Když se tihle dva soupeři potkali letos v extralize, bylo to drama se šťastným koncem pro házenkáře Nového Veselí. Svěřenci trenéra Petera Kostky zvítězili na začátku října v Jičíně nejtěsnějším rozdílem 28:27, přičemž rozhodující trefu tehdy zaznamenal pouhých 105 vteřin před koncem Anur Burnazović.
V úterý večer se proti sobě postavili oba zástupci nejvyšší domácí soutěže znovu, tentokrát ovšem v rámci osmifinále Českého poháru. A opět to byl zápas, na který by měli mít kardiaci vstup přísně zakázán. Už se zdálo, že se v Novém Veselí budou z postupu do čtvrtfinále radovat hosté, jenže téměř shodně se závěrečnou sirénou vyrovnal domácí David Melichar na 26:26 a poslal utkání do rozhodujících sedmičkových hodů, v nichž byl Sokol úspěšnější. Celkově zvítězil 30:28.
„Musím uznat, že jsme nehráli úplně ideálně. O to víc si ceníme, že jsme zápas nakonec zvládli,“ radoval se z výhry a postupu jeden z nejlepších domácích hráčů toho večera Luboš Bartůněk.
Zdá se, že si vás letos štěstěna v soubojích s Jičínem oblíbila. Byl jste vzhledem k průběhu utkání hodně nervózní?
(usmívá se) Já mám podobně vyhrocené zápasy hrozně rád. Kór, když se těžko otáčejí, ale nakonec se to přece jen podaří.
V úvodu ovšem tohle vystoupení na dobrý konce moc nevypadalo...
Začali jsme strašně vlažně, možná jsme ten zápas i trochu podcenili. Navíc nám určitě nepomohla ani dlouhá přestávka, kterou jsme teď měli. Už dva víkendy jsme nehráli, takže jsme tak nějak čekali, že to asi nebude z naší strany úplně ono. A potvrdilo se to.
Vzhledem k tomu, že jste přiznal, že máte vyhrocené zápasy rád, tak vyrovnávací gól Davida Melichara ve vás musel probudit pořádnou vlnu euforie. Mám pravdu?
Do konce chyběly nějaké dvě nebo tři vteřiny a ten pocit, když se nám povedlo srovnat, byl naprosto skvělý. Kvůli takovým momentům to všichni hrajeme.
Už jsme ale zmínili, že výkon to celkově nebyl úplně povedený, nicméně vám osobně se dařilo. Šest gólů, to není zrovna málo. Jste sám se sebou spokojený?
Hrozně nerad se hodnotím, ale jasně, těší mě, že mi to tam padalo. I když vždycky je co zlepšovat.
Soupeře pro čtvrtfinále domácího poháru zatím neznáte, ovšem možná byste měl nějaké přání, nebo ne?
Nikoho konkrétního si nepřeju, ale jestli si můžu tipnout, tak bych vsadil na to, že dostaneme Brno, nebo Plzeň. A samozřejmě by bylo nejlepší, kdybychom hráli zase doma.
Tím se dostáváme k otázce diváků, jak jste si užíval jejich přízeň při souboji s Jičínem?
Bylo úterý, takže lidí nepřišlo tolik, jako jindy o víkendu. Ale i tak jich dorazilo dost. A zase byli skvělí. Myslím, že si zápas i užili, i když někteří fanoušci možná měli tep trochu vyšší než obvykle. (směje se)
Teď v sobotu už zase pojedete k extraligovému souboji, čekají vás předposlední Maloměřice. Jaké to je, jet někam v roli favorita? Loni jste podobný pocit zažít nemohli...
To je pravda, ale letos jsme si herně sedli a výsledky se dostavily. A jaký je to pocit, být favorit? Jiný, příjemný, ovšem zároveň jsme pod větším tlakem. Každopádně víme, že to nebude nic lehkého.
