Duhový Volkswagen z roku 1989 měl jezdit za 3 litry na 100 kilometrů

Koncernové automobilové verze Formel E v 80. letech snižovaly spotřebu paliva pomocí úprav kompresí benzínových motorů doplněných aerodynamickými změnami exteriéru. Úsporná opatření byla téměř nicotná ve srovnání s kompletně přizpůsobeným Volkswagenem Polo. Druhá generace měla ujet 100 kilometrů maximálně za 3 litry nafty.  

Kompaktní hatchback interního označení 86C se vyráběl v letech 1981–1994, v roce 1989 vzniklo přísně ekologické provedení pojmenované Öko-Polo (Eko-Polo). Nepřehlédnutelné Polo se už v dobách revoluce hlásilo k proudu ochránců životního prostředí, kteří se v automobilovém prostředí začali sebevědomě ohánět o 20 až 30 let později. Současným aktivistům může i dnes imponovat bílá karoserie doplněná duhovými pruhy, aerodynamickými kryty kol a předním spoilerem Formelu E.

Omlazený Volkswagen Polo GTI vstupuje na český trh, co říkáte na cenu?

Pestrobarevné Öko-Polo pohání dvouválcový vznětový motor dopovaný patentovaným spirálovým dmychadlem G40 ze sportovně založené verze koncernového hatchbacku. Přeplňování mělo za úkol udržet výkon na hranici snesitelnosti, protože dýchavičný dvouválec byl krmený také speciálním aditivem z oxidu železa míchaným do nafty. Kromě katalyzátoru byl součástí výbavy filtr pevných částic podpořený recirkulací výfukových plynů. 

Malý přímovstřik o objemu 0,9 litru vydával neobvyklý hluk a chod doprovázely citelné vibrace. Hlasitý projev byl snaživě potlačován přidáváním protihlukových zábran či zvukotěsné pěny, proti otřesům sloužila vyvažovací hřídel s protizávažím. Výkon poloprázdného motorového prostoru dosahoval 40 koní (29 kW) z toho většinu zachránilo přeplňování aktivované elektronicky. Slabý, ale hospodárný agregát sotva dosahoval dálničních rychlostí, v nejlepší konstelaci duhové Polo jelo rychlostí 138 km/h.

Modely Golf, Polo nebo Passat mohou z některých trhů časem zcela zmizet

Dalším z ekologických opatření se stala pětistupňová poloautomatická převodovka bez spojkového pedálu nahrazeného elektronicky aktivovanou spojkou ovládanou přes mikrospínač v samotné hlavici řadící páky. Po uvolnění plynového pedálu bylo možné dojíždět na volnoběh, to prý šetřilo 10 % paliva. Záběr pohonného ústrojí se vždy aktivoval po opětovném sešlápnutí plynu, což předcházelo povinnému zavedení start-stop systému do moderních vozidel.

Úsporně zaměřené technologie zafungovaly minimálně během testovací jízdy z Wolfsburgu do Marseille, kdy byla zaznamenána spotřeba paliva 1,7 litru na 100 kilometrů. Redakce automobilového magazínu Auto Motor und Sport jezdila za množství o necelé dva litry vyšší (3,6 l/100 km). Protože se koncepce v praxi osvědčila, pokračovaly přípravy výroby. 

Celkem bylo dokončeno 50 aut ze 70 plánovaných. Do výzkumného programu použitelnosti Eko-Pola byly zahrnuty různé veřejné instituce, které zjišťovaly přednosti a nedostatky vozu v běžné zátěži denních potřeb. Studie se zúčastnilo i federální ministerstvo.

Nadějný projekt nakonec nedošel do zdárné sériové výroby, protože masová produkce se ukázala jako ekonomicky nevýhodná. Koncern využil postřehy později při vývoji dalších ekologických pokusů s Lupem i Golfem.