Přesně za rok bude na Novém Zélandu zahájeno mistrovství světa v softbale. K radosti českých fanoušků na něm nebude chybět ani národní tým ze srdce Evropy. Svěřenci trenéra Korčáka ovšem nejsou zvyklí hrát v listopadu. Proto nyní nabrali směr Argentina, kde na ně čeká čtrnáctidenní soustředění včetně přípravných utkání s domácími světovými šampiony. „Chceme zjistit, jaké to je hrát softbal v době, kdy nám běžně končí sezona. A co se týče úrovně, letíme na nejlepší možné místo,“ potvrzuje Michal Holobrádek, jenž před několika dny rozvířil přestupové vody, když se vrátil do rodné Břeclavi.
Čechy pojí s Argentinci dlouhodobá spolupráce. „Přiletěli k nám před minulým mistrovstvím světa. Hráli jsme osm zápasů za týden a jen těsně prohrávali, nebo... Ani si vlastně nevzpomínám, jestli se nám podařilo vyhrát,“ popisuje Holobrádek. MS 2019 se ovšem konalo v Praze a na domácí půdě si Češi na Jihoameričany věřili. Jenže padli 3:6 a poté sledovali jejich senzační jízdu za titulem. „Tu jsme vážně nečekali,“ přiznává. Nyní členové národního týmu na výsledky nemyslí. „Soustředění bereme jako začátek zimní přípravy. Osaháme si, jaké bude hrát v listopadu ve 30 stupních. Nám sezona skončila a měli jsme dva až tři týdny volna, Argentinci normálně hrají. Netroufám si říct, jak nám to půjde,“ doplňuje jeden z nejlepších nadhazovačů Evropy.
O takové „zboží“ je pochopitelně sháňka. Tah Michala Holobrádka byl nečekaný. Vysvlékl dres havlíčkobrodských Hrochů (mistři republiky 2016, 17 a 20) a oblékl méně prestižní v Břeclavi. „Důvodů bylo hodně,“ říká reprezentant. „V Brodu jsem byl deset let. Když jsem tam přestupoval, tak šlo o nejbližší klub, ve kterém jsem mohl hrát extraligu. Tu už nějakou dobu máme i v Břeclavi. Na domácí zápasy jsem jezdil tři hodiny, teď to budu mít tři minuty,“ vypočítává. Navíc se sejde v jedné kabině se softbalisty, se kterými vyrůstal a také bude nastupovat s o tři roky starším bratrem Jakubem. „Máme moc dobrý vztah,“ líčí Holobrádek. „Je catcher, spoustu času během softbalu trávíme společně. Hráli jsme za Brod a dojížděli spolu. I když jsme poslední dvě sezony nastupovali proti sobě, tak jsme si po každém zápase volali.“
Podpory se mu prý dostalo i od trenéra Dušana Borbélyho. „Oťukávali jsme se už v průběhu sezony. Všechno jsme spolu podrobně probrali,“ popisuje Holobrádek. Slovenský stratég si od něj slibuje hlavně zkušenosti. „Přestože mi je 24 let, budu v týmu druhý nejstarší po bratrovi. Mám pomoci kluky usměrňovat. Přeci jen hraji už nějaký čas za reprezentaci a nastupoval jsem i v zahraničí,“ vysvětluje nadhazovač, jenž se bude muset vyrovnat s tlakem okolí. „To, že přestupuji do Locos neznamená, že hned vyhrajeme titul. Od doby, co se to zveřejnilo, mluví se, jako bychom ho už vyhráli,“ všímá si reprezentant. „Tým sám o sobě kvalitní už byl, rozhodně neměl mezery na nadhazovacím prkně, vždyť za něj hází Kuba Osička,“ zdůrazňuje.
V tom může být problém. Jakub Osička je považován za Holobrádkova nástupce. Když se Michalovi nedařilo ve finále mistrovství Evropy, zastoupil ho a společně slavili titul. Otázka zní: Mohou existovat dva tak skvělí nadhazovači v jednom klubu? „Těším se na naši spolupráci. Kubovi jsem volal ještě před přestupem a ptal se ho, jestli si dokážeme naši spolupráci představit,“ prozrazuje. „Oba jsme v posledních letech museli nadhazovat devadesát procent zápasů, což není ideální. Teď si vše rozdělíme. Budeme spolu hrát, trénovat a učit se jeden od druhého,“ sděluje Holobrádek a polohlasně dodává: „Máme si navzájem co dát. Máme společný sen – historicky první titul pro Locos.“
