V MMA absolvoval zatím jen čtyři zápasy, všechny ale vyhrál knockoutem a nejdelší trval čtyři minuty. Jako kickboxer nasbíral Matěj Peňáz bilanci dvaceti tří vítězství, jen třech proher. Jeho další bitva se opět uskuteční podle pravidel smíšených bojových umění, soupeřem mu bude slovenský rival Vlastislav Čepo. Jejich střet je fanoušky velmi očekávaný i díky ostrému výroku českého bojovníka, kterého teď trochu lituje.

Na konci prosince vás čeká duel se slovenským bojovníkem Vlastislavem Čepem. Těšíte se už teď?
„Jo, ten zápas je už dlouho ve vzduchu, dlouho se řeší a konečně se našlo datum, kdy oba můžeme. Skutečně se těším, myslím, že to bude mít velkou sledovanost, respektive už teď má. Lidi to chtějí vidět, takže jsem rád, že se to uskuteční.“

Jak Čepa jako soupeře vnímáte? Považujete ho za nejtěžšího protivníka v MMA?
„Těžko říct, jestli to bude můj nejtěžší soupeř v MMA. Mám na něj náhled takový, že je to tvrdý zápasník, vůbec ho nepodceňuju. Je to víc boxer. Myslím, že komplexní MMA taky neovládá, zem nemá úplně dokonalou. Určitě se tam orientuje, ale není to jeho silná stránka. Tou je postoj, což je i u mě. Takže to bude, myslím, takové měření v postoji. Měli jsme se původně potkat v Undergroundu (unikátní turnaje organizace Oktagon), takže to bude probíhat hodně podobně. Plus když jeden z nás bude cítit, že je o hodně slabší, tak se to může pokusit přenést na zem, což bude zajímavé, kdo z nás tam bude lepší. Jinak ho vnímám tak, že se kolem něj díky Undergroundu udělala jakási aura.“

Co tím myslíte?
„Dělá se z něj zabiják. Ale tak ho já nevnímám. Jeho zápasy jsem viděl, už jsem ho studoval a myslím, že mi bude jako soupeř sedět.“

Že byste se snad poprvé podíval do druhého kola?
„To nepředpokládám. Myslím, že to bude rychlý zápas, který skončí v prvním kole. Lépe řečeno, takový je největší předpoklad. Je možný, že to bude trvat plný tři kola, že půjde o taktickou bitvu, ale neřekl bych, když jsem viděl, jak Vlasto zápasí.“

Určitě to však bude váš nejvyhrocenější zápas. O což jste se postaral tím, když jste během Oktagonu Underground řekl: „Jediný, co mu můžu vytknout, je jeho jebákový chrbát z tý čokolády, kterou dává. Asi na dynamiku.“ Kde se to ve vás vzalo?
„Jako popravdě, nikdy jsem žádný trash talk nedělal…“

Dobrá premiéra.
(rozesměje se) „Ano, tohle byla premiéra. A nakonec jsem z toho moc nadšený nebyl. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Přišlo mi to… Když jsem to dal ven, tak jsem byl přesvědčený, že je to pravda. Prostě jsem si myslel, že to tak je. Ale když jsem se nad tím zpětně zamyslel, tak jsem si říkal, že jsem to vůbec říkat neměl, že je to vlastně úplně jedno. Nevím, jestli to byla pravda nebo ne a zbytečně jsem ho označil za sypače, tedy někoho, kdo užívá zakázané látky. Ale za to jsem se mu i omluvil. Nicméně to už se smazat nedá, prostě to tak je, už jsem se přes to přenesl.“

Matěj Peňáz přijal výzvu Vlastimila Čepa k vzájemnému duelu

• 
• 
• 
• 5 zobrazit galerii

V MMA nastupujete na akcích organizace Oktagon, kde nejsou kontroly dopingu. Jste ale jako kickboxer v hlavní světové organizaci Glory, kde se zakázané látky testují. Co vlastně říkáte na stav v Česku v tomto směru?
„V tom je hlavní rozdíl mezi světovými organizacemi, kde už kontroly jsou, jako jsou Glory, UFC a mnoho dalších. Bohužel Oktagon to nedělá. Já důvod neznám, proč se tak neděje. Ale myslím, že jestli chce být Oktagon jednou světovou organizací, úplně na té nejvyšší úrovni, tak to musí nastat. Patří to k tomu. Aby sportovci měli stejné podmínky. Podle mě to tam teď trochu chybí. Ale samozřejmě, že je to na Ondrovi a Palovi (Novotný a Neruda – promotéři Oktagonu). Já do toho víc nevidím.“

Nabízel vám někdy někdo doping?
„Že by za mnou někdo přišel a řekl: ‚Dej si tohle, pomůže ti to.‘ To ne. Ale samozřejmě jsem zaznamenal, jak to ve sportu chodí.“

Ale kdybyste chtěl, tak byste k tomu měl blízko. Vaše přítelkyně je veterinářka…
(rozesměje se) „To je pravda, přítelkyně by mi mohla napsat cokoliv.“

Nicméně máte fyzičku, že by vám mohl leckterý sypač závidět. Jak často trénujete a jak celkově dbáte na životosprávu?
„Mě tyhle věci docela baví. Mám navíc vystudovanou sportovní masérnu v Brně, kde jsme to hodně probírali. Takže vím, jak by se sportovec měl stravovat, jak by měl spát, regenerovat nebo jak by měl vypadat kondiční trénink. Mám k tomu proto hodně blízko. V normálním týdnu udělám jedenáct dvanáct tréninků. Většinou mám dvoufázové a jeden den v týdnu mám úplné volno, to se snažím dodržovat. Občas to sice poruším, ale to není úplně nejlepší, je třeba, aby si tělo odpočinulo. Snažím se hodně dodržovat pitný režim, myslím si, že je to důležitý. A hlavně spánek. Myslím, že to mnoho sportovců nedodržuje. Mají to třeba otočené, chodí spát v jednu, probouzí se v deset. Já to mám tak, že jdu okolo desáté spát a vstávám ve stejnou dobu. Stejně tak dodržuju pravidelné jídlo, ve stejné časy.“ 

Co říkáte na to, že v kickboxu jste už nějakou dobu světová hvězda, skóre máte 23:3, v Glory 3:1. Ale boom, co se týká popularity, přišel, až když jste se představil v organizaci Oktagon na turnaji Underground.
„Vůbec jsem to nečekal. Když jsem se přihlásil do Undergroundu, tak s tím, že nejsou zápasy v Glory, vše se zrušilo kvůli covidu. A když jsem zjistil, že je v Česku a na Slovensku taková sledovanost, lidi o to mají zájem, tak jsem byl hodně překvapený. Zápasil jsem předtím v Glory, ale tolik lidí to nezajímalo, nebo spíš nikdo se o to moc nezajímal. Akorát moji blízcí a samozřejmě tým.“

Jaký byl střet s popularitou? V čem jste to nejvíc zaznamenal?
„Moc to neprožívám. Ale je to příjemný. Lidi mě občas poznávají, když někam přijdu, někdo se se mnou občas chce vyfotit nebo tak. Je to v takové míře, že je to pořád příjemný, nijak mi to nevadí a spíš mě to motivuje, když vidím, že mi někdo fandí.“

V civilu, nebo i v okamžiku, kdy nastupujete do souboje, působíte jako velký kliďas, pohodář. Pak začne zápas a vy soupeře semelete, najednou je z vás neuvěřitelně ostrý rváč…
„Myslím, že jsem takový. Dost přátelský člověk. Když nastupuji, tak se snažím být co nejvíc autentický. Nechci to nijak prožívat nebo si hrát na to, že jsem na soupeře naštvaný. Nezápasím proto, že bych protivníky nesnášel. Bojuju proto, že to mám rád, baví mě to. Baví mě i trénovat, to že musím sám sebe překonat, udělat dietu, zažít lehkou nervozitu, a pak prostě předvedu to nejlepší, co dokážu. Nejlépe, když vyhraju a jsem spokojený.“

Kdy jste na sobě začal pozorovat, že budete bojovníkem?
„Odmalička. Byl jsem vždy takový bouřlivák. Jako dítě jsem byl trochu nevyrovnaný, chtěl jsem hned všechno řešit rvačkou, se všemi jsem se pral. Byl jsem opravdu hodně hyperaktivní. Kamarád chodil na kickbox, tak mě tam rodiče přihlásili a tím jsem začal. Pak jsem chodil i na klasický box a stal se ze mě sportovec.“

I když s tím nemáte moc zkušeností, jak snášíte prohry?
„Špatně. (rozesměje se) Samozřejmě že nechci prohrávat, těžko se s tím srovnává. Je to o egu. V zápasení hraje ego velkou roli. Těžko se s tím člověk srovná, když se připraví, dělá proto všechno a pak prohraje. To nikdy není příjemné. Ale musí se k tomu umět postavit.“

Když mluvíme o egu bojovníka… Momentálně se hodně řeší zápas Karlose Vémoly se Samuelem Krištofičem, kdy Terminátor nechce nastoupit do modrého rohu. Co si o tom myslíte?
(pousměje se) „Chápu Karlosův pohled, že je v Praze domácí a v Oktagonu vyhrál kromě zápasu s Atillou, co se dalo. Navíc je největší hvězda a bývalý šampion, duel o titul neprohrál a pás ztratil proto, že neudělal váhu. Pirát se k souboji dostal úplnou náhodou, a když jsem ho viděl, tak jsem si řekl, že vyhrál Marcin Naruszczka. Nechci vůbec tvrdit, že rozhodčí chybovali, nebodoval jsem si to, ale na pohled mi to tak přišlo. Takže Karlose chápu, pravidla jsou však jasně daná. Pirát je prozatímní šampion a měl by mít právo nastoupit do červeného rohu. Ale asi se mi to i líbí, že se Karlos rozhodl proti tomu bojovat. Je to známý zápasník, co vyprodává galavečery, takže je vidět, že má slovo. Já to jen sleduju a užívám si to.“

Když se ještě vrátíme k trashtalku, existují témata, která už jsou pro vás za hranou a kvůli kterým byste nešel do ringu s čistou hlavou?
„Nevím. Vždycky se snažím jít do ringu s čistou hlavou a myslím, že vždycky půjdu. Už to mám tak naučený, že nikdy nad ničím nepřemýšlím. Samozřejmě kdyby měl někdo problém s mojí rodinou, tak to se člověka dotkne. Ale jinak jsem dost klidný.“

Jak byste se ještě popsal, co se týká chování mimo ring?
„To by měl udělat někdo, kdo mě dobře zná. Myslím si, že jsem opravdu klidný, ale trochu rozlítaný. Hodně věcí si plánuju, protože mám pocit, že všechno stihnu, přitom to nestihnu. To dělám furt dokola. Jsem přemýšlivý typ, dlouho se nad vším rozhoduju. I odpovědi na otázky si radši promyslím, než abych hned řekl tohle nebo tohle. Občas mě to štve, ale takový jsem. Jinak se snažím zůstat dobrým člověkem a dělat pozitivní věci. Nikomu neubližovat a neurážet ho.“

Jenom Čepa.
(směje se) „No, jenom Čepa. Jak říkám, snažím se, ne vždycky se to povede.“

Zmínil jste problémy s plánováním. To musíte mít v přípravě docela složité, když trénujete postoj i MMA, navíc v Brně a Praze, ne? Nezahlcuje vás to někdy?
„Určitě je to trochu složitější kvůli přejíždění. Na druhou stranu zase vidím velkou výhodu, že mám víc sparingpartnerů. Můžu si vybírat z hromady lidí, s kterými trénovat, což je jedna z nejdůležitějších věcí, aby člověk nestagnoval. Musíte podstupovat změny, abyste se posouvali. V neděli si musím vždycky všechno dobře naplánovat, a pak to jenom odjedu.“

Dá se skloubit i zápasení v obou disciplinách na světové úrovni?
„Myslím, že to jde, ale je třeba mít dostatečné rozestupy mezi zápasy. Když jste v top pětce jedné ze světových organizací, tak máte maximálně tři duely ročně, takže by to asi šlo.“

Kterou byste si případně vybral, kdybyste musel?
„MMA je jednoduše mnohem sledovanější, hrne se tam víc sponzorů i organizace lépe platí. Takže je z dlouhodobého hlediska zajímavější, ale blíž mám ke kickboxu, protože mě tam nic nepřekvapí. Kdyby mi ale nabídlo smlouvu třeba UFC, tak bych s kickboxem nejspíš přestal a naplno se věnoval MMA.“

Často se řeší, který z těchto dvou sportů je nebezpečnější. Jak to vidíte vy?
„Slyšel jsem na tohle téma několik rozhovorů a podcastů. Myslím si, že kickbox je tvrdší než MMA, protože v něm padá mnohem víc úderů. Třeba trojnásobek, jede se totiž ve větším tempu. Nemusí se tolik přemýšlet, jestli se tou malou rukavicí dobře trefí, protože ruka je v té boxerské dobře schovaná. Takže se vyhazuje víc úderů maximální silou na hlavu i na tělo.“

Největší riziko ale spočívá v opakovaném počítání, že?
„Když je někdo počítaný, a pak naskočí zpátky, tak podle toho, co jsem slyšel, je to opravdu to nejhorší. Už je téměř jasné, že má otřes mozku, hrozí nějaké krvácení a schytává další a další údery. To může zapříčinit i smrt, což už se v boxu párkrát stalo. V MMA to nehrozí, protože jeden spadne, druhý ho chce většinou okamžitě dorazit a rozhodčí to ukončí. Ten knockoutovaný jde potom hned na kontrolu, a kdyby se spustilo krvácení, tak by ho poslali do nemocnice. Takže nebezpečnější jsou postojové disciplíny, zejména box. Tam se to totiž znásobuje tím, že se zápasí na dvanáct kol a většina ran dopadá na hlavu. V kicboxu se i kope, takže se to rozloží na celé tělo.“

Dokážete popsat, co se vám honí hlavou, když vás někdo pošle k zemi, rozhodčí počítá a musíte se vrátit do zápasu?
„Podle mě si hodně lidí představuje, že to bolí a je to hrozný, ale je to úplně naopak. Je to, jako byste se zrovna probudili.“

Vážně?
„No, když jsem dostal knockdown, nikdy jsem to moc neprožíval. Samozřejmě jsem věděl, že je to špatně, že se musím postavit a pokračovat, ale v tu chvíli to člověka nebolí, ani mu to nijak nevadí. Problém je jenom ovládání těla. Když máte otřes mozku, hůř se pohybujete, můžete ztratit koncentraci, a pak hrozí, že dostanete tvrdý knockout. Ale jinak je to takový: No, seděl jsem na zadku, musím vstát a pokračovat.“

Často se naráží na vaše dlouhé ruce, které jsou jednou z nejhlavnějších zbraní. Jak velké máte rozpětí paží?
„Myslím si, že 211 centimetrů. Ono by to mělo být podobné tomu, jak je člověk vysoký, já tam mám asi dvacet nebo devatenáct centimetrů rozdíl.“

Přemýšlel jste někdy, že byste zkusil i zápasy bez rukavic, které jsou ještě nebezpečnější, ale čím dál populárnější?
„Přemýšlel jsem nad tím. Jeden parťák z Brna, Zdeněk Pernica, se na to už delší dobu připravuje, tak jsem o tom uvažoval taky. Lákalo by mě si to zkusit. Nemyslím si, že je to nebezpečnější. Určitě existuje větší riziko tržné rány nebo zlomeniny ruky, protože máte holou pěst. Ale padá tam míň úderů, ti borci si to mnohem víc hlídají. Takže zápasy jsou buď opatrný, nebo extrémně rychlý. Lákalo by mě to, ale určitě ne v nejbližší době, protože tam podstupujete velké riziko, že si odděláte ruce. A ty jsou v bojových sportech nejdůležitější.“

Uvažoval jste, kdy byste chtěl s bojovými sporty skončit? 
„Jojo, když jsem byl na operaci s kolenem. Říkal jsem si, jak dlouhou má asi sportovec životnost. Věřím tomu, že vrchol kariéry budu mít ve třiceti letech. Pak si myslím, že to začne hodně upadat. Samozřejmě to tak nemusí být u všech, ale u sebe si myslím, že budu zápasit maximálně do pětatřiceti. Uvidíme, je těžké to říct.“

MMA

17. října 2021 • 14:16

Válečníci z Moravy. Procházka a Peňáz slaví ve stejný den, co vše je spojuje?

MMA

21. října 2021 • 09:42

Rušno na bojové scéně: Vstup RFA! Šéf Oktagonu: Nenecháme si s*át na hlavu