovat některé své priority a samozřejmě i hlavní vládní strany, která mívala post premiéra.

V tomto směru si vlastně ODS celkem rozumně pohlídala, aby ty dva posty měla ve svých rukou. Jinak v rozložení je také vidět docela pěkně to, že Piráti, přestože mají jen čtyři poslance, tak v rámci rozdělování vládních křesel získali tři resorty, z nichž dva jsou poměrně významné. Narážím tím na ministerstvo pro místní rozvoj a digitalizaci, což je rezort, přes který teče poměrně dost peněz – navíc digitalizace, je jedna z klíčových priorit Pirátů. Samozřejmě i ministerstvo zahraničí, které přestože má menší význam, než bývalo v minulosti, tak je pořád poměrně důležitým postem.

Takže Piráti díky tomu, že jsou zahrnuti ve volební koalici se STAN, která vyjednávala s druhou volební koalicí, tak si dokázali vyjednat poměrně solidní vládní zastoupení, což je silný argument pro pirátské fórum, aby podpořilo účast Pirátů ve vládě přes volební výsledek, který nebyl dobrý.

To už narážíte na intriku, která se ještě ke koaliční smlouvě váže, protože jak říkáte, musí smlouvu ještě schválit celostátní stranické fórum Pirátů. Příští pondělí bychom se teprve měli dozvědět výsledek celostranického referenda. Myslíte si, že je možné, že smlouva by nemusela fórem projít? Dají se čekat nějaké problémy, nebo je může – případné protestní hlasy – ukonejšit právě to, že nakonec zisk rezortů je velmi slušný v poměru k tomu, jak Piráti ve volbách dopadli?
Je dobré brát v úvahu, že máme poměrně dost pirátských politiků, kteří samozřejmě po volbách byli nespokojeni se dosaženým výsledkem, míněno teď hlavně mandátově, pochopitelně.

Na druhou stranu to, že strana bude ve vládě a bude mít i poměrně výrazné ministerské posty z hlediska významu, tak určitě může minimálně část nespokojených uspokojit. Já bych fakt nepodceňoval tuto stránku věci. Je to skutečně hodně silný argument. Byť samozřejmě Piráti vypadají jako něco, co se prezentuje jako „policy seeking“ strana, když mám použít tento termín, to jest strana orientovaná primárně na určitou agendu, tak samozřejmě poziční zisk může být hodně silný faktor, který v pirátském fóru převáží směrem k účasti ve vládě. Alespoň pro tuto chvíli.

Vůbec nepochybuju, že výsledek v rámci hlasování pirátského fóra nebude nějaký drtivý z hlediska podpory účasti ve vládě. Ale řekl bych, že na základě toho, co se dohodlo teď v rámci koaličního vyjednávání, je šance, že Piráti účast ve vládě schválí, poměrně vysoká. Samozřejmě zdůrazňuji – v tuto chvíli to tak vypadá. Ono se během týdne ještě může něco vyvrbit, ale mně se to jeví spíš méně pravděpodobné.

Další věc, která s tím samozřejmě potom souvisí, jak moc trvalý aktér to ve vládě bude. Ale to už je otázka na další debatu.

V Česku dosud pětičlenná koalice nevládla a samozřejmě se i tomu věnuje pozornost. To je právě také bod, na který narážíte. Když přihlédnete k tomu, co víme o dosavadním působení těch všech stran a jejich politiků, má koalice šanci – a chápu, jen odhadujeme – dovládnout po celé čtyři roky?
Podle mne je několik faktorů, které její šance zvyšují. První věc, velmi solidní většina v Poslanecké sněmovně, to stojí za zdůraznění. Doba, kdy jsme měli vládu, která měla tak výraznou většinu, je velmi krátká. První Klausova vláda po roce 1992 měla nějakých 105 poslanců, tato jich má 108. A i kdyby – zdůrazňuji to slůvko „i kdyby“ – Piráti, kteří zjevně mohou být slabším článkem koalice, odpadli, tak je to pořád ještě pěkná většina 104 poslanců. To je první argument pro to, proč je šance poměrně slušná.

Druhá šance se jmenuje tmel v podobě Andreje Babiše. Protože máme-li tu někoho, koho chtěly koaliční strany odstavit od vládnutí, a ten někdo pořád zůstává v opozici a vede vlastně největší opoziční stranu, tak je to podle mě velmi silný argument pro to, aby koalice vydržela. Prostě i proto, aby nepřipustila návrat Andreje Babiše k vládní moci. To, na co si Andrej Babiš stěžuje v této souvislosti, to jest, že to je vládní koalice zaměřená do značné míry i proti němu, proti jeho stylu vládnutí, je samozřejmě pravda. Přestože jsou rozdíly mezi Piráty, ODS, které se mnohokrát debatovaly, tak toto je moment, který může udržovat koalici pohromadě.

Samozřejmě by se daly zmiňovat další rozpory, co se ve vládě dají najít už teď latentně. Ale je dobré tento faktor prostě neopomíjet. Co je potom alternativa ve chvíli, kdyby se vláda nějakým způsobem rozpadla, by byly asi pravděpodobně předčasné volby a možný návrat ANO do vlády, což podle mě koaliční strany v tuto chvíli určitě nechtějí. Ještě bych dodal třetí faktor, a já bych ho zase nepodceňoval. Byť je koalice pětičlenná, tak už jsme zkušenost se čtyřčlennou vládní koalicí jednou měli, to už není zase tak velký rozdíl. Připomněl bych, že to byla Klausova vláda mezi lety 1992 až 1996.

Věc, která tam také byla docela důležitá, schopnost premiéra nějakým způsobem udržovat jednotu vlády při klíčových věcech. To je schopnost fungovat jako jistý mediátor.

Byť se to z dnešního hlediska úplně nezdá a Václav Klaus žádný velký mediátor nebyl, tak to opravdu čtyři roky dokázal udržet na relativně konsensuální úrovni. Přestože byla spousta sporných bodů, tak to čtyři roky relativně dobře fungovalo.

Petr Fiala je typ lídra, u kterého si myslím, že by mediační schopnosti a udržování vládní koalice pohromadě mohly být ještě rozvinutější. Vede mě k tomu jistá zkušenost, kterou udělal už jako lídr volební koalice Spolu a předtím jako předseda ODS, kdy je prostě vidět, že v tomto směru má poměrně vyvinuté schopnosti.

Při podpisu koaliční smlouvy i mluvil předseda ODS Petr Fiala o tom, že musí skončit agresivní politika, že sám prosazuje návrat k diskuzi a naslouchání jiným nebo opačným názorům a tak dále. Když se na to díváte touto perspektivou, přináší koalice skutečně nějaký nový politický styl? Prokázala dosud – a víme, že to je jen krátké období, které můžeme hodnotit –, že dokáže překonávat potenciální neshody, názorové rozdíly?
Moje odpověď asi bude, že je příliš brzo to hodnotit. Vládní koalice, která dosud nevznikla, to je opravdu něco, co nevíme, jak bude z hlediska nějakého jiného stylu politiky působit. Samozřejmě, dá se něco vyvozovat z toho, kdo ji tvoří, to určitě. Obě koalice se na něčem vymezují. Mimo jiné je to právě i odmítnutí toho, jakým způsobem fungoval v české politice Andrej Babiš, a i vlastně to, co s tím bylo spojeno.

V tuto chvíli fakt nevíme, do jaké míry to bude odlišné, jaké tam budou problémy. Samozřejmě je dobré vnímat trošku i kontext, který to asi bude dost ovlivňovat. Koalice se zjevně vládní moci ujme ve chvíli, kdy na tom Česká republika v některých ohledech bude velmi špatně. Mám teď na mysli především pandemii, ale třeba i růst inflace nebo to, co je spojeno se zdražováním energií, což je velmi nepříjemná záležitost. Není to komfortní situace a může to vnitřní spory – i třeba způsob vystupování – do značné míry ovlivnit.

Zkušenost, kdy jsme vyměnili pětkrát ministra zdravotnictví v průběhu jednoho roku, je svým způsobem odstrašující. Je samozřejmě otázka, jestli si tato vláda dokáže udržet svůj přístup k pandemii jen s jedním ministrem zdravotnictví.

Teď nechci nic přivolávat, ale zranitelnost zrovna na této pozici bude poměrně vysoká.

Samozřejmě to, co bude dělat ministr zdravotnictví, bude hodně senzitivní. To je samozřejmě limit, který tady v každém případě bude. Tím se chci jen dostat k tomu, že fakt predikovat některé věci v tuto chvíli je moc brzo.

Když jste se zběžně díval na koaliční smlouvu, která byla zveřejněna v pondělí, dozvěděli jsme se něco o tom, jak strany budou jednat ve chvíli, kdy právě nebudou třeba schopné se domluvit nebo budou mít obtíže?
Je tam zajímavý velmi podrobný popis toho, jak se vlastně budou předjednávat nejrůznější návrhy, které jdou do vlády, respektive potom do parlamentu. Je tam docela zajímavá právě důkladnost snahy vyhnout se sporům, že nějaká koaliční strana v parlamentu zahlasuje pro něco, co nebude v souladu s názorem ostatních.

Na české podmínky je to něco, co je opravdu mimořádně podrobné. Nepamatuju si žádnou koaliční smlouvu, která by šla až do takového detailu. Je tam třeba i to, co se týká hlasování v Senátu, což nebývá úplně běžné v českých poměrech. Samozřejmě je tam různá evaluace fungování koalice atd. Podle mě samozřejmě toto je politický mechanismus či mechanismy, které můžou třenice mezi stranami do značné míry tlumit. Ale závisí pochopitelně na politické vůli, do jaké míry strany budou ochotné opravdu toto potom v praxi respektovat.

Třecích bodů díky tomu, že stran je pět a projednávaných zákonů, které potečou z vlády do parlamentu, bude hodně, bude nesporně dost. Jak to bude fungovat v praxi, je v tuto chvíli otázka. Jen bych se trošku zase vrátil k tomu, co už jsem říkal. Podle mě může být poměrně silná motivace daná právě faktory, o kterých jsem mluvil, aby to fungovalo. Jestli to takto bude fungovat celé volební období, je ale samozřejmě trošku s otazníkem.

V pondělí zároveň poprvé zasedla nová Poslanecká sněmovna. Předsedkyní by měla být Markéta Pekarová Adamová, respektive hlasovat se o tom bude ve středu. Proti ní má kandidovat i Karel Havlíček (ANO). Jak zásadní post předsedy či předsedkyně nové sněmovny to za současné situace, kdy se s nemocí potýká prezident Zeman, diskutovalo se o aktivaci článku 66 Ústavy atd., jak zásadní post to bude?
Nejdříve bych se vrátil k osobám, co jste zmínila. Pokud by poslanci vznikající vládní koalice nehlasovali pro navrženou předsedkyni jednotně, tak by to byl samozřejmě velmi špatný signál. Takže na hlasování se do určité míry může testovat i jednota vládní koalice.

Pokud by se – myslím si, že je to vysoce nepravděpodobné, ale není to samozřejmě úplně vyloučené – objevil větší počet hlasů pro teď už ministra končící vlády Havlíčka než má ANO a SPD dohromady – u SPD je to samozřejmě s otazníkem, nevím, jestli pro něj budou hlasovat –, tak by to byl signál, že nová vládní koalice má jistý problém. Bude velmi zajímavé to sledovat.

Druhá stránka věci, jak moc významná funkce předsedy, předsedkyně Poslanecké sněmovny vlastně bude – vy už jste to zmínila. To jest, že kdybychom se dostali do stavu, že by se obě komory parlamentu shodly na zbavení pravomocí prezidenta republiky s ohledem na to, že by je Miloš Zeman podle názoru obou komor nebyl schopen vykonávat, tak samozřejmě role, význam šéfa Poslanecké sněmovny prudce stoupá, protože na něj přechází část prezidentských pravomocí, včetně samozřejmě přijímání demise předsedy stávající vlády a vlády jako takové a samozřejmě i jmenování nové vlády.

Ale zdůrazňuji slůvko kdyby. Jsme podle mě – na základě toho, co se v posledním týdnu ukazuje – v situaci, kdy se to zbavení pravomocí prezidenta republiky jeví spíš méně pravděpodobné.

Když ještě zůstanu u rolí ve vedení Poslanecké sněmovny, opozice – a v tuto chvíli je to především SPD –, si stěžuje, že nastupující koalice není ochotná poskytnout opozici dostatečný prostor. Pokud se na to díváte i nějakou historičtější perspektivou, je to oprávněná výtka? Vymyká se navrhované složení vedení sněmovny nějak dosavadní praxi, co se týče vyváženosti sil?
Nová vládní koalice zjevně vyloučení zastoupení ve vedení sněmovny uplatňuje jen vůči SPD. ANO se to týkat nemá. To jest, že má získat dva místopředsednické posty, což mi vzhledem k výsledku voleb, rozložení sil ve sněmovně, přijde jako přiměřené.

To, že SPD vyloučíme z vedení sněmovny, má historické precedenty. Když se díváte na 90. léta, tak neplatilo, že by krajní politické síly byly zastoupeny ve vedení sněmovny. Mám teď na mysli komunisty a tehdy existovali i republikáni Miroslava Sládka. To byly dvě síly, které prostě neměly místopředsednické posty ve sněmovně. Argumentovalo se – a podle mě to dávalo logiku – hodně tím, že v danou chvíli jsou to síly, které stávající politický režim nerespektují, jsou vůči liberální demokracii silou spíše škodlivou.

Něco podobného se pochopitelně dá vztáhnout dnes i na SPD Tomia Okamury, byť samozřejmě udělat rovnítko mezi SPD Tomia Okamury a sládkovými republikány podle mě úplně nejde. Ale když se podívám na jejich pozici, na řadu názorů, které prezentují a které jsou mnohdy na hranici xenofobie, tak samozřejmě argumenty pro to, proč nedat SPD místopředsednický post ve sněmovně, najdu.

Jen bych upozornil na jednu stránku věci, která s tím potom bude spojená. Je dobré počítat s tím, že SPD vůči nové vládní koalici zjevně nebude vystupovat nijak konstruktivně. Takže pokud se k tomu nová vládní koalice opravdu rozhodne, tak musí počítat s tím, že vyloučením SPD z vedení Poslanecké sněmovny dost zesílí averzi SPD vůči sobě.

Už jsme narazili na faktor prezidenta Miloše Zemana. V tuto chvíli stále zůstává v nemocnici. Víme, že je převedený na běžný pokoj. Prezident uvedl, že přijme demisi dosluhující vlády Andreje Babiše, ale řekl, že se bude chtít ještě sejít s některými nominanty do nového kabinetu. Co se v tom ohledu dá čekat? Může se na jednání s prezidentem Zemanem sestavování nového kabinetu ještě nějak zadrhnout?
Je dobré si všimnout určitých rozdílů, které jsou vůči minulosti. Miloš Zeman samozřejmě vystupoval jako prezident velmi razantně při vytváření některých vlád. Připomenul bych jen jeho prosazení Rusnokovy vlády v roce 2013, která vznikla bez jakékoliv dohody s parlamentními stranami. Anebo fakt, že po volbách v roce 2017 byl tím, kdo lpěl na osobě Andreje Babiše jako premiéra, přestože to tehdy vyvolalo mnohaměsíční problém s tím, jak má vypadat vláda. Protože Andrej Babiš měl problém získat pro svou vládu díky tomu důvěru ve sněmovně.

Je dobré říct, že to bylo za situace, kdy byl Miloš Zeman zdravý a kdy byla konstelace v Poslanecké sněmovně příznivá pro tento politický aktivismus prezidenta. Teď jsme v situaci, že jsme po volbách, po kterých vznikla bez jakékoliv účasti prezidenta nová vládní koalice, která má celkem výraznou většinu. To jest, že strany, které ji vytváří, vlastně prezidenta k ničemu nepotřebují, jen k tomu, aby novou vládu jmenoval. Prezident je navíc nemocný a je nejasné, jak moc je schopný vykonávat svou funkci. S tím, že pořád máme ve vzduchu hrozbu, že by mohl být zbaven svých pravomocí, nikoliv odvolán z funkce, ale zbaven pravomocí. Jen si dovolím zdůraznit tento drobný rozdíl, který se občas opomíjí.

Podle mě, pokud si Miloš Zeman zachoval minimálně část zdravého rozumu, tak v této situaci nebude nové vládní koalici klást žádné větší překážky, protože prostě je v situaci, kdy si to nemůže dovolit. Je dobré při tom brát pořád v úvahu, že máme prezidenta, který už opravdu bude dosluhovat.

Pokud bude schopen vykonávat svou funkci a neabdikuje, tak tu už bude jen něco více jak rok. Což jeho mandát činí mnohem slabší, než byl dejme tomu v roce 2013, kdy začínal a kdy došlo k oné kauze s Rusnokovou vládou anebo v roce 2018, kdy byl znovu zvolen. I toto je faktor, který je dobré brát v úvahu a který podle mě povede spíš k tomu, že prezident bude vstřícný.

V úvodu jste zmiňoval, že se po pondělním představení koaliční smlouvy a také zasednutí Poslanecké sněmovny přeci jen blížíme momentu, kdy už Česko bude mít novou vládu. Stále od něj nějakou dobu jsme, ale jsme na cestě k tomu kroku. Zároveň procházíme politicky velice turbulentním podzimem, i vzhledem k tomu všemu, co jste teď říkal o prezidentovi. Když se na to díváte perspektivou odhadu, k čemu Česko v tuto chvíli míří? Co se dá odhadovat pro příští týdny a měsíce?
Obávám se, že to už je hodně spekulativní otázka. Pevně doufám, že míříme ke stabilní vládě a vládě s většinou v Poslanecké sněmovně. Což by v českých poměrech – trochu se opakuji – byl docela úspěch. Protože jsme opakovaně zažili menšinové vlády, jejichž schopnost prosazovat svou agendu ve sněmovně byla velmi omezená, nebo vlády, u kterých byla většina velmi nejistá. Těch případů za posledních cca 30 let také není úplně málo.

Toto by mohlo být něco, co bude pozitivnější pro české vládnutí. Samozřejmě kontext úplně příznivý není. Přebírat vládní moc v takové situaci, jako to bude přebírat vláda Petra Fialy, to se dost podobá kontextu roku 2010, kdy tehdejší vláda Petra Nečase také začínala s poměrně hezkou většinou ve sněmovně. Ovšem přebírala situaci ve chvíli, kdy byla hospodářská recese a ve chvíli, kdy nálada v Česku z hlediska toho, jak byla vnímána, se vůči vládě vyvíjela dost nepříznivě.

V tuto chvíli opravdu nedokážu odhadnout, jestli „nečasovský scénář“, který skončil tak, jak skončil, to jest skandálním pádem vlády v roce 2013, je něčím, co by se mohlo v českých poměrech teď odehrát. Spíš si myslím, že ne, ale je to samozřejmě trochu s otazníkem.