Vstřícnost a lhostejnost veřejného prostoru. Jak nám může zlepšit či znepříjemnit kvalitu dne?

9. listopad 2021

Vstřícnost veřejného prostoru, znamená, že pohybujeme-li se městem a něco potřebujeme, co by nám mohlo pomoci, potěšit nás – tak to zde je. Na správném místě a ve správnou chvíli. Někdo na nás už předem myslel, předvídal, co bychom mohli potřebovat a dopředu to pro nás připravil. A věci, které nám vylepší pobyt ve veřejném prostoru, nemusí být jenom utilitární, patří k nim například i potěcha pro oko.

Jde o něco, v čem se například liší skandinávské země od jiných zemí západní Evropy (východní země jsou v tomto ještě jiná, smutnější, kapitola). Je zde souběh s inklusivním či exklusivním přístupem ke kvalitě architektury (také bychom mohli říci horizontální a vertikální).

Čtěte také

Ve skandinávských zemích okolo sebe nevidíme mnoho špičkových nápadných architektonických řešení, které by vyčnívaly – veřejných prostranství, ani domů. Zato jsme ale plošně obklopeni konstantní slušnou kvalitou. Inklusivní či horizontální přístup, je typický pro skandinávskou politiku obecně; například pro školství, či bytovou strategii, a sleduje cíl získat slušnou kvalitu pro co nejvíce lidí, resp. téměř všechny, i za cenu, že vznikne méně špičkových věcí. 

Součástí takové filosofie je i podoba veřejného prostoru

Potěší nás třeba lavička uprostřed schodů, když už jsme zadýchaní. Strom, poskytující stín, který někdo vysadil do rozpálené plochy náměstí. Vynechaný, nezastavěný výhled na krásnou část okolí, třeba řeky (stačí málo, jen průhled, abychom věděli, že zde je). Zídka, madlo, výstupek, kde se můžeme opřít tam, když ztrácíme rovnováhu. Zdrsněná dlažba tam, kde to v zimě či dešti klouže.

Strom se sezením ve stínu, Kodaň

Směrovka, tam kde si nevíme rady, anebo informace o historii nebo významu místa, kde jsme se ocitli. Uskočené nároží domu, které uhýbá chodci. Přístřešek proti dešti. Nebo třeba typické červené žebříky, jež se ve velkém počtu objeví před zimou u rybníků v New Yorku, připravené – kdyby se někdo propadl ledem.

Z realizací u nás v poslední době můžeme zmínit třeba nedávno vzniklý chodník podél magistrály nad kolejemi směrem k hlavnímu nádraží, kde desítky let lidé, a hlavně turisté, chodili – velmi nebezpečně – podél zídky ve vozovce. Anebo tzv. Pražské židle a stolky. Či různé přechody pro chodce v místech, kde jsme je desítky let postrádali: Na Karlově náměstí, před budovou Národního muzea na Magistrále, nyní se budují – byť teprve provizorně – na náměstí Jiřího z Poděbrad. Potěší i drobnost, jako třeba nově zavedený internetový signál v tubusu metra, který umožňuje využít čas cestování třeba k práci a vyřizování různých věcí.

Spustit audio

Související