A když se před setměním vrátil uřícený domů, v pokojíčku kopal aspoň do plyšové kostky. Dvě sestry jen kroutily hlavou. „Balon jsem měl prostě rád,“ povídá ve třetím díle podcastu iDNES.cz Z voleje Marek Heinz, někdejší fotbalový bohém, reprezentant, účastník olympijských her, mistrovství Evropy a mistrovství světa.
A že se svou nejoblíbenější hračkou, později nástrojem živobytí, dovedl kousky! Kolikrát oči přecházely. Tehdy 15. září 1998 všem na olomouckém Andrově stadionu. I čerstvým francouzským mistrům světa Dugarrymu s Pirésem. Také italský kanonýr „Šedý vlk“ jen uznale pokývl hlavou. Fabrizio Ravanelli dal sice krásný gól z přímého kopu, leč hlavní hvězdou večera byl plavovlasý jednadvacetiletý mládenec, co vstřelil Köpkemu, německému reprezentantovi v bráně Olympique Marseille, dva góly a tribuny bouřily: Heinz, Heinz, Marek Heinz!
Zavalil jej adrenalin. Vždyť ještě nedávno na východní tribuně sigmákům fandil, najednou se stal jedním z nich a ještě v hlavní roli. Když byl u rohového praporku obklíčen dvěma soupeři, nebál se předvést úžasnou kulišárnu. Míč si přilepil jednou nohou na patu druhé, mrskl s ní jako škorpion před uštknutím, balon vyletěl do vzduchu, Francouzům se zatočila hlava, Heinz je oběhl a s míčem pádil dál. Hvězdy Marseille jen zíraly.
Podcast Z volejeposlechněte si všechny díly |
„Však já taky,“ usměje se. „Mohly za to ty dva góly. Všechno mně vycházelo, tak proč to nezkusit? Byla taková euforie, že člověk zapomene na zábrany, nějaký respekt a fotbal si užívá, jako by byl v jiné dimenzi.“
Ale úplná improvizace to nebyla. Den před zápasem na tréninku v Litovli, kam sigmáci dojeli ze zámku v Chudobíně, provedl stejný kousek a spoluhráčům už drze hlásil: „Koukejte, tohle předvedu také zítra v zápase!“
Ha ha, to jistě...
No jistě!
Ani by nepřekvapilo, kdyby takhle patou přes hlavu lítala v pokojíčku už plyšová kostka.
 |
Zařídil remízu 2:2 a jako vicemistr Evropy do jednadvaceti let se prodal asi za 65 milionů korun do bundesligového Hamburku, mančaftu z Ligy mistrů. Předvídala se mu báječná kariéra. Vždyť dodneška platí, že větší talent Olomouc do světa neposlala.
Jenže ta palice! Vrtošivá bohémská povaha. Zatímco největší Heinzův souputník a kamarád z dětství Tomáš Ujfaluši, který dorazil do Hamburku půl roku po něm, se odrazil až do Atlétika Madrid jako lídr a kapitán, Heinz uvadal.
Marek Heinz během natáčení podcastu Z voleje
Pozor, ne že by měl špatnou kariéru. Krásná byla, vydělal jmění. S Galatasarayem Istanbul vyhrál tureckou ligu a k titulu dovedl devatenácti góly jako nejlepší ligový střelec senzačně i ostravský Baník. Na evropský šampionát v roce 2004 přijel v životní formě a byť jako žolík, na postupu do semifinále se výrazně podílel. Olomoucký trenér Karel Brückner měl pro Heinzovu genialitu slabost, vzal ho na Euro a předtím i na letní hry do Austrálie, leč také o něm prohlásil, že kdyby měl lepší hlavu, hraje v Realu Madrid nebo Barceloně, protože talent dostal od fotbalového pánaboha.
„Já jsem to slyšel často, ale bohužel ta hlava mě nepustila,“ souhlasí čtyřiačtyřicetiletý Heinz. „Dneska už to nezjistím, je to pryč.“
Zčásti na to mělo vliv i dětství bez táty. Rodiče se brzy rozvedli a on se sestrami vyrůstal jen s mámou. „Tohle jsou důležité věci pro děti. Kdybych měl pevnou ruku, myslím, že mé chování i hlava by byla jiná. Tohle má velký vliv,“ přemítal v olomouckém Divadle na cucky.
Marně se mu v Hamburku snažil pomoci spoluhráč Thomas Doll, který Heinze seznámil s mentálním koučem. „Snažil se mě dostat na lepší vlnu. Ale nefungovalo to, protože já mám svůj názor, tak to prostě je.“
Svůj. Svéráz. Vtipný i zádumčivý. Upřímný. Palice! Teď začínajícím fotbalistům zdůrazňuje, aby byli jiní a už při kariéře mysleli na zadní vrátka, finance investovali s rozmyslem. „Já jsem spíš bohém, takže jsem tím jenom tak proplul,“ ohlíží se. „Kdybych před dvaceti lety koupil byt v Pařížské, tak se mi to dneska mnohokrát vrátí. I agenti by měli hráčům poradit, jak s penězi nakládat. Kdybych měl dnešní zkušenosti v mládí, udělám spoustu věcí jinak. Nejen v investicích, fotbale, ale celkově v životě.“
Ale byl by to ještě pořád ten floutek, co si dovolí prohodit míč hvězdám nad hlavu?
